Jistě není bez zajímavosti, že Srbovo jméno figuruje ve štiřínské aféře, kdy ředitel státního zámku Hrubý byl předmětem tlaku, aby vykonstruoval falešné důkazy proti exministrovi Zeleniecovi. V té věci se konal soud a rozhodl klasicky, v logice Fidlovačky: odsouzen byl vydíraný Hrubý. O štiřínské aféře se ve Psu psalo před čtrnácti dny. Tak tuhle kauzu Srba ustál. Český dům neustál. Pokud se aféra Srbovou abdikací zastaví, bude pan Kavan bývalému generálnímu sekretáři moc a moc zavázán...

Bilak před soud
Už to, že Bilak bude muset 28. března před bratislavský krajský soud je dobrá zpráva. Bude se tam zodpovídat z "pozvání" pěti armád v srpnu 1968. Odpovědnost mu pravděpodobně nedokáží a těžko si představit, že do vězení půjde. Tihle zločinci musí dožívat ve stínu viny - a Bilak je nepochybně jeden z nejhorších. Zdá se, že se do analýzy let 1968-1989 nikdo moc nehrne. Můj názor na tu dobu je jednoznačný: Tlak proruských kreatur Bilakova typu zformovaly původně reformního Husáka a uhnětly ho do tvaru všeho schopného vykonavatele ruského diktátu. Ten mechanismus byl jednoduchý: Bilak stál celou tu dobu v pozadí jako to horší zlo. Proto "umírnění" drželi Husáka a po něm Jakeše v čele partaje.
S Bilakem by tam měl před soudem stát celý batalion Quislingů - aspoň že tam stojí on, těm ostatním, doufám, bude vrtat v hlavě myšlenka - a co když dojde i na mě.

Měl jsem připravených pár špeků, o kterých budu hovořit. Že na internetu může dělat literaturu každej a že je to dobře, pak jsem taky chtěl říkat, že hypertext je něco, co tištěná literatura nedokáže, i kdyby se rozkrájela a když bude nejhůř, vytáhnu kronikáře Kosmase - to je můj oblíbenec a dá se o něm mluvit při každé příležitosti.

No a gonfernce začala. Mezi prvními vystoupil Pavel Hajný (znáte ho jistě z rádia) a vykládal, že literaturu může dělat na internetu každej a že laťka leží na zemi. Tak jsem si v notesu odškrt jeden bod a říkal jsem si - no co, o těch dvou bodech budeš kecat dýl a tím se to vyrovná.

No jo, jenže pak nastoupil Ivan Havel a začal o hypertextu a o tom, že se na netu dá udělat něco jako Kinoautomat, ale líp.
No tak jsem si škrtnul další bod a pak povolali ke kecpultu Františku Vrbenskou (píše skvělé fantasy knížky, krom toho je knihovnice) a o čem začala? O mém Kosmasovi!

S prázdným notesem jsem došel ke kecpultu a tak jsem jim řekl, že už nic nevím, protože to všechno řekli přede mnou a že stejně bude voběd a nic říkat nebudu.

To byl největší aplaus, jakého se mi kdy dostalo.

Přišel k nám na návštěvu jeden pán. Zazvonil u vrátek, Bart přiběhl ke vrátkům - podstatně rychleji, než jsem stačil sejít se schodů a dojít k brance, jakmile mě uslyšel, začal strašlivě štěkat. Připnul jsem ho na řemínek a vpustil pána dovnitř. Byl lehce nervózní.

"Ten pes proti mně určitě něco má."

Vysvětloval jsem mu, že nic proti němu nemá. To je součást rituálu.
Pán pobyl, pak odcházel. Bart v poklidu šel se mnou pána vyprovodit. Jakmile se pán ocitl za brankou, Bart začal strašlivě štěkat.

"Já to říkal, že proti mě něco má," pravil ten pán a odešel.

Dnes se tu objevil znovu. Protože jsem věděl, že ho Bart znervózňuje, nechal jsem psa uvázaného u vchodových dveří od domu a pána doprovodil dovnitř. Řeč se stočila taky na psy a jejich poštěkávání.
"Ono je docela dobře možné, že jsem se mu něčím znelíbil," trval na svém a já mu marně vysvětloval že Bart takhle štěká na každého.
"Ba ne. Ale pro dnešek jsem se pojistil."
A jsme u té neúplatnosti. Ten pán, když odcházel, vytáhl z kapsy psí suchar, takovou tu věc ve tvaru kosti. Bart byl nadšený, křepčil, vrtěl bambulkou co má místo ocásku, a chroupal tu ňamku celou dobu, kdy jsem pána vyprovázel k brance. Podotýkám že měl ještě plnou hubu, když jsem branku otevíral.

Pán vyšel, já za ním zavřel, a Bart ňamku vyplivnul a řval... jako Elliot Ness, když mu pašeráci whisky nabídli obálku napěchovanou stodolarovkami.