Pranostika na březen:
Lépe od hada býti uštknutu, než v březnu od slunce ohřátu.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Pátek 2. března 2001
Přece jen budeme mít nějaké odměny. Jenom nesmějí být stejné. Tak pomohla sekretářka Badavá naší Viki rozšifrovat příkaz nám. Kvakoše, aby se Duto Hlav nedopustil "plnosti negativního stavu". Ambrož bude mít největší prémie za únor, já v březnu a Junior v dubnu. No, před časem, ještě v době státního podniku, to taky takhle fungovalo. Jenže tehdy nehrozily "negativní vibrace"...

Já si myslím, že hodně záleží na tom, jak zákony vznikly. Taky si myslím, že jsou i zločinné zákony, a že špatná metoda vede ke špatným zákonům. A dále si myslím, že říše zla nezmizely ze světa rozpuštěním komunistického velekoncentráku. A jestliže byla v Nigerii veřejně tlučena holí znásilněná žena kvůli tomu, že ji soudce podle tamních zákonů označil za necudnou, musím konstatovat, že to jsou hnusné zákony a hnusná je země, která je trpí. Muži střílející na sochy z děl a kulometů jsou hnusní a hnusné jsou zákony, v jejichž jménu to dělají. Hnusný je režim, který pudí svoje občany k útěkům po moři, které z větší části končí smrtí, a divím se lidem, kteří se dovolávají jakési nedotknutelnosti zákonů takového režimu.

Jistě že je pravda, že "osvobození Kuby" nemůže být osou naší zahraniční politiky. Brzy se ale budeme muset rozhoupat k stanovisku k embargu vůči Kubě. Bylo by dobře v této souvislosti připomenout, proč embargo USA uvalily: protože Kuba "znárodnila", rozumějme ukradla americký majetek (připomenu, že českoslovenští komunisté na to byli velmi opatrní a tak zvaně znárodněný majetek Američanům aspoň nějak kompenzovali) a Američané chrání nedotknutelnost majetku ne hubou, ale činem. Zloděj je pro ně zloděj a kdo s ním spolupracuje, je taky zloděj. Tak prosté to je.

Dostal jsem se daleko z Afghánistánu? Ani ne. Jsme zase u nás doma.

Jak jsem se mohl takto splést?
Možná, že při čtení nějak - mimoděk - užívám logiky. Takže jsem si asi v podvědomí sumíroval, že by ouřad mohlo místo narození matky zajímat z důvodu komplexní ba komplementárně integrální rekognice demografického inputu. A ono podvědomí si asi řeklo - když zrakoví špióni donesli do centra logiky tu načtenou zprávu - že musí jít o mejlku, protože když jsem se naroďoval, dalo se očekávat, že moje matka bude nejspíš na lautr stejném fleku jako já, protože by asi těžko byla jinde, než já jsem se naroďoval, anžto kdyby byla skutečně jinde, buď bych se nenarodil, nebo by mě musela naroďovat jiná matka a moje matka by nebyla moje matka, ale cizí ženská a cizí ženská by logicky byla mojí matkou.

No a vidíte. Těžko posuzovat úřední lejstro logicky.
Oni fakt chtějí znát bydliště matky v momentě mého narození.
Jistě je pro to nějaký rozumný důvod.
A k tomu jsem už před mnoha lety stanovil Neffův zákon: každá pitomost má minimálně jeden rozumný důvod.
No a pokud existuje rozumné vysvětlení, jako že asi ano, je to jen další doklad platnosti Neffova zákona.

Tak dlouho se chodí somrovat do koše, až se víko utrhne. Ať už to Bart zavinil nebo nezavinil, víko odpadlo, koš dosloužil.

Dnes jsem přivezl nový, plechový. Taky má odklápěcí víko, jenže víko se aktivuje šlapkou.
Míša soudí, že se Bart naučí na šlapku ťapat a že koupě bude dobrá jen k tomu, že kromě bordelu pod stolem bude Bart dělat kravál - plechový dekl bude jistě bouchat silněji, než klapal dekl plastikový.

Je fakt, že do této chvíle, tedy do čtvrtečního večera, se Bart nenaučil dekl otvírat. Koš očichal a dal najevo velkou nesympatii. Nepokusil se koš kousnout, ani ho nepokřtil po psím způsobu. Díval se na něj velmi nedůvěřivě a šel se uklidnit ven. Ještě teď štěká u vrátek.

Útěchou Bartovi budiž ještě jeden koš - ten je u mého psacího stolu. Pokud se Bart nenaučí ovládat šlapku koše v kuchyni, obávám se, že u mého koše nastane větší pohyb, než býval.

Buď budu muset koupit ještě jeden koš, nebo dát Bartovi školení.
Asi dojde na druhé řešení - mám trochu špatné svědomí, že jsme dali Bartovi ránu pod pás.