• Po celý den předseda senátu Petr Pithart čekal na audienci u Fidela Castra ve věci Bubeník - Pilip
• Už celkem osm lidí je obviněno ve věci podvodů v bance IPB
• Bývalý náměstek generálního ředitel Libor Procházka odmítá obvinění a tvrdí, že všechny transakce se děly "v souladu s bankovními pravidly"
• Miloš Zeman prohlásil, že ztráty IPB by mohly klesnout pod 100 miliard, záleží na tom, zda se podaří vypáčit aktiva v řádu desítek miliard, která jsou ulita na Kajmanské ostrovy
• Milan Šrejbr odsouzený k pěti a půl letům vězení byl dnes propuštěn z vazby a na svobodě bude čekat na verdikt Vrchního soudu
• Úřad pro ochranu osobních dat vyjádřil pochybnost nad prohlášením statistického úřadu, že osobní údaje jsou na arších pro sčítání lidu nezbytné
• Městu Hranice na Moravě hrozí několikamilionové penále od Philipsu za to, že se mu nepodařilo v termínu vykoupit všechny pozemky
• Ministerstvo obrany chce stomilionové penále od Aera Vodochody za nedodané letouny L-159, z objednaných 72 jich výrobce dodal jen pět
• Soud pro Prahu 1 osvobodil dánského studenta Madse Traerupa, který byl obviněn z pokusu zaútočit na policistu při loňských nepokojích v souvislosti s MMF, státní zástupkyně se odvolala
• Počasí Praha: Šedivý den, ničím zajímavý
  Brno: bylo čerstvo, foukal vítr ale většinou svítilo sluníčko    Lubomír Střítecký
  Orlické hory: Od rána slunečno, nebe bez mráčků, teploty lehce pod nulou.    Petr Kroul    Miroslav Drkoš

  Pranostika na 2. února, Hromnice (očišťování Panny Marie):
  Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.
  (Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka

Pátek 2. února
Hodnotící rozhovor s Dutem byl krátký. Houkl na mě: "Máte všichni 25 procent plus, čili stejně, jako loni. Já nemám čas na nějaké..." (Nemohu, deníčku, ani zapsat ten výraz.) Příště snad bude k dispozici nějaký výstup z Divize pro odměňování. Její manažeři, Kvakoš, Huba a Durak včera odjeli pod vedením samého ředitele Běsného Kokota na zvláštní víkendové zasedání do Bludné nory.

Diktátor si Pitharta evidentně vychutnává. Pithartovi letí večer kubánského času letadlo. Je v Havaně na Castrovo pozvání, přičemž Castro oceňoval v dopise Pithartovi adresovaném jeho slušnost (v kontrastu na aroganci vlády - zdůraznil diktátor). Teď předvádí slušnost ve vlastním podání.

S kolika kubánskými potentáty se musel obětavý Petr Pithart za své mise setkat. Přitom mu bylo nad slunce jasnější, že žádný z těch důležitě se tvářících chlapíků nemá žádnou faktickou pravomoc. Jenom sám diktátor může propustit z vězení dva české občany. A ti sedí ve vězení už skoro tři neděle za něco, co by v žádné slušné zemi nestálo ani za řeč - prostě se setkali se dvěma žurnalisty (podle toho, co je dosud známo).

Ostatně, Pithart to řekl velmi jasně už na kubánské půdě do kamery, když hovořil o zavřených jako o poutnících, přičemž jiným poutníkům by se v mé zemi, jak hezky Pithart řekl, toto vskutku nestalo.

Kdo je soudný, citlivě vnímá tato slova a chápe, že studený dech tentokrát přichází kupodivu z tropů, ne odkudsi od Sibiře. Bubeník s Pilipem procházejí velkou trýzní - a připomínají nám, v čem jsem my všichni žili před deseti a něco navrch lety. Někomu to jistě vyhovovalo.

Hovořil jsem o tom s panem Suchým, mým druhem z ranních psích procházek.
"Jsou na cele čtyři..." opakoval, co jsem mu sděloval. V těch dnech tomu ještě tak bylo. "Nás bylo na cele jedenáct, a buď jsme museli všichni stát, nebo všichni chodit dokola, tělo na tělo."
Politický vězeň z let padesátých pokyvoval hlavou nad postavením dvou Čechů, kteří se znenadání, jako mávnutím proutku zlého čaroděje, ocitli v jiném světě, ve světě bez oken, se smrdutou dírou v zemi. V tom světě jsme žili, ještě před deseti a něco navrch lety. To že si to aspoň někteří lidé uvědomí budiž považováno za jeden z mála kladů toho, co Bubeník s Pilipem prožívají.
Ale ledový dech může vanout i u nás. Přesvědčte se sami.

Ale i to moje dnešní bloudění bylo docela kvalitní.
Jistě že jsem se vybavil dopředu - na digitální mapě Prahy jsem si našel ulici U dubu, naložil Barta do auta (mám rád společnost), vcelku bez problému jsem ulici našel a hledal jsem cíl. Měla to být vila - celá ta oblast na Praze 4 je vilová čtvrť, jenže číslování mi přišlo jaksi chaotické. Správná chvíle pro mobilní telefon.
Cílová osoba byla na příjmu.
"To je jednoduchý: před barákem stojí bílá dodávka a za ní zelená fabie a před ní seat."
Rozhlížel jsem se a vidím, že v okruhu, kam zrak dohlédne, stojí tři bílé dodávky a za každou stojí nějaké auto, které je v podstatě zelené a při troše dobré vůle by mohlo být fabií. Ovšem stoprocentně bílou dodávku mezi stoprocentním seatem a zelenou fabií jsem neviděl.
Nový telefonát.
Tentokrát byl cílový pán méně optimistický. Ptal se mě, zda jsem z ulice Zelený pruh odbočoval doprava a pak doleva, já na to, že dvakrát doprava a on, že v tom případě nejsem v ulici U dubu, já na to, že stojím před cedulí kde stojí U dubu a on namítl, že to není možné, já se rozhodoval, zda mám mobil raději rozšlapat nebo sežrat a Bart začal na zadním sedadle vrčet..
Nakonec jsem pomocí stopařského instinktu nějak chytil správný azimut a k cílovému pánovi jsem se dostal.
Omlouval se.
"Ono je to tu složité," říkal.
"Jak jsem pochopil," přisvědčil jsem, "ulice U dubu je ohnutá a oba její konce ústí do ulice Zelený pruh."
"Je to horší," děl ten pán. "Ona má tři konce, ale já vás nechtěl zmást."
Po neděli budu tikitál vracet. Snad mě ani tentokrát neopustí stopařský instinkt. V ulici s třemi konci je ho zapotřebí.

Nechci ale vyprávět o Bartovi ( v souvislosti se zdrháním není co), ale o Ronym, což je pejsek chovaný v rodině mé kamarádky Meggie. Rony je klasicky ztrácecí pes. O jeho posledním výkonu mi dnes Meggie vyprávěla toto:

Rony se ztratil, dlužno podotknout, že to není v Praze, lébrž na venkově. Ztratil se a pak pomyslel na návrat. Je to pes zkušený a svého světa znalý, takže nalezl cestu zpátky - a narazil na zamčená vrátka. Zkusil to u sousedů, a tam byla vrátka otevřená.
Rony tedy vešel na zahradu, chvilku se tam šmrdolil, pak mu byla zima a šel vyzkoušet domovní dveře sousedů. Byly odemčené. Tlapami doskočil na kliku, otevřel si a ocitl se v předsíni. Jenže tam bylo šero a předsínovitě nevlídno a nelíbilo se mu to. Šel směrem nejpříjemnějších vůní - a voňavé směrníky ho navedly ke dveřím do kuchyně. Otevřel si je a uvelebil se u kamen.

Po nějaké době šel kolem kdosi ze sousedství a vidí - koukejme, jsou otevřená vrátka. Vešel a zjistil, že jsou otevřené i domovní dveře. Vzpomněl si, jak se strašně krade v téhle době a třeba ho i napadlo, že když objeví vyloupený byt nebo dokonce opravdovou mrtvolu, dostane se do zpravodajství týví Nova - a tak pokračoval až k pootevřeným dveřím do kuchyně - a tam dřepěl Rony u kamen a když viděl cizího chlapa, ohrnul pysk a vrrr... začal hlídat a nepřestal a nepustil chlapa, dokud nepřišla vyjevená sousedka a nešťastníka nevysvobodila!

Tak to bylo a je to pravda pravdoucí a pokud není, příhoda se mi líbí a za pravdu ji prohlašuji.