Z deníčku Moby Dicka

Pátek 5. ledna 2001
Voliéra čápa marabu u vrátnice je opuštěná - přestěhovali ho za jeho hnízdním komínem na Jižní Město. Ředitelka Tiskového Odboru L.Živá na rozloučenou s ním pronesla: "Chtěla bych poděkovat opeřenému členu týmu za vykonanou práci hlavně kvůli tomu, že nyní svým pelicháním přispěl tomuto týmu zde naposledy." Načež byla rozdávána pečená marabuí vajíčka a výpovědi lidem z Týmu Podpůrných Procesů, kteří měli čápa na starosti.

Český politický cirkus:
Od samého začátku televizní krize zde nabádám k zachování chladné hlavy. Samozřejmě, že to je ta největší pitomost, jaké jsem se mohl dopustit, protože krize jsou od toho, aby se lidé rozvášnili a fackovali se a škrábali si oči a plivali po sobě a kopali se pod koleno. Ten, kdo nabádá k zachování chladné hlavy nakonec dostane nafackováno ze všech stran, a když pak krize pomine a dopadne všechno úplně jinak, než předpokládali jedni i druzí, je považován za vola. Nešť, jsem takový, nemohu jinak.

Rád bych laskavé čtenáře i nelaskavé kritiky upozornil, že za čtrnáct dní se věci zásadně posunuly.
Na začátku to byla krize profesní. Rada České televize na základě nátlaku oposmluvních předáků (dokázat nelze, nepřímá svědectví existují) nezvolila novým generálním ředitelem ani Jiřího Mejstříka, ani Kateřinu Fričovou - tedy osvědčené profesionály, jeden i druhý by byl stoprocentně přijatelný a volba toho či onoho by žádný skandál nevyvolala. Zvolila Jiřího Hodače, který se už jednou v televizi osvědčil jako horlivý politruk ODS - a tato volba vyvolala zhruba to, co zavrtání klacku do sršního hnízda. Vypukla rebelie, která, bohužel, nejdříve neměla podobu regulérní stávky, nýbrž měla formu pseudorevolučního převzetí firmy, a navíc se do toho zamíchali politici, kteří přímo v newsroomu hájili myšlenku televize bez politiků. Absurdita hodná Fidlovačky.

Tak příběh začal. Dnes je jinde. Z rebelie se stala stávka, podporovaná odborovými centrálami této země a profesními organizacemi v zahraničí. Politici vypuzeni ze spacáků a vystrnaděni z budovy (neměli tam lézt, jejich platforma je jinde) - ale, co naplat, problém už dávno přerostl hranice newsroomu nebo velínu nebo Kavčích Hor a stal se hlavním politickým problémem těchto dnů.

Sociální demokracie jedná poněkud inteligentněji, než její oposmluvní dvojče, ale pod vedením hlučné bubliny jménem Zeman je prakticky neschopná činu. Naopak ODS pod vedením Václava Klause předvádí úchvatné divadlo, kde se hraje kus zvaný Nás se to netýká. To na pozadí vysílání Hodačovy televize, ve všem všudy připomínající normalizační TV starého režimu. Jen ty bílé přilby a stříkačky scházejí.

Slepota Václava Klauze je zarážející. Dnes třeba řekl v souvislosti s chystaným projednáváním mediálního zákona v parlamentu:

Tím se problém snese z náměstí a ulic na parlamentní půdu, aby dal najevo "despekt ulicí". Každý ale ví že demonstrace se odehrávala přesně v těch místech, kde se v roce 1997 konala demonstrace dirigovaná paní Klausovou - poté, co spiklenci uvnitř ODS provedli proti němu samotnému Sarajevský atentát. Dostal se do pozice, kdy nemůže zřejmě dělat nic jiného než chyby, a každé slovo se obrací proti němu. Dnes odpoledne se v rádiu pozastavil nad tím, kdo asi platil ozvučení středeční demonstrace. Následuje tato zpráva:

Nezávislá odborová organizace České televize v Praze ohlašuje na den 11. ledna 2001 od 18.00 do 19.15 další demonstraci občanů na Václavském náměstí v Praze, které bude tentokrát kompletně ozvučeno. Toto technické zázemí včetně televizní techniky opět zdarma poskytnou firmy, nezávislé na České televizi.

Ale opět - nabádám k zachování chladné hlavy. Toto není souboj dobra a zla, toto není nic jiného než bordel v tomto státě a odpovědnost mají jeho dvě hlavy, Miloš Zeman a Václav Klaus. Dokud se budou tvářit, že se vlastně nic neděje, chaos se bude prohlubovat. Klaus vkládá naděje v jednání na parlamentní půdě... K smíchu! Dnes zasedala mediální komise parlamentu, která by mohla odvolat současnou radu (po Praze kolovala zaručená zpráva o tom že existuje tato dohoda: komise odvolá radu a pak nebude nikdo, kdo by mohl Hodače odvolat). Komise se nedohodla na ničem. V pátek se sejde sněmovna - za výsledek bych nedal zlámanou grešli (kéž bych se mýlil).

Ne, toto není zápas dobra a zla, toto není zápas o demokracii, toto je projev marasmu, vyvolaného selháním elit. A pošetilý ten, kdo bere do ruky prapor a mává jím nad hlavou ve prospěch jedněch nebo druhých.

Rodina a přátelé   
U snídaně Míša pravila:
"To je fakt zajímavý... V téhle zemi zkrachovaly desítky bank a kampeliček a podvodníci ukradli stovky miliard korun. Celá průmyslová odvětví si klekla. Rozpadla se republika. A lidi neřekli ani popel. A teď jmenujou Hodače ředitelem a země je na nohou!"

Ono je jaksi sporné, do jaké míry je země na nohou, myslím si, že stupeň zájmu klesá kvadraticky od Václavského náměstí, ale budiž - koho potkám, ptá se: S kým jseš?
Vykrystalizovaly se dvě koncepce. Jedna je, řekl bych, legalistická: vzbouřenci se vzepřeli zákonné proceduře ustavení ředitele a tudíž dělají špatnou věc, tak asi bych ji vyjádřil. Druhá je liberální: zákony jsou k ničemu, pokud nefungují ve svobodném prostředí, a manipulace se zákony, kterou provedla televizní Rada, ohrožuje svobodu slova, proto je počínání vzbouřenců správné.

Tyto dva názory jsou - jak je zřejmé - neslučitelné.
Slyším v těchto dnech stesky na to, že se hádají manželé, že se hádají kolegové v práci, že se rozcházejí milenecké dvojice.

Včera jsem byl na Václavském náměstí - coby zpravodaj, nikoli demonstrant (nesluší se novináři mísit se do událostí a ovlivňovat je) a pak, když jsem nasál všechny potřebné dojmy, odebral jsem se s Ivanem Gentlemanem Strakou do Šenku Vrbovec, dole na Václaváku, vedle Baťi.

A tam se nikdo nehádal, lidi tam družně pili víno a pranic nedbali, že kousek od nich vřou politické vášně.
Ani my jsme se nehádali Ivan a já.
To až později v metru, když jsme jeli domů.
Možná, že by se celé město, celý svět měl stát jedinou velikou vinárnou - nasycenou konejšivou atmosférou Šenku Vrbovec.

Psí příhody   
Ledovou horu nadále připomíná náš kopec! U sousedů - Miládka chudák sebou zle praštila na schodech a narazila si bok. Při každé výpravě s Bartem vidím, jak sebou někdo sekne. Pokud jde o to sekání sebou na veřejných prostranstvích - je to i důsledek nové ekologické politiky, jak se domnívám. Dříve totiž město naváželo hromady škváry nebo kamenné drtě smísené se solí - no a my dobrovolníci jsme pak sypali chodníky i na veřejných prostranstvích. Jenže, samozřejmě, když ledy pominuly, všude bylo plno svinstva, zanášely se kanály a pod. Už několik let tady žádný inertní posyp, jak se tomu úředně říká, není. Čím tedy sypat?

Bart, čtvernožec jeden mazaná, si takovými otázkami hlavu neláme. Jemu je to putna, led neled, jenom běhá a čmuchá a kouká, jestli je někde nějaký jedlý pes.

Moc by mě zajímalo, jak by se choval, kdybychom žili v pohádkové zemi a místo náledí by vznikalo nažhavení a země by se rozpalovala a místo aby studila, pálila by.
Nikdy se o tom nepřesvědčím, nicméně moje hypotetická domněnka zní:
Tomu parchantovi by to bylo jedno, dokud by nezačal doutnat, čmuchal by a koukal, kde je nějaký jedlý pes k sežrání!