|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Z deníčku Moby Dicka
Pátek 29. prosince 2000
V novinách jsme si přečetli, že příští rok bude naše firma prodána
novému zájemci ze zahraničí. Předtím bude muset zeštíhlet. Kam půjdeme, až
nás vyhodí? Ke konkurenci? Ambrož preferoval České Mektárny, než se
dozvěděl, že právě tam odjel se svým novým Oplem Mrva Cymbuch. Dostal lano
od mektárenského ředitele, kterým není nikdo jiný než náš bývalý ředitel
Makoš!
Český politický cirkus:
Takže tohle už víme: Rada pro rozhlasové a TV vysílání rozhodla, že legální je Hodačovo
vysílání, nikoli vysílání redaktorů TV. Jenže, jelikož Hodač žádné vysílání (= vysílání
zpravodajství) nemá, i dnes bylo v časech zpravodajských relací vysílání písemné oznámení o
rozhodnutí Rady, zároveň s výzvou "orgánům ČR", aby učinily přítrž nezákonnému jednání
všemi vhodnými prostředky. Moudří však ani nadále z toho všeho nejsme, neboť:
rada prostřednictvím rozhlasu nás celý den ujišťovala, že neexistuje v zákoně nějaká
opora pro pojem "legální" či "pirátské" vysílání. Kdybych události vysílal já za Bartovy
součinnosti, byli bychom piráty a pověsili by nás na ráhnu. Pikantní ale je, že pirátské
(dle Rady) vysílání vyrábějí zaměstnanci ČT, kteří mají tuto činnost v popisu práce,
nabízejí je k vysílání v řádném čase a jejich hlavní pirátství spočívá v tom, že neuznávají
autoritu Jiřího Hodače, o němž táž Rada konstatuje v témž výnosu, že nemá autoritu.
Věru, pěkný galymatiáš (podotýkám, že jde o tu Radu, která uděluje licence, nikoli o
Radu České televize, která Hodače jmenovala!).
Jaksi jsme se nedozvěděli nic o tom, co nás asi všechny zajímalo nejvíc, a to - kdo
nese trestní odpovědnost za uříznutí obou programů veřejnoprávní televize, přičemž
vznikla prokazatelná škoda deseti miliónů korun (a další obchodní činnost ČT je ohrožena).
Prakticky se vše vrátilo ke stavu před uříznutím - ČT vysílá, jenom nikoli zpravodajské pořady. Hodač, jak to tak vypadá, je generál bez vojska, a Bobošíková se svými obchodními partnery veškeré zpravodajské pořady plánované na den neobsáhne.
O dnešním průběhu demonstrace na Kavčích Horách se zmíním šířeji jinde - zde se omezím jen na jeden postřeh: atmosféra se tam změnila oproti úterku, kdy jsem tu byl poprvé. Přišlo jistě dvakrát víc lidí, řekl bych tedy, že čtyři tisíce; a zmizeli redaktoři a vidět byli politici - zahlédl jsem Jana Rumla, Jiřího Dienstbiera, Tomáše Halíka. Nad přítomností Jiřího Dientsbiera v news-roomu, kde dělal s ostatními stafáž ve stylu Betléma, jsem se pozastavil už na samém počátku této aféry. Teď mohu jen konstatovat, že rebelové - s touto ochrankou - budou stále hůře deklarovat svoji touhu po absolutně nezávislém, objektivním zpravodajství.
Rodina a přátelé
Na Kavčích Hrách, sídle ČT, jsem byl dneska dvakrát - ráno a večer. Jen poledne jsem
vyneZa stavu totálního uříznutí jsem vystupoval (s Michalem Prokopem) v pořadu Dobré
ráno (v krátké době už podruhé,). Byl jsem zvědav na bojiště, protože do té doby
jsem budovu zpravodajství (od vypuknutí Bitvy na Kavčí Hoře) viděl jen zvenčí. Ne, nemusel
jsem překračovat Jana Rumla, zachumlaného do spacáku. Ve vrátnici byla uklízečka a nevrle
komentovala pokusy o chůzi po čerstvě vytřené podlaze, slečna asistentka trvala na tom,
abych se napudroval a když jsem namítal, že to stejně nikdo neuvidí, dokud bude mít Hodač
nůžky v ruce, odpověděla, ať koukám mazat do maskérny. To se mi líbilo, to je profesionalita
- kapelník na potápějícím se Titaniku jistě trval na tom, aby všichni muzikanti hudoucí
Straussovy valčíky měli utažené motýlky.
Velkoplošné obrazovky byly na Kavkách tři
|
No a vidíte, nic.
Malá prohodačovská demonstrace.
Nápis na střeše vozu: Hodač=právo, zákon, demokracie Krizový štáv=anarchie, násilí |
Psí příhody
Kráčeli jsme řídnoucím ranním šerem v obvyklé sestavě, já s Bartem a s panem Suchým a jeho
dvěma fenami Andulou a Darinou, když tu, kde se vzal, tu se vzal, legrační vlčáček, pořád
ještě kapesního vydání, ale s ušima už jak se patří vzpřímenýma. Je to přírůstek v našem
rajónu, německá ovčanda Dita.
Darina, Andula a Bart, to nejsou žádní kapesní pejsánkové, a bylo podivuhodné, s jakou vervou se Dita na ně vrhla a jak stačila obtěžovat všechny tři najednou! Bart na tom byl relativně nejlíp, protože má kupírovanou oháňku takže má o jedno zakusovací místo míň. Dita usoudila, že nejlíp se vidí na Darinině uchu - je pořádně veliké, asi jako rohožka před hlavním vchodem hotelu Pupp v Karlových Varech, a pěkně chlupaté, jaksi vypolštářované. Bart kousání do uší důstojně odmítal a nechal si líbit jen opírání tlapkami. Andula si naopak nechala líbit všechno a chovala se jako Ditina adoptivní matka.
Díval jsem se na tu melu a vzpomínal, jak nestoudně Bart obtěžoval chudáka Gordona, když byl štěně a dostal se k nám na podzim pětadevadesátého roku. Taky považoval Gordonův ocas za předmět k zakousnutí a jeho samotného za trampolínu s ušima jako záchytnými madly.
A pak nechal Gordona - z čista jasna - být.
To přišla na Gordona poslední hodinka a maličký rotvík poznal, že je tu cosi, co se
nedá škádlit.
Ale - pryč s tebou, smutná vzpomínko, je tu život sám, koncentrovaný do doposud drobného tělíčka fenky Dity. Užij si života - a oplať jednou trpělivost, až i tebe bude jednou mladá generace obtěžovat.