Český politický cirkus:
Dva naše občany strčili ve vzdálené zemi do vězení, uvalili na ně obvinění - spolupráce s americkou špionáží, a tomu se těžko věří, tím spíš, že ona země, tedy přesně Kuba, oficiálně nekomunikuje. Jak na to reaguje veřejnost?
Když nám zavřou našince, spoluobčany, a ti našinci nepašovali heroin a nepásli nevěstky a nepřepadali banky, ti našinci podle všeho neudělali nic, za co by měli být jakkoli popotahováni v kterékoli slušné zemi světa - prostě navštívili nějaké lidi, slušelo by se zvednout hlas a protestovat. Měl bych to cítit i já v mejlech - v tuto dobu čte Psa přes dvacet tisíc lidí denně, jak to, že tu není elektronický rozruch? Vždyť nám zavřeli spoluobčany! Zdá se mi dokonce, že o legálnost zavření vraha Kajínka se obává víc lidí, než kolik se jich strachuje o pány Bubeníka a Pilipa.

Dostal jsem maily - několik. Mířily na Ivana Pilipa. Jak to, že se potuluje po disidentech na Kubě, místo aby seděl ve sněmovně a hlasoval, to je ten leitmotiv. Těžko ty postoje komentovat, neznám pisatele a můžu se jen dohadovat o příčinách.

Mám ale ten dojem, že podpora disidentů není nějak moc populární. Nechali jsme si od našich disidentů po převratu vysvětlit, jak je to s vinou za minulý režim: ten největší díl za to, co se od roku 1948 do roku 1989 neleží na komunistech, ale na obyvatelstvu, neboť si nechalo útlak líbit. Takže se tu po převratu objevili zase lidé zvláštního ražení, bez ohledu na to, zda byli nebo nebyli před 1968 sami komunisty, a ti jinom mají plná práva zvát se občany, ti ostatní jsou šedá zóna, jak jsme se dozvěděli. Občané ze šedé zóny jsou horší než agenti StB - každá ideologie miluje hříšníky, neboť jim může udělovat rozhřešení, zato nemiluje lhostejné. Toto je oficiální verze, horlivě heroldovaná zvláště pak těmi, kdo disidenty nebyli a chtějí se jim v přízeň vlísat.
Nu dobrá, je to tak, řekne si občan, nepříslušící k vrstvě lidí zvláštního ražení, co s tím naděláme. Nebude reptat. Ale aby miloval ideu disentu a rozhořčoval se, k tomu je ho těžko donutit.

Ostatně si myslím, že zatčení a věznění Jana Bubeníka a Ivana Pilipa je akt státního terorismu a je třeba proti němu důrazně protestovat. Jestli si někdo myslí, že Kubánci si budou vážit poníženého a ohnutého postupu, je na omylu. Naše orgány žádaly o pomoc EU, proslulou svou servilitou vůči Castrovu skansenu. Měly by požádat o podporu Spojené státy americké.

Takže: jedu metrem, vlak zastaví ve stanici a najednou - píp, zpráva SMS neboli textovka. Nasadím brejli a čtu, že stávkující obsadili televizní administrativu a instalovali si ředitele.
To snad není možný, říkám si. Jenže - jak se o tom dozvědět víc? Zavolám Ivanovi Strakovi, rozhodnu se, ale to už vlak vjíždí do tunelu a tady bych tak maximálně mohl složit ruce do kornoutu, dát k ústům a volat: "Ivanéeehe... Strakóoho...". Tak až na příští stanici vylezu a zavolám.
Vlak vjíždí do stanice. Zvoní mobil, je to Straka.
"Slyšel jsi o tý televizi? Já dostal esemesku!"
Tak od Straky jsem se toho moc nedozvěděl. Vlak se rozjel, zmizel v díře a Straku mi uříz.
Na příští stanici jsem vystupoval a dovolal jsem se odtud do centrály informací, do vinárny Vínečko v Budečské ulici. Tam samozřejmě o novině věděli, důkladně ji probrali a vynesli rozsudek: "Všichni se zbláznili!"

A když jsem pak koukal večer na televizní zprávy všech tří stanic, musel jsem uznat, že vinárnická analýza byla nejpřesnější.

Ale dnes jsem na něho vyzrál, na pacholka - vyhodil jsem ho na zahradu a ať se tam vyvenčí sám.
Nebude to nic platné. I kdybych ho tam nechal do oběda (nenechám, mrzne tam), on má v hlavě neodfajfkovanou procházku a bude ji ze mě vymáhat.
No, třeba se do té doby vyléčím.
Hepčí.