Pranostika na březen:
Březnové slunce má krátké ruce.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka

Čtvrtek 29. března 2001
"Vážený interní zákazníku," vylézalo ráno z tiskárny, na které si tiskneme všechna ROZŘEĎ, "dnem 1. března 2001 došlo k zásadní změně ve filosofii poskytování služeb v úseku řízení zásob Sponek a Připínáčků." (K jaké, to jsme se už nedozvěděli, protože došla náplň v kartridži.) Ambrož pronesl: "Tak už nebudeme mít skladníky, leč filosofy!"

Z deníčku Moby Dicka

Vnitro odhaduje náklady na udržení pořádku na půl miliardy korun. Když pozorujeme, co se děje kolem vlaku s jaderným odpadem projíždějícím či spíš neprojíždějícím Německem, odhad se nezdá přehnaně vysoký. Pokud k summitu dojde, budeme možná vzpomínat na loňský podzim s jeho obléháním Pakulu na Pankráci jako na dětské broukání. Jistěže se v nejedné hlavě vylíhne námitka - máme my to zapotřebí? Proč by se neměl summit NATO konat ve Varšavě? Proč si máme nechat rušit klídek?

Přiznám, že z této reakce mám větší strach než z kraválů, které bezpochyby nastanou, pokud se tu summit konat bude.

Zase jedna etapa kauzy "plzeňská dálnice" skončena
Vrchní soud v Praze odmítl žalobu ekologů: ti se pokusili, jako už mnohokrát, zdržet výstavbu obchvatu žalobami na čistě formální nedostatky v byrokratickém řízení, které každou stavbu, malou jako velkou, provázejí. Zástupci ministerstva pro místní rozvoj se už v soudní síni radovali a slavili. Jen aby to nebyla radost předčasná. Ekologisté jsou odhodláni stůj co stůj prosadit svou - přestože v jimi navrhované trase už stojí nové domy. Když jsem se tam byl před časem podívat, ptal jsem se, co s těmi domy bude.
"Prostě se zbourají," pokrčil pan ekologista rameny.
Je to krásné, mít ideologický náhled na svět.

Dělal jsem tehdy fotky pergamenů a rukopisných knih z doby Jiříka z Poděbrad v archivu Pražského hradu. Byl to zvláštní pocit, vidět knihu s vlastnoručními vpisky Jana Husa! A tehdy mi řekla paní archivářka:

"Za sto let bude tahle kniha vypadat více méně stejně jako dnes. Ale dnešní knihy budou na padrť."
To bylo před třiceti lety. Za tu dobu jsem si na ta slova mockrát vzpomněl. Čím novější knihy, tím jsou méně kvalitní. Uvedu příklad: celý život sbírám verneovky. Ty z devatenáctého století jsou v pohodě, ale verneovky z šedesátých let mají žlutý papír a ty o deset let mladší prudce žloutnou.

Ještě jiného jevu si všímám.
Celý život chodím do antikvariátu. Je zajímavé pozorovat, jak ostře se od sebe odlišují - na první pohled, už z dálky - knížky z různých epoch - z rakouskouherských dob, z první republiky a protektorátu až po osmačtyřicátý, pak z dob komunistických a nyní z doby moderní. Čímž netvrdím, že se za totáče vydávaly knížky ošklivé - jsou prostě jiné. Poznáte je na první pohled.

Kapitolou samou o sobě jsou knižní vazby. Spousta dnešních knih je lepená - za pár přečtení je z nich hadr.

Takže ono to nezní internet versus kniha, respektive elektronická kniha versus papírová. To versus tam nepatří. Elektronika písemnictví zachrání - a už aby se s masivním přepisem na elektronická média začalo. Včera bylo pozdě (já vím, že se to dělá, ale málo masivně).

Štucel s očíčkama není štucel, nýbrž pes.

Chápu, že se bišonek veze v kočárku. Chápu, že se mu to líbí. Chápu, že se takové kočárkování líbí i tomu dítku. Jenže, dítko poroste, bišonek nikoli. Dítko vyroste - a bišonek zůstane v nynějších rozměrech. Tudíž dítko dá vale kočárku a kdo vysvětlí bišonkovi, že má následovat příkladu svého spolucestujícího a chodit světem po svých?

Pravda, není to moje starost.
Daleko větší starost bych měl, kdybych měl našeho Barta vecpat do kočárku. Dostat ho do automobilu, to problém není (dokonce ani dostat ho ven) - možná, že má stejný pocit, jako ten chlapeček v kočárku, že totiž to auto řídí a to ho ukrutně baví. Nedovedu si ale představit, že bych ho dostal do kočárku... byť jen z pokusných důvodů.
Co si představit dovedu, a to živě, že by se pokusil ukousnout kočárku kolo. To je mockrát ověřeno na trakaři neboli kolečku, na sekačce a na vozíku zvaném rudl. Otáčející se kola vozíků Barta neobyčejně rozčilují a snaží se jim zatrhnout tipec.
Od bišonka jsme se dostali daleko - však taky z Barta by se takových bišonků nadělalo jistě pětadvacet.