Z deníčku Moby Dicka

Úterý 20. března 2001
Ředitel Běsný Kokot zjebal náměstka Kvakoše, který potom řval na našeho Duto Hlava: "Pracovníci vaší textárny v pracovní době sledují televizory! Jak je to možné?" Situaci zachránila Kvakošova sekretářka Badavá, která občas navštěvuje naši Viki. Osmdesátiletý bezpečnostní manažer Mazanec, který věrně slouží Českým Textárnám již od roku 1941, se spletl: Poprvé uviděl monitor počítače.

Kryptologové české společnosti ICZ zlomili systém OpenPGP
Objev zásadního významu učinili v těchto dnech čeští kryptologové pracující ve společnosti ICZ. Vedlejším výsledkem jejich práce na speciálním kryptografickém zařízení je odhalení závažné slabiny programu PGP (Pretty Good Privacy), dnes asi světové nejrozšířenějšího systému implementujícího kryptografii s veřejným klíčem. Autoři objevu dokážou v reálném čase zjistit privátní podpisový klíč uživatele a poté s ním rutinně elektronicky podepisovat libovolné zprávy. Tato slabina je dána definicí formátu OpenPGP, na němž je program PGP založen. PGP k ochraně privátních klíčů používá šifry, které byly a dosud jsou pokládány za prakticky nerozluštitelné. Tyto algoritmy však nejsou cílem útoku - jeho podstata spočívá v tom, že se zmíněné ochranné algoritmy podařilo obejít. Autoři uvedli, že současné s rozpoznáním slabiny navrhli způsob, jak ji odstranit. Toto řešení však nepokládají za konečné; po publikování objevu očekávají celosvětovou vlnu útoku na PGP a příbuzné systémy využívající formátu OpenPGP a domnívají se, že některé z nich mohou být úspěšné. Za skutečně bezpečné pokládají ve světle těchto poznatků jen vyšší a náročnější profesionální systémy kryptografie s veřejným klíčem, jsou-li korektně implementovány a používány. Oficiálně bude objev oznámen na tiskové konferenci, která se bude konat v sídle společnosti ICZ, a. s., V Olšinách 75/2300, 100 00 Praha 10, v úterý 20. března 2001 od 15 hodin.

PGP (Pretty Good Privacy) je souhrnné označení pro více systému kryptografie s veřejným klíčem vycházejících z původního programu Philipa R. Zimmermanna. Komerční verzi PGP dnes vlastní a vyvíjí americká softwarová firma Network Associates, Inc., zatímco Philip Zimmermann se věnuje rozvoji open-source verzi založených na zmíněném formátu OpenPGP

Podotýkám, že systém PGP používají snad desítky milionů lidí na celém světě a to, že čeští kryptologové z ICZ odhalili bezpečnostní slabinu je technicky vzato skvělý úspěch, k němuž je třeba gratulovat. Důvod k jásotu to však není. Lidé, kteří až dosud úspěšně bojkotují uvedení do praxe elektronického podpisu budou mít skvělý argument. Však taky už odpoledne mě volali kolegové z jedněch novin a první otázka zněla: "Je to konec elektronického podpisu"?
Konec jistě ne, ale začátek nových potíží. Moudřejší budeme po dnešní tiskové konferenci.

Řepíček v sušině zakoupil jsem dnes po poledni v lékárně - potkal jsem tam známého ze sousedství, který mne pokáral, co že v těchto místech dělám: univerzálním léčivem je přece červené víno! Souhlasil jsem s tou výhradou, že se dá těžko aplikovat na bolavý palec od nohy. S tím on souhlasil.

Prostudoval jsem návod: řepíček je třeba zalít vodou a povařit deset minut, pak louhovat.
Postavil jsem hrnek se zalitou bylinkou na sporák, po deseti minutách jsem se přišel podívat - voda se vyvařila, bestie jedna, a z řepíčku zbyl koláč ohavného vzhledu a nulové léčivé síly! Po druhém pokusu se mi podařilo přece jen vylouhovat jakousi hnědavou tinkturu, kupodivu docela příjemně vonící. Byla v hrnku, dobrá, ale jak ji dostat na palec?

Nalil jsem tinkturu do šálku zvaného mokka, šálek položil na zem pod moje počítačové křeslo a opatrně namočil palec. Chodidlo jsem měl, rozumí se, kolmo k podlaze. Jak dlouho mám palec řepíčkovat? táhlo mi hlavou. Z nepřirozené polohy mi začal bolet kotník a píchalo mi v nártu. Čekal jsem každou chvíli, že dojde ke katastrofě, už proto, že počítačové křeslo je opatřeno kolečky a stačil by jediný neopatrný pohyb a noha by se mi zvrkla a šálek mokka by se převrhl a řepíček by se rozlil na parkety.

Namočil jsem tedy do řepíčkové tinktury kus vaty a na palec aplikoval. Nevím jestli je to medicinálně ideální postup, ale aspoň z něho nebudou střepy. Nanejvýš z toho bude amputace palce.

To už je dávno, kdežto tato příhoda je čerstvá, dnešní.
Vracel jsem se z Prokopského údolí, kde jsem byl s Bartem, a zaparkoval před Meinlem, abych nakoupil potraviny a oddálil tak naši smrt hladem. No a vidíte to. Sotva jsem vešel do krámu, kde se vzal, tu se vzal, objevil se volně ložený pes. Bart ho zmerčil a začal v autě skákat a štěkat. Pes si toho samozřejmě taky všiml, musel by být hluchý, aby Barta neslyšel, a slepý navrch, protože auto se kývalo ze strany na stranu. Byl to nějaký vychytralý lotras, protože se pomalu špacíroval kolem auta, obcházel ho a zřejmě měl sto chutí pokropit zadní kolo - tak daleko ale jeho odvaha přece jen nedosahovala.

Vrátil jsem se po čtvrt hodině.
Psisko jsem ještě zahlédl - ledva mě spatřilo, vzalo roha.
Bart nebyl vidět. Jak tak strašně štěkal, zadejchal zevnitř okna, byla zcela bílá, bělejší by nemohla být, kdybych uvnitř vyvářel velké prádlo. Navíc okna a dveře zevnitř poprskal a pocintal, toť se ví, pořádné štěkání se bez cintů neobejde. A že poťapal všechna sedadla, to se má samo sebou.
U této sto a druhé varianty špatně zaparkovaného auta se nedá určit přesné místo: takto zaparkované auto je špatně zaparkované, pokud uvnitř sedí Bart a má k němu volný přístup cizí pes.