Středa 21. února 2001
Myslel jsem si, že když Ambrož, Junior a já jako jediní vytváříme texty, se kterými České Textárny dále obchodují, že nás snad ani vyhodit nemohou. Ukazuje se však, že dnes je jednodušší cokoli koupit od dodavatelských firem a uchovat si jen pružnou páteř obchodních a podpůrných manažerů. Krom toho textům klesá odbyt, nastoupila konkurence mektů a tlachů.

Všimněte si, jak to, co se v těchto dnech tlačí do médií, je ve zcela jiném duchu, než cokoli před tím. Najednou se zleva zprava mluví o tom, že si stíhačky západní výroby (nevíme jestli 24 nebo 36) nemůžeme dovolit, že ani nevíme, k čemu bychom je mohli použít, a že důležitější, než stíhačky je to, aby se v armádě nekradlo a aby fungovala, jak fungovat má.

Za což - jak se už taky píše a hovoří, ačkoli mnohem opatrněji, nese odpovědnost hlavně ministerstvo obrany a ne samotná armáda. Rád bych byl muškou na stropě, abych si mohl poslechnout, co pan Robertson našim vojenským pánům řekne. Doufám, že je natolik dobře informován, že vnímá rozdíl mezi politickým vedením ozbrojených sil a armádou jako takovou. A doufám, že ví i to, že veřejnost ten rozdíl vnímá - a že v míře stále vetší se dívá na armádu se sympatií. Právě to pokládám za jeden z pozitivních rysů. Vždyť společnost, která nevěří svým ozbrojeným silám, není zdravá společnost.

O tom, že Robertson přiváží rákosku se obecně ví. Ostatně není to zdaleka první výprask tohoto typu (podobně jako my jsme na tom z hlediska spojenců v NATO Maďaři). Jenže teď už by se mělo něco stát. Co? Říká se tomu "stínání hlav". Bez něho to nepůjde.

"Někdy panuje dojem, jako by ČR v NATO ještě ani nebylo," cituje ČTK nejmenovaný zdroj z oblasti obrany. Tohle přece nemůže projít! Nebo to projde?
Robertson přijede z Moskvy a uvidíme, jaké bude mít jeho pražská mise výsledky.
Jo, za starých časů, kdyby přijel soudruh Ivan Ivanovič Ivaněnko, to by v Dejvicích soudruzi jinak kmitali a barvili listy na stromech na zeleno! Z Robertsona si nic nedělají. To je jen nějaký generální tajemník nějakého NATO.

"Prodáváte noviny?"
"Neprodávám," odpověděla mi roztomilá paní krámská. "Ale mohla bych vám něco vyprávět!"
To by bylo hezký, kdyby tohle bylo možný!
Já si tedy samozřejmě řekl o vyprávění, chtěl jsem vědět, co napsal pan poslanec Kořistka do MFD a ta roztomilá paní to nevěděla. Ale nezpronevěřila se nabídce, protože já po ní nechtěl nic hezkého - poslanec Kořistka věru nenapsal nic hezkého, spíš vypustil mlhu (to se tak říká, když někdo lže).

Jen si představte, kdyby byly na světě takové jakési trafiky, kde by vám vyprávěli hezké věci. Zaplatili byste pětikorunu a dozvěděli byste se něco hezkého, za desetikorunu dvojnásob hezkého...
Což je samozřejmě nesmysl. To opravdu hezké v životě se koupit nedá, a už vůbec se nedají koupit vyprávění. Ty musíte vyslechnout nebo odposlechnout.
Někdy se podaří odposlechnutí ani ne napůl.
Mnoho let mi tane na mysli tato vzpomínka:
Kousek přede mnou šla skupina lidí, několik pánů a paní a uprostřed ten dotyčný pán byl Duše Společnosti bohem nadaný bavič. A ten pravil:

"A teď vám budu vyprávět příhodu ze života, kterou mohou poslouchat i ženy!"
Musel jsem jít jiným směrem, takže jsem se nikdy nedozvěděl, jaká příhoda ze života byla vhodná pro jemné pohlaví.

Cesta je to moc hezky nově vydlážděná. Vítr se vyřádil i tady: z dlažby smetl listí a navršil je ke zdi v ostře ohraničeném a jako podle špagátu narejsovaném pruhu u úpatí zdi. A druhou půlku listí nasypal do škarpy - úplně ji zarovnal, škarpu dosti hlubokou a asi metr širokou.

Folionaut se noří do hlubin

To nadchlo Barta. Skočil do načechrané vrstvy listí a pohroužil se do ní a chvílemi to vypadalo, že v ní plave, podoben delfínovi! Očividně ho to bavilo. Občas vykoukl a ohlédl se po mě, aby se přesvědčil, že se dívám a jeho výkon obdivuju. Díval jsem se a obdivoval - dokonce jsem měl chuť ho napodobit.

Takhle v předjaří bývají hromady listí dosti nechutné a shnilé a smrduté (proti tomu Bart není). Ovšem ten větrný fén je načechral a provzdušnil a vyrobil z nich jakousi podivnou hmotu na rozhraní tří skupenství, plynného, pevného a v jistém smyslu i suše kapalného.

Díval jsem se a obdivoval, ba aplaudoval Bartovi k vynálezu folionautiky neboli plavby v listí. Napadlo mě, že se nový sport Bartovi zalíbí natolik, že tu s ním budu muset zůstat až do noci nebo do utišení větru.

Jenže ten vítr dělá i jiné věci, než čechrá listí. Nosí i zprávy. Například přinesl Bartovi zprávu, že nahoře po silnici si to metelí fenečka Sindy, která je v onom stádiu koloběhu psího života, kterému se říká hárání.
A bylo po vynálezci.