|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Pranostika:
Svatý Tymotyj ledy láme, nemá-li je, nadělá je.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka
Středa 24. ledna 2001
Šéfodborář Milivoj Plachý oznámil hromadným mailem, že "všemi prostředky
podpoříme boj za svobodu přesvědčení v sesterské České Tlachárně". Lidé v
ČT nedostali k Vánocům žádné kolekce, vzbouřili se a odvolali k Parlamentu.
Jejich ředitel už sám odstoupil. Ale kolekce stále nedorazily. Prý už je po
Vánocích.
Jakoby do Ransdorfa a Grebeníčka vjel nový život - najednou jsou důležití, protože patří ke stejné krevní skupině jakou má muž, který se drží u moci pomocí samopalů a kriminálů. Je odpudivé, že tyhle lidi někdo bere vážně: Bubeníka a Pilipa dostane na svobodu jen tlak mezinárodního společenství a ne nějaká přímluva politických extremistů. Ten tlak den ode dne roste a to je velká naděje.
Pokud jde o naše komunisty, jejich hulvátství zaznamenalo vrcholnou hodnotu dnes, kdy Grebeníček po setkání s kubánským chargé d´affaires zpochybnil nezištnost cesty Bubeníka a Pilipa a obvinil prezidenta Havla ze spiknutí. Pokud mu naši politici dovolí si dále na tomto případu přihřívat polívku, jistě se dočkáme nehorázností ještě větších.
K situaci v televizi
Po středečním groteskním pokusu o státní převrat v televizi jsem dospěl v přesvědčení,
že snad už žádná strana si neuchovala zdravý úsudek. A tak už mě nepřekvapila paní
Bobošíková, když oznámila, že jakási blíže neurčená auditorská firma vybere třicet
statných redaktorů a moderátorů, kteří usednou na místa jí samotnou vyhozených třicet
vzbouřenců. Co si představuje, jak vzniká redakční tým, ona, která kdysi byla
novinářkou, takže musí tu problematiku znát? Spíš si myslím, že uspišuje totální zhroucení a po něm následující příchod privatizačně-likvidačního týmu.
Ne, na Kavkách už to ani nemůže být normální.
Dřív to bylo tak, že jsem rukopis (přesněji strojopis) naposledy pročetl, zkontroloval číslování stránek, a pak ho vložil do papundeklových desek s tkanicemi. Tkanice jsem zavázal na mašličky a pak, když byl rukopis takto spoután do svěrací kazajky, jsem na přední stranu desek nalepil štítek a na něj jsem napsal ONDŘEJ NEFF: Milénium (ano, to byla moje poslední, takto ošetřená kniha),
Pak už se psalo jen na počítači a rukopis... ale ne, to už nebyl ani rukopis, to byla jedna jediná disketa a tam se román vešel dokonce dvakrát, normálně a jednou navrch v adresáři ZALOHA. Mělo to jednu nevýhodu: mohl jsem se k textu kdykoli vracet a vrtat se v něm, takže fakticky nebyl hotový nikdy.
Jenže s tímto posledním rukopisem či počítačopisem je to trochu jiné.,. Je to knížka o digitální fotografii a k textu patří plno fotek. Disketa? K smíchu. Celý adresář i s podadresáři a obsahem má 250 MB !
No ano, přišla ke slovu vypalovačka. Používám aplikaci Nero, a snad protože jsem poprvé vypaloval knihu, došlo mi, že se to jmenuje NERO BURNING ROM v narážce na Nera vypalujícího Řím, vždyť i ikona toho Nera znázorňuje hořící Koloseum!
Teď mám vypálené cédéčko. Poprvé po mnoha letech jsem v situaci, že mám definitivní
text ve kterém se nemohu po libosti šťourat.
Tedy, mohl bych a po došťourání ho znovu vypalovat.
Než tohle absolvovat znovu, raději cédéčko předám nakladateli. K tomu dojde dnes, tedy
ve středu.
Jenže toto vysvětlení padá. Náš kopec je zachumelený a v krmítku, pěkně schovaný stříškou, je kopeček ptačího zobu. A žádný strávník. Občas zahlédnu nějakou sýkoru sedět smutně na holé větvi. Rád bych se jí zeptal... ale marno.
Bart by asi to zrní spořádal, kdybych ho k němu pustil. Sežere všechno, co je aspoň stopově jedlé. Potají pořádá vlašské ořechy, které zbyly od vánoc. O suchých rohlících a skrojcích chleba ani nemluvím. Před chvilkou pozoroval s náramným zájmem, jak polykám paralen. Tvářil se, že nejedl od Dušiček a že pokládá paralen za svoji nejoblíbenější pochoutku.
Zachoval jsem se jako naprostý lakomec a snědl paralen sám, aniž bych mu odloupl jeho desátek (vždycky mu dávám kus rohlíku nebo odřezek sejra). Nebyl tím nadšený a aby dal najevo roztrpčení, vyčíhal si okamžik a strčil mi palicí do lokte právě v okamžiku, kdy jsem paralen zapíjel sklenicí minerální vody Magnesia.
Když jsi mě odsoudil k smrti hladem, pane - tak ať jsi aspoň mokrej, tak znělo jeho vzdorné poselství.
Ve sklepě mám ještě půl kila toho zobu z Baumaxu. Až mě Bart poleje ještě osmkrát, naštvu se a nasypu mu ho do misky. Třeba se pak Bart změní v ptáka a odletí k jihu.