Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: úterý 13.3.2001
  • Americký chargé d´affaires Steven Coffey se setkal s Janem Kavanem ve věci rezoluce o porušování lidských práv na Kubě
  • Václav Havel se obává, že problémy s reformou české armády by mohly zkomplikovat přijetí dalších zemí
  • Od čtvrtka budou na hraničních přechdech zpřísněna zdravotní opatření kvůli kulhavce a slintavce, zpřísněna jsou i opatření na meziárodních letištích
  • Vladimír Hučín je ve vazební věznici na Pankráci, rodina byla uvědoměna až po třech dnech
  • Členové KAN demonstrovali proti Hučínově zatčení v Brně
  • Ombudsman Otakar Motejl prohlásil, že mu zákon neumožňuje se Hučínovým případem zabývat
  • Miloš Zeman je v Bombaji, zahájil tu cestzu po Indii
  • Policie se bude zase zabývat mobilem, kterým praštil o zem Václav Klaus - kdyby radši dělala pořádný věci - nutí ji k tomu náměstkyně obvodního státního zástupce Zdeňka Gallová
  • Občanské sdružení na phraiu pacientů žáá odvolání ministra zdravotnictví Fišera
  • Podle týdeníku Euro by ještě v březnu měla být založena nová politická strana kolem bývalého místopředsedy US Jiřího Lobkowicze
  • Počasí Praha: pod mrakem, občas vykouklo sluníčko, teplo po celý den - kolem plus patnácti
    Orlické hory: Od rána prší nebo mrholí, teploty kolem 11°C, sníh rychle taje.    Petr Kroul
    Žilina: pokračuje pekné jarné počasie, síce zamračené, ale teplé, snežienky kvitnú, že to až hučí    Miroslav Drkoš

Pranostika na březen:
Žežule, které v březnu velmi křičí, čáp, který mnoho hřeská, divoké husy, které se ukazují, oznamují teplé jaro.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka

Úterý 13. března 2001
V podnikové restauraci jsem zaslechl, že v první vlně firma Morgue "zliberalizovala" kontrolní oddělení. Odešli všichni kontroloři a zůstali jen dva lidi: manažer Mazanec a jeho sekretářka Kořenitá. V podniku se teď budou provádět samokontroly - Mazanec rozešle dotazníky, vedoucí úseků je vyplní a Kořenitá pak už jen zkontroluje, jestli jsou vyplněny všechny kolonky.

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Výkruty ministra Kavana
Nebudeme Američanům dělat slouhy, tak nějak se vyjádřil ministr zahraničí Jan Kavan, když komentoval svůj nejnovější diplomatický počin, jímž naštval nejen zmíněné Američany, ale i Poláky, kteří - na rozdíl od něho - se zřejmě neobávají, že jim hrozí osud slouhovského státu, vasalsky podřízeným Spojeným státům. Ostatně, oni byli i vůči bývalému Sovětskému svazu vždycky podstatně méně slouhovští, než někdejší Československo. Ten pojem "slouha" přivedl do naší zahraničněpolitické terminologie Jan Masaryk, který se podle vlastních slov stal z ministra zahraničí slouhou vůči Stalinovi. A teď to zřejmě haraší v některých hlavách. Masaryka druhdy citoval ministr Dostál, když vysvětloval, proč česká vláda Miloše Zemana, vláda nově přijatého člena NATO, ohrozila spojenecké branné úsilí v konfliktu s Miloševičovým režimem v Jugoslávii. Slouhou se nechce stát ani Jan Kavan.
Na jednu stranu je to chvályhodné: kdo by se chtěl stát slouhou! A občan by tak asi nestál o tom, aby v čele státu trůnili slouhové. Ovšem, na druhou stranu je zajímavé, že ta obava ze slouhovství se týká unikátně Spojených států. Hlavně nebýt slouhou Spojených států, Washingtonu, Wall Streetu a Pentagonu!

Ta obava by byla oprávněná, kdyby Spojené státy na nějaké slouhovství tlačili, tak jako kdysi slouhovství požadoval Stalin a jeho dědicové. Ale to se jaksi nedá vypozorovat! Konkrétně: Spojené státy nám kupříkladu vymlouvají pošetilý nápad zadlužit se kvůli nákupu nejspíš amerických stíhaček - a pokud jde o naši armádu, přejí si, aby se tam míň kradlo a aby líp fungovala. Což je přání pochopitelné, když to má být spojenecká armáda. Anebo z dnešního dne - službukonající šéf americké ambasády navštívil Kavana v Černínském paláci, a jak to tak vypadalo, Kavan ho nechal čekat. Kdo z koho dělá slouhu?

Jan Kavan bude tento týden svůj postoj vysvětlovat v parlamentu. Měl by vysvětlit i to, jak to myslel s tím slouhovstvím. On ale asi toho moc nevysvětlí. Podezírám ho totiž, že slouhou je, ale určitě ne Spojených států.

RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s revizorem
Chyt mě revizor v metru. A dokonce jsem přišel na to, čím jsem si to zasloužil. Bylo to tak: vylejzám z metra, hrnu si to k východu a tam, pod schody, působili dva revizoři. Chytli jednu paní, která přestupovala a ukázalo se, že jela pět stanic a lístek měla na tři stanice. A to ji stálo čtyři stovky. Šel sem zrovna kolem, když ji začali zkoumat, kráčel jsem hrdě a nápadně, jako řádný majitel celoroční tramvajenky, a revizor na mě blýsknul odznakem a povídá:
"Tak nám to ukažte, pane."
Co by ne, já na to, otevřel jsem peněženku a tam bylo všechno: občanka, řidičák, novinářská legitka, firemní platební karta, soukromá platební karta, sleva na brejle, zdravotní pojišťovna, aby mě nenechali ve škarpě, kdyby mě přejela tramvaj, všechno tam bylo, jenom ta tramvajenka tam nebyla.
"Vona tam bude," chlácholil mě revizor. "Jen se pořádně podívejte. Vy vypadáte jako člověk, který má tramvajenku. Já to dovedu rozpoznat."
No jo, já skutečně mám tramvajenku, jenomže ne u sebe... a kdepak ji asi mám, táhlo mi hlavou.
Takže revizor se mnou sepsal papírek a řekl, že mám do 14 dnů dojít do Dopravních podniků a předvést jim tramvajenku a že zaplatím pade a bude vše v pořádku.
Rozešli jsme se v dobrém - a já přemýšlel, jak se to mohlo stát, že mě vyhmátli po tolika dlouhatánských letech, zrovna když jsem ji nechal doma - když mám celoroční tramvajenku jistě deset let a naposledy mě kontrolovali někdy před lety patnácti.

A přišel jsem na to! Vždyť já se ráno dopustil dobrého skutku! šel jsem na metro a na křižovatce nesvítily semafory a stála tam holčička tak asi desetiletá a bála se přejít. Taky se bála jít s cizím pánem - byť jenom přes ulici (což je správné) a tak to dalo trochu vlídného přemlouvání a nakonec se mnou šla a já ji v pořádku dopravil na druhou stranu, ona mi hezky poděkovala a pokračoval jsem v chůzi do metra (netuše, že budu černý pasažér). Takže jsem se dopustil dobrého skutku a ten musel být po zásluze potrestán.
Což byl, důkladně. Vždyť já tu tramvajenku ani doma nemůžu najít a žena, která mi vždycky všechno najde, je v Americe!
Zatracený semafóry... Proč jen nesvítily! Navíc to nebyl zas moc náročný dobrý skutek, aby byl tak důkladně trestán!

PSÍ PŘÍHODY: Jak se má pes u slaměného vdovce
Žádné strádání... trpí jeho duše? Do psí duše je vidět pramálo. Bart dostává svůj příděl s pravidelností, na jakou si navykl za potravinového panování mé ženy: dostane ráno, v poledne něco vyloudí a pak se nají večer.
Teď si uvědomuji, že se ostýchám použít slova "nažrat". Mělo by se vymyslet nějaké mezislovo. Míša volá Barta na zahradu a láká ho k misce slovy "Barte, papat!" Nemusí se obávat posměchu, mohou ji slyšet jen u sousedů - a hádejte, jakým slovem lákají svoje kočky k misce. Takže žádný posměch nehrozí. Papání pokládám a slovo poněkud přehnané, k něžné ženě se hodí, ale pánům, řekl bych, nesluší. Na řadu přichází slovo jídlo.
Nazýval bych to jídlem - jak materii samu, tak i akt pojídání. Stačí ale Barta při tom aktu pozorovat: vrazí hubu do misky a jede, jako kdyby se účastnil závodů ve vylizování mis, přičemž i druhé místo je penalizováno čtrnáctidenní hladovkou. Misku do čista vylíže a hubu má celou obleptanou a jde si ji uzřít k mně do kalhot - zabráním tomu jen hadrem, kterým mu hubu zavčas utřu.
Tohle tedy není žádné papání a nějak mi k tomu nesedí ani to jídlo.
Ale nemám rád to slovo žrádlo. Dobytčatům se asi dává žrádlo, jinak to nejde. Pes ale jí prakticky totéž, co my: vařím mu rýži jako výplň stravy, a ty psí konzervy jsou voňavé a i na pohled přívětivé... Kdyby mě něco takového přinesli na talíři v restauraci a jmenovalo by se to Nářez Petra Voka a chtěli za to pětaosmdesát korun, vůbec bych se ničemu nedivil.

Bart si žádné lingvistické problémy nepřipouští. Co do jména, říká se Shakespearem. Podstatné je, že miska je plná a čerta záleží, kdo mu ji naplnil.

Dnes ráno se měl dokonce mimořádně dobře. Ukázalo se totiž, že jaksi došly housky, a skočil jsem tedy do sámošky a Bart šel se mnou a za odměnu dostal ždíbec.
To by se mu za Míšina kulinárního vladaření nestalo - Míša by nepřipustila, aby zčista jasna nebyly housky.

Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.