Z deníčku Moby Dicka

Čtvrtek 11. ledna 2001
V podnikové restauraci mají jídlo studené. "Várnice v zimním období špatně drží teplo," vysvětlil nám majitel SO-HO Mlha. Rýže se škorpioními křupánky byla připálená a málem jsem si vylomil zub na několika kamíncích. Oběd stojí 60 Kč. Šéfodborář Milivoj Plachý prohlásil v závodním rozhlase: "Za osmdesátikorunové poukázky zaplatíte jen desetikačku. A tu dvacku rozdílu vám vrátí u pokladny." Takže jídlo je zadarmo a ještě dostaneme 10 Kč navíc. Nakonec - jíst to nemusím.

Český politický cirkus:
Až jednou nějaký Xenofón bude popisovat průběh mediální intifády na Kavčí hoře, neměl by opomenout její klíčovou událost, totiž boj o klíč od záchodu. Zdá se totiž, že duo Hodač-Bobošíková vskutku zvažovalo, že vezmou televizní velín stečí, s nasazením úderky ukrajinských vazounů. Jenže k podstatě intifády patří nevyrovnanost sil, neboli jde o asymetrické střetnutí. Bobo mohla najmout vazouny, jenže tím by dostala na Václavské náměstí těch 200 tisíc lidí a někdo rozumný jí to rozmluvil. (I bez vazounů jich tam bylo sto, já tvrdím 40 tisíc, jsem zvědav, kolik jich přijde dnes.) Takže zasadila povstalcům úder jiného typu - obsadila záchody a sprchy. A vtom se na scéně objevila zbraň nové generace, se kterou Hodačovi stratégové nepočítali, totiž chemické záchody. Válka se změnila ve válku posiční: Bobošíková s klíčem od hajzlu v ruce, její úhlavní protivnice Drtinová sedí na suchém reterátu, kdo s koho? Strhující podívaná, je to válka nervů, válka posiční, pravá to Chemin des Dames!
Ano, přátelé, Bobošíková vydala klíč od záchodu a to mělo v této válce význam jako bitva u Stalingradu ve válce světové. Následujícího dne vyklidila Bobošíková hotelový pokoj, odkud vysílala celostátní zpravodajství poté, kdy se nenašel v této zemi nikdo, kdo by s ní chtěl spolupracovat. Na dějinách válek je zajímavé, že se bojuje dál, i když je to jasné, jak dopadnou. Tak i Bobošíková dosud chodí a rozdává výpovědi. Člověk na to kouká a kroutí hlavou - myslí to ta ženská vážně, v situaci kdy Telekomunikační úřad zvažuje odpovědnost za přerušení televizního vysílání? Můžeme se dočkat zajímavých zvratů, až budou biřicové odvádět Hodače a Bobošíkovou v železech a Kateřina Dostálová bude hřímat, že ti dva možná porušili zákon, ale určitě nikoli ducha zákona.

Hořce se mi žertuje o těchto vážných věcech. Ono je té ČT škoda. Dopadl na ni důsledek řetězce jednoho hlubokého, ale hlubokého nedorozumění:

Naše politické strany se domnívají, že poslance může dělat v podstatě kdokoli, pokud je oddaný. Tak se dostali do parlamentu kreatury, které jsme s úžasem poslouchali - kdo měl dost odolnosti - v pátečním kecacím maratonu. Takto vytvoření poslanci nabyli dojmu, že v Radě České televize může být v podstatě kdokoli, kdo je dostatečně oddaný jim. No a Rada dospěla k názoru, že ředitelem České televize může být v podstatě kdokoli, kdo jí bude povolný. Výsledek? Mediální intifáda, protože redaktoři měli už těch kotrmelců dost.

Zítra bude jednat parlament. Nedělejme si ale iluzi, že k nápravě dojde snadno a rychle. Česká televize dostala ránu pod čarou ponoru a supové ji dříve či později dostanou.

Rodina a přátelé   
Atrakcí večerního úterka bylo zatmění Měsíce. Počasí bylo přívětivo, aspoň v Praze - tam byla obloha skoro bez mráčku. Shodou okolností jsem se dostal do skupiny vzdělanců ba učenců (úplnou náhodou, samozřejmě). Debata sklouzla na otázku zatmění Měsíce.
"Na vysoké škole jsme řešili logickou otázku" pravil jeden z nich, "proč měsíční fáze probíhají pravidelně, v odstupech, nov - půlka - úplněk a tak dokola, a najednou do toho přijde zatmění měsíce jednou za několik let."
"A na co jste přišli?"
"Důsledek náklonu zemské osy," děl učenec.
Po chvilce jsem pochopil, že učenec žije v domnění, že to, co dělá fáze měsíce, tedy co přetváří Měsíc do obrazu rohlíku natočeného jednou tam , podruhé onam, je stín Země. A že zatmění přemázne úplněk prostě tím, že se ten náklon zemské osy nějak zamotá.

Odpoledne jsem se zastavil ve vinárně Vínečko v Budečské ulici a vyprávěl jsem o tom kamarádům-
Nijak se nedivili.
"To ale ví každej," řekl jeden z nich, "že Země vrhá na Měsíc stín a tím že z něho dělá srpek!"
Vzpomněl jsem si na Jana Šamana Kovanice, co tomu řekne, až si tyto řádky přečte, on, astronom od svých tří let, který odmítal v kočárku chrastítko a vyžadoval sextant!
On to byl, kdo mi nadal do idiotů a nedouků, když si přečetl v mém románu Měsíc mého života poutavé líčení východu Země nad měsíčním obzorem.
Škoda, že tuhle poslední poznámku asi pochopí jen málo čtenářů. Většina z nás, včetně mne, totiž v jádru duše věříme, že Země je placatá a netočí se...

Psí příhody   
Včera jsem tu psal o našem Bartovi a o tom, jak je háklivý na bahno, které na sebe nalapá. Zřejmě je to obecný jev. Bart, když ho chci utřít mokrým hadrem, drží, ale brblá. Jakmile mu omývám zadní tlapy, brblá víc, než když se zabývám jeho předními tlapami.

Na odstraňování bahna reagoval nevrle i Bartův předchůdce Gordon. Brblal méně, spoléhal spíš na chytrost. Snažil se při aktu omývání zamotat tlapy a podával mi znovu tu, kterou jsem už jednou utřel a tvářil se pohoršeně, když jsem vymáhal tlapu jinou.

Dostal jsem maily, které svědčily o tom, že podobně reagují i jiní pejskové. Pes jménem Ferdinand pana A. Č. trvá na tom, že se musí nechat oschnout a opadat. "Samočisticí schopnost psů je obdivuhodná," komentuje pan A.Č.
Svatá pravda. Už jsem si toho jevu dávno všiml. Když vezmu v úvahu, kudy všudy pes proleze, jaké kouty promete, v jakých křovinách se prodírá, musel by být špinavý jako kominická štětka. A ve skutečnosti není.
Ne snad, že by náš Bart byl aseptický a neradil bych ho přikládat raněným na rány. To je extrémní pohled. Ale rozhodně není tak strašně špinavý a nešíří kolem sebe rum a rmut, jak by se od něho dalo čekat. Samočisticí schopnost, to je zajímavá formulace, kterou by se měly zabývat nějaké globalizační koncerny.
Možná, že psi, kteří se tak motají kolem našich nohou nesou na své srsti něco, co jednou nějakého dosud neznámého globalíka udělá Gatesem oděvnictví - až vymyslí tkaninu se samočisticími vlastnostmi, kterou nebude třeba čistit, ba ani prát..

Ne, nebudu si kupovat akcie žádného čistírenského koncernu.
Raději půjdu s Bartem na procházku na skládku mouru a budu pozorovat, jak čistého (samoočištěného) psa přivedu domů.