Z deníčku Moby Dicka

Čtvrtek 12. dubna 2001
Na bývalé patro náměstků se už stěhují noví mektárníci a tlachárníci. Na chodbě jim instalovali neuvěřitelný přepych - sodobar! Sodovka je zadarmo. Také my si ji můžeme načepovat. Podle Ivoše Kvakoše snižují bublinky škodlivé anionty. Odpoledne jsem přišel s koflíkem - ale bylo dočepováno.

Apely k justici jsou v pořádku a na místě, byl by ale potřebný i apel ke zdravému rozumu. Skutečně nelze tolerovat zábavy ve znamení hesla "smrt Židům". Je ale třeba vzít v úvahu, že extremismu všeho druhu - levicovému jako pravicovému, se daří, jakmile je státní správa nejistá, málo sebevědomá, vnitřně rozkolísaná. Ministr může desetkrát prohlašovat "a dost" a bude to mít stejný efekt, jako když Miloš Zeman sliboval, že "zakáže skinheady".

Hrozí totiž nebezpečí z druhé strany: odmítání rasismu může sklouznout do absurdních rovin. Byli jsme svědky případu, kdy hostinský byl souzen a odsouzen za rasismus, když odmítl obsluhovat hosty, kteří mu zůstali dlužni. Policisté se bojí pokutovat řidiče, aby neměli na krku stížnost kvůli rasové zaujatosti.
To poselství které vyplynulo ze závěru schůzky ministra vnitra s policejním prezidentem bylo zřetelně směrováno k podpoře zákona. Ovšem musí být aplikován stejnou měrou pro všechny, jinak se mine účinkem to energické prohlášení "a dost".

Právě se zabývám vývojem testovacích zařízení pro zkoušení, jak se zpožďuje závěrka tikitálního foťáku za spouští. Jakmile totiž zmáčknete spoušť, fotka vznikne až o něco později. Jenže, o kolik? To by měl přesně změřit můj přístroj.

My vynálezci klasické školy zahajujeme svoji práci v zastavárně. Nehledáme tu finanční zdroje, ale komponenty pro naše stroje. Zakoupil jsem tedy za 90 Kč šasi čtyřrychlostního gramofonu. Dojemné na něm bylo, že pocházelo z 3.10.1965 (razítko výstupní kontroly) a nikdo ho nikdy nepoužil, bylo fabricky zabalené a jehla nebo jak se to jmenuje byla v extra krabičce přilepená k přenosce.

První úskalí vynálezcovo: Jakmile jsem to přinesl domů, narazil jsem na odpor, podobně jako když Fulton chtěl Napoleonovi prodat myšlenku parníku: moje žena Míša prohlásila 36 let starý gramofonové šasi za ohavný krám a svoje námitky nestáhla zpět, ani když jsem vytáhl nářadí a začal ze basí odstraňovat zbytečnosti, jako je přenoska.
Myšlenka mého vynálezu je geniálně prostá. Kotouč se otáčí stálou rychlostí, jeho obvod je snadno změřitelný. Jakmile obvod ocejchuju a stisknu spoušť v okamžiku, kdy hodnota nula bude procházet... jak to nazvat... měrným bodem, na výsledném snímku odečtu, kdy vlastně aparát fotku pořídil.

Druhé úskalí vynálezcovo: Jak mám odstranit dobu reakce? Šasi jsem upravil (definitivně domrvil, praví žena), obvod ocejchoval, zasadil dokonce do dřevěné skřínky, vše funguje až na to, že...
Co se tam vlastně měří? Zpoždění závěrky, nebo moje zpoždění, než zmáčknu spoušť, když se ta zatracená značka kolem mě mihne?
Budu muset něco vynalézt, aby ten vynález fungoval.

Aris samozřejmě na Barta štěká taky a rottweilerky předstírají, že jeho mužný hlas je silnější a strašnější, než hlas jejich. To je samozřejmě veliký klam - zvláště pak co se Sáry týče, ta má hlas, že vy dokázala na chvilku štěknutím zastavit Viktoriiny vodopády.

Bart si nenechá jen tak nadávat a vrací těm třem, co mu hážou na hlavu. Někdy ta výměna urážek dostoupí takového stupně, že musím vstát od stroje a jít ven a Barta zahnat domů. Nemusí celý Smíchov vědět o intimních psích poměrech panujících na Mrázovce.
Dnes to mělo trošku jiný průběh.
Slyšel jsme poštěkávání Sáry&Báry a Bartovo huhlání. Pak se ozval Arísek - a hlasové projevy Sáry&Báry zesílily. A Bart byl zticha.
Právě to ticho mne vylákalo od stroje. Napadlo mě, jestli Barta netrefil vzteky šlak, nebo jestli nějak nespad, nebo jestli nerozvalil vrátka a neutekl, jestli...
Vyšel jsem před dům.
Bart stál a upřeně civěl směrem na sousedovic plot. Sledoval jsem jeho pohled.
Za plotem stál Aris - oblečený do svetru. Je to pudl, občas ho tudíž stříhají a když je chladné počasí, pouštějí ven v slušivém šedivém kabátku. Není to poprvé, co jsem ho takto spatřil - ale Bart si svetru zřejmě všiml poprvé a prostě jen zíral.
Třebaže byl zticha, nahnal jsem ho domů. Stačí, že se mnou sdílí snídaňové rohlíky. Nepřeji si, aby se mnou sdílel svetr.