Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: středa 14.2001
  • Policie odmítá jako neobjektivní zprávu Amnesty International o zásahu policie proti aktivistickým výtržníkům v září loňského roku
  • Na letištích platí od půlnoci z pondělka na úterý zostřená bezpečnostní opatření, desinfekcí procházejí všichni cestující z EU a Polska a musí odevzdat potraviny
  • Václav Klaus pokládá Kavanovu diplomatickou iniciativu za zbytečnost a "velmocenskou iniciativu"
  • Výbor pro média EU je znepokojen situací kolem České televize a obává s o její nezávislost, podobné obavy má o veřejnoprávní média i v jiných zemích
  • Bývalý ředitel kontrarozvědky Stanislav Devátý pokládá obvinění proti Vladimírovi Hučínovi za vykonstruované
  • Šéf útvaru který Hučínův případ vyšetřuje Martin Hádek hájí (pochopitelně) postup policie
  • Další dva lidé byli obviněni v souvislosti s Chvalovského případem, jde o úvěrovou operaci ve výši 640 milionů korun
  • Do ostravské vazební věznice se někdo pokusil zavřenému Makedonci propašovat rozebranou pistoli a flák semtexu
  • V jaderné elektrárně Dukovany nacvičovali akce při havárii
  • Průmyslová produkce vzrostla v lednu 2001 oproti lednu 2000 o 13,8%
  • Počasí Praha: zamračený den, ochlazení, chvílemi mrholilo
    Orlické hory: Opět od rána pršelo, ochladilo se na 7°C.    Petr Kroul
    Žilina: zdá sa, že zase nastalo jarné obdobie mokrých psov...    Miroslav Drkoš

Pranostika na březen:
Na déšť březnový nenásleduje požehnání boží.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)


Středa 14. března 2001
Už tři dny studuju podrobný rozbor firmy Morgue, co musíme dělat na cestě k liberalizaci, aby naše textárny přežily konkurenci mektů a tlachů. "Budeme progresivní, dynamicky se rozvíjející společností s angažovanými, motivovanými a spokojenými zaměstnanci, kteří vyhovují vysokým odborným a morálním požadavkům a kteří jsou nejdůležitějším faktorem našeho úspěchu." Aha!



ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Naše policie prý mučila lidi
Amnesty International je významná mezinárodní instituce. Sleduje dodržování zákonů a stará se o lidská práva na celém světě. Má tu i svoji odbočku a nic jí neujde. V těchto dnech vyvolala pozornost její zpráva o zásazích české policie proti výtržníkům, kteří v září minulého roku obrátili Prahu vzhůru nohama.

Z celé zprávy asi utkví v paměti jeden detail: že prý policisté mučili lidi. Mučení, to je něco jiného, než policejní vejprask (ten je přirozeně ilegální, nemá a nesmí k němu docházet). Vejprask vzniká z afektu, hnutí mysli, rozčilení - k těmto excesům podle všeho došlo při první velké aktivistické výtržnosti, když napravitelé světa při Global Street Party v červenci 1998 vzali tu nápravu přes vydrancované řeznictví a další obchody a restaurace ve Vodičkově ulici v Praze. Dost možná k úletům tohoto typu došlo ojediněle i v září, připustil to i šéf policejní inspekce Tomin. Ale mučení?
To je přece činnost záměrná, cílevědomá, dokonce i nadřízenými nejen schvalovaná, ale nařízená. Pokud by naše policie měla někoho mučit, byli bychom zpět v poměrech z doby před rokem 1989.
Nuže, pokládám zmínku o mučení za přinejmenším neuváženo a hrubě zkreslující. Bohužel, zakládá podnět k podezření, že se Amnesty International nechala vlákat do propagandistického cirkusu rozpoutaného globálními zachránci světa. Svědčí o tom i podnět pocházející z AI: je podle něho nepřípustné, aby činnost policie vyšetřovala inspekce ministerstva vnitra. Je to černé na bílém v její zprávě.

Kdo tedy má dostat pod kontrolu policii? Asi ta sestava příjemných lidí, kteří brouzdali ulicemi v září coby jakési právnitelské hlídky (právnitel podle vzoru léčitel). Kdo jiný by tedy měl dělat práci, která doslova je policejní prací až na to, že vyšetřuje skutky spáchané nebo nespáchané policisty?

Já nevím, co se dělo za dveřmi policejních služeben. Vím co se dělo na ulici, a tam se policie chovala korektně - řekl bych až za hranice zdravého rozumu a za cenu reálného ohrožení zdraví vlastních lidí. Vím to, protože jsem to na vlastní oči viděl. Příště, až zachránci světa nás opět přijdou poctít svou přítomností, bych doporučoval jedno - zcela prostě nikoho "nezadržovat", i když se to bude příčit policajtské logice. To je jediný prostředek, jak se vyhnout propagandistické pasti, kterou - jak mám podezření - tentokrát položila i organizace v jiných případech osvědčená a úcty si zasluhující. Udržet běsnící zachránce v mezích i silou - ale nezadržovat nikoho. Jakmile za nimi zaklapnou dveře, jsou totiž vítězi - jak se ukázalo i tentokrát. Protože na stranu ministerstva vnitra se z veřejně činných osob odváží postavit asi málokdo a zpráva AI se stává palbou těžkého kalibru: cíl je systém, rozumějme standardní demokracie.



RODINA A PŘÁTELÉ:Polévka na útěku
Mohl bych tedy pokračovat ve vyprávění slaměného vdovce - kterak jsem vařil hrachovou polévku. Podotýkám, že nejsem nováček ve vaření hrachové polévky. Za svůj život jsem uvařil hektolitry hrachové polévky. Kdybych měl odtransportovat všechny pytlíky hrachové polévky mnou zpracované a uvařené , musel bych si najmout tatru sto osmatřicítku, a kdyby se ty pytlíky narovnaly na silnici jeden za druhým, utvořily by řadu končící až v obci Ořech.

Pravda ovšem je, že mi polívka - pokaždé co jsem ji vařil - utekla.
Já dokonce v dobách, kdy jsem ji vaříval častěji než teď, vymyslel speciální systém zabraňující útěku polévky.
To se musel vzít hrnec spíš nižší než vyšší, tedy částečně kastrólovitého tvaru. Hrnec se musel postavit na plynový hořák excentricky neboli výstředně. Idea tkvěla v tom, že var, tedy bublot, se vygeneruje v místě nejvyššího ohřevu - v daném případě u kraje, a pěna takto načechraná běží stranou, do prostoru hrnce, nikoli přes okraj hrnce. V laboratorních podmínkách a hlavně v teorii to dobře fungovalo, v praxi polévka vždycky utekla.

Více méně jsem tedy s útěkem počítal i dnes - a přece jsem nasadil všechny síly, veškerou pozornost - podpořenou zkušeností - abych útěku zabránil.
Stačilo však jediné uhlédnutí a polévka šup a už byla z hrnce venku. Ne všechna, samozřejmě. Ona asi kouká, jestli koukám, a když nekoukám, uteče. Kajínek by o tom dovedl vyprávět celé hodiny.

Za mého dětství se doma často vařilo mléko. To, že je uvařeno, jsme poznali podle charakteristického smradu, následovaného maminčiným výkřikem "Ježišmarjá mlíko!"
Ujišťuji, že jsem nekomentoval polívčinu eskapádu zvoláním "Ježišmarjá polívka."
Pro podobné případy mám připraveny jiné průpovídky, ty mne maminka nenaučila. Pochytil jsem je co děcko od svých zpustlých kamarádů z žižkovského podsvětí. A polívka, stejně jako mlíko, utíká a utíká.


PSÍ PŘÍHODY: Smrduté poselství z nitra noci
Barta držíme doma kvůli hlídání. Jinak by tu nebyl, to dá rozum. Užitečný jinak není. Jen občas něco uloví. Bohužel. To hlídání a lovení spolu souvisí. Bart nejraději hlídá tak kolem druhé ráno, kdy doma spí už doslova všichni. Probudí se, začne vrčet, tím se probudím taky (mám ze všech domácích lidí nejslabší spaní), slyším klapání jeho drápů na dlaždičkách na chodbě. Někdy ho hlídací nadšení přejde, někdy ale začne štěkat a pak ho pouštím ven. Bart vybíhá.
Nemyslete si, neláduju ručnici... Vím, že Bart ve skutečnosti nehlídá a ve tmě není žádný zlosyn. Bart jde lovit.
Posledně se vrátil s úlovkem...
Návštěvy, najmě pak návštěvy z ciziny, nosí Bartovi dárky - někdy je to jakoby kost z buvolí kůže. Bart z toho má obrovskou radost, mockrát jsem to tu popisoval, má radost - a z obavy, abychom mu ji neukradli a nesežrali, při první příležitosti vyběhne z domu a někde ji na zahradě zahrabe.
Nuže, posledně, když se vrátil z nočního lovu, přinesl právě tuto kost.
Kost, ve skutečnosti kůži - po pobytu jistě půlročním ve vlhké zemi. Bart byl nadšený. Stál přede dveřmi, padala na něho záře lampy, která visí nad vchodem. Z kůže čišel odér, jaký cítíme z upírů a zombií, odér zmaru, beznaděje a plísně. A z jeho tváře naopak čišelo nelíčené štěstí.
Nedovedl jsem si to moc dobře vysvětlit. Co se to stalo, že Bart se probudil, začal štěkat a běžel na zahradu vykopat svůj poklad? Copak se v té zmařené kůži probudila jiskra života a ta se spojila telepaticky s Bartem?
To se nikdy nedozvím. Kůži jsem Bartovi sebral. Před tím jsem mu vysvětlil, že měřítka pořádku se poněkud s odjezdem naší paní změnila, ale ne natolik, abychom měli v pokoji shnilou kůži. Bart přijal ztrátu bez hnutí brvy. Byla to jen půlka té původní pseudokosti - a on moc dobře věděl, kde je ta druhá půlka.

Půjde si i ulovit někdy příště, zase ve dvě ráno, až bude dobře a silně pršet.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.