Pranostika na duben:
V tomto měsíci jest obyčejně mnoho silných větrů, nato hned sníh, déšť, kroupy, slunečnost, a protož tak stále proměnlivé povětří, že se sotva v celém roku takové nalézá.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka

Pondělí 2. dubna 2001
Nastává nová etapa rozvoje Českých Textáren. Celé ředitelské patro přechází do Areálu rekondice a zdraví na Jižní Město. Ředitel ARZu Dur Durak vše připravil: Čáp marabu získal nové hnízdo na umělohmotném továrním komíně, otvírá se tamní závodní jídelna a golfové hřiště bylo rozšířeno ze sedmi na třináct jamek.

Z deníčku Moby Dicka

Ještě další námět k přemýšlení
Buď jak buď, stínová vláda je na světě a jako jediný nestraník v ní figuruje Josef Zieleniec v pozici stínového ministra zahraničí.
A teď: kauzu Český dům, ve které by Jan Kavan bezpochyby lítal, kdyby nebyl chráněncem Miloše Zemana (t.č. stranicky na odchodu), vynesl někdo z ministerstva zahraničí. Buď z touhy po zjednání spravedlnosti, anebo z obav, že by eventuálně mohl v té kaši taky zkejsnout. Ono těch kaší bude jistě víc, ta štiřínská taky není zrovna voňavá, vykopnutý štiřínský ředitel Václav Hrubý se nenechal zastrašit a podal trestní oznámení. Zatím se v Černínském paláci nic moc neděje... Ale co asi se děje v hlavách těch pánů náměstků a pánů z inspekce a dalších pánů a dam, kteří se skandály nemají ani tak moc společného, jenomže vědí a mlčí (konec konců věděl a mlčel Jaroslav Bašta, jak se ukázalo - copak neměl na nekorektní smlouvy upozornit spíš policii, než člověka, který za smlouvu nese vrcholnou odpovědnost?). Jak se jim asi usíná při pomyšlení a co se stane, když se na ministerstvo vrátí Josef Zieleniec - co když v tom taky zkejsnu?
Ono musí být strašně hloupé - vědět a tudíž nést zodpovědnost za něčí lumpárny a nic z toho nemít... a mlčet jen a jen ze strachu.

No a teď ta příhoda:
Když už jsem byl mrtvej únavou, zapakoval jsem psí boudu a "digitální foťák Olympus" a po anglicku se ztratil. Auto jsem měl zaparkované ze strany Letné - u schodů vedoucích na sokl. Když jsem k autu docházel (s psí boudou a dalšími krámy), začal ohňostroj. No a ten ohňostroj přilákal hlídkový vůz městské policie.
Zastavili mě, když jsem odjížděl. Pro nepražáky připomenu, že všude kolem soklu pomníku je park, a já vskutku jel po parkové cestě.
Co prej tam dělám. Vysvětloval jsem policistům, že se na soklu pořádá akce Den bez internetu a že jsem tam byl a teď že odvážím materiál.
Jeden policista studoval moji občanku, druhý šel zkoumat ohňostroj.
"No dobře, den bez internetu, ale co jste tam dělal vy?" chtěl vědět policista.
"No dyť říkám, že jsem tam vezl materiál a teď ho vezu pryč."
Nemohl pochopit, co říkám:
"Zrovna vy jste jim vezl materiál?"
"Já se internetem zabejvám."
"To já vím," řekl policista. "Proto to nemůžu pochopit!"
V tom momentě mi došlo, že si myslí, že je to nějaká demonstrace protestující proti internetu a že musím být magor, když ausgerechnet já vozím antiinternetistům nějakej materiál!
Stálo mě to dvě kila pokuty. Vůbec si nestěžuju. Příště si musíme obstarat povolení vjezdu. Byla to pokuta za lenost a blbost. A stejně to byl fajn den, i s tou příhodou na konci.

No a jsme u Barta. V pátek zase hlídal moc intenzivně, běhal kolem branky a nějak špatně došlápl a z polštářku na drápu na levé tlapě mu teklo trochu krve a je z toho léčení - hypermangán, genciánová violeť, a Bart je velice mrzutý. Míša má starost, protože neloudil u večeře - u mě tedy loudil, ale z ní nevymáhal desátek, a to je u něho skutečně neobvyklé.

Zdá se mi, že ty jeho drápy jsou moc dlouhé a snadno se mu stane, že někde drápem zavadí a něco si udělá. Představa Barta na pedikůře mi přece jen připadá přespříliš odvážná...

Zatracené tlapy! A tím se vrátím k akci z prvního dubna: přivedli tam pejska se zlomenou tlapkou. Klasická nehoda za klasických okolností - neškolený a necvičený městský pejsek měl pocit, že by měl být velkým lovcem, vrhnul se za zajícem a vykoledoval si tříštivou zlomeninu. Svoje zranění nesl statečně a když jsem ho portrétoval svým unikátním digitálním aparátem, tvářil se hrdě, jako kdyby ho portrétoval Yosuph Karsh svou pozlacenou Linhof Technikou.