Jedno je nesporné - někde došlo k chybě, jinak by se to nestalo. Osobně se domnívám, že hlavní chybou je podcenění či nepochopení funkce generálního ředitele České televize. To není jen "nějaký ředitel". Z této funkce je třeba řídit velmi složité technické provozy, řídit tvůrčí umělecké skupiny, je třeba řídit politické zpravodajství a publicistiku a ještě k tomu se starat o to, aby podnik neprodělával a navíc - odolávat tlakům mocných této země. Osvědčil se v tom Ivo Mathé, proto mu nebyla prodloužena funkce po vypršení mandátu, a začaly experimenty: nejdříve Puchalský potom Chmelíček. Chmelíček odvolán z důvodů, jež nikdy nebyly přesvědčivě vyargumentovány (prý "nespolupracoval" s Radou České televize). Na to Rada ČT zvolila nového ředitele: místo aby zvolila z dvou jasně horkých kandidátů, tedy volila mezi Kateřinou Fričovou a Jiřím Mejstříkovi (oba profesionálové, naprosto politicky nestranní, zkušení v řízení televize, Fričová řídí Primu, Mejstřík Kabel Plus), zvolila Jiřího Hodače. Byla to nešťastná volba zejména z hlediska zpravodajství: Hodač totiž za Chmelíčka fungoval několik měsíců jako ředitel zpravodajství a zdiskreditoval se tu otevřenou podporou zájmů ODS. Jak se v průběhu posledních dnů ukázalo, Hodač je osoba nevhodná i vinou svých osobních vlastností - reaguje hystericky, silově, zbrkle.

Zpravodajství ČT se vzbouřilo a Hodače a jeho ředitelku zpravodajství Bobošíkovou "nepřijalo". Odsud se odvíjí další série chyb, tentokrát na straně rebelů. Vzpoura byla zřejmě spontánní, má jen své "mluvčí", nikoli stratégy, redaktoři jednají jako dav, nikoli jako inteligentní těleso. Vzbouřenci udělali dvě zásadní chyby, které už nelze napravit: připustili, aby se do vysílání dostaly jejich jednostranné postoje a vyrobili řadu zcela manipulačních televizních pořadů, čímž se jasně zpronevěřili poslání veřejnoprávní televize. Stejně závažnou chybou bylo zapojení t.zv. nezávislých osobností a hlavně politiků do protestní akce. S Rumlem ve spacáku nelze hrát hru o nezávislost.

Klíčovou úlohu hraje Rada České televize. Její členové nejsou žádní zavilí exponenti politických stran, najmě ODS a ČSSD - ale, bohužel, nešikovnými politickými a řečnickými tahy některých politiků si veřejnost vytvořila o této Radě pokřivený obraz, který - jak se zdálo - potvrdily události spojené s odvoláním Chmelíčka a nepochopitelnou volbou Hodače (v nedávnu aspirujícího na funkci mluvčího ODS).

Rada je v těžkém postavení. Kdyby Hodače odvolala, ustoupila by tlaku vzbouřenců, když ho neodvolá, vzpoura bude trvat - a vzpoura má den ode dne širší publicitu zejména v evropských sdělovacích prostředcích, pro něž je to vítané sousto v této jindy zpravodajsky jalové sezóně. Schéma "novináři bojující za svobodu proti nátlaku partají, najmě ODS" je pro mnoho evropských publicistů lákavé, tím spíš, že antievropský postoj Václava Klause je obecně známý.

V pátek Rada rozhodla-nerozhodla: Hodač má "dostupnými legálními prostředky" zjednat nápravu do 2. ledna 2001. Co to jsou ty legální prostředky? Dal výpověď 20 redaktorům (legální prostředek). Uříznul vysílání (nelegální prostředek). Mohl by požádat policii o zásah? Stanislav Gross by byl šílenec, kdyby mu vyhověl - už proto, že místo 2 tisíc demonstrantů před Kavčími horami by ve středu bylo 200 tisíc demonstrantů na Václavském náměstí. Hodač fakticky nemlže udělat nic, co dosud neudělal a těžko něco přes svátky vymyslí. V úterý bude muset Rada definitivně rozhodnout. Nedovedu si představit, že by rozhodla jinak, než odstavit Hodače - neříkám, že nutně odvolat, ale tak či onak ho vyřadit, a přenést - třeba dočasně - jeho pravomoci na někoho jiného. Jakmile by se toto stalo, rebelové by nutně museli rebelii odvolat, protože jako jediný důvod, jímž svůj postoj ospravedlňují, je neregulérní volba Jiřího Hodače.

Co dál?
Pokud Rada zase rozhodne-nerozhodne, do hry stoupí parlament. A nejen on. Václav Klaus svolal na 2. ledna partnery z ostatních politických stran. To bude klíčově důležitá schůzka - jestliže dojde k roztržce, mediální krize se může rozrůst v krizi politickou. Tu bych nevnímal jako neštěstí - pokud by při ní vřed prasknul a špína se vyčistila.

Celkově ale nehodnotím to, co se stalo, děje a bude dít, jenom negativně: demokracie, to je diskuse, to je střet, to je tříbení postojů. Všichni děláme omyly, mýlíme se, tápeme, ztrácíme příležitosti a nacházíme nové. V tomto smyslu může být jednou Bitva na Kavčí Hoře hodnocena pozitivně, možná dokonce jako zlomový bod, kdy se narušila zdánlivě nerozbitná kůra všeobjímajícího konsensu politické pletichy v České republice.

Ondřej Neff