Z deníčku Moby Dicka

Středa 27. prosince 2000
Dnes jsme si v Duto Hlavově konvici uvařili slavnostní grog: Junior, takto Bambas mladší, nepodepsal dobrovolnou dohodu o přesčasech a pracovních pohotovostech. Zato podepsal dohodu o okamžitém ukončení pracovního poměru náměstek Mrva Cymbuch, když mu ji předložil HM SP Fotr Bambas... Tak pravda a láska přece jen zvítězily nad lží a nenávistí! Při odchodu dohodou náleží náměstkům dvouletý plat.

Český politický cirkus:
Jak je to tedy v Bobovizí? Je Jiří Hodač regulérním ředitelem a je Malý Boboš regulérní šéfkou zpravodajství? Dozajista ano. Po právu ano, tady není široký prostor k diskusi, ledaže zpochybníme právní statut Rady, eventuálně zákona, jímž se Rada řídí. Jenže je tu ještě jiný princip, než čistě právní: je to princip vykutálenosti.
Nicméně Rada z důvodů čistě účelových jednala jak jednala stejně vykutáleně, jako Václav Havel při volbě guvernéra Národní banky - přičemž se v obou případech ukazuje na nedostatky v zákonech. Nastrčila pohodlného člověka do ČT po uměle vyvolaném skandálu kolem Chmelíčka tak, aby to spadlo do politické mrtvé doby, kdy jsou Vánoce, parlament rozpuštěn a lidé oslnění prskavkami.
Jenže to nevyšlo.
Skandál který vypukl kolem ČNB i nyní kolem ČT oslabuje důvěru v demokratický režim. Opakuji: rozhodnutí Rady je legitimní, ale mravně a lidsky neuchopitelné, vykutálené, podšité - a pokud má takovouto metodou ustaven člověk, který má řídit médium takového významu, jako je ČT, nemohu než se nad mravní bídou této volby děsit.

Pokud jde o praktickou stránku věci - televize není továrna na otvírače konzerv. Je to něco jako divadelní společnost nebo orchestr - asi ten druhý příměr je správnější. Je možné za určitých okolností ustavit šéfdirigentem České filharmonie legitimním způsobem třebas mě. Potíž je v tom, že pod mým vedením filharmonie nezahraje ani Šla Nanynka do zelí, protože mě ta filharmonie prostě nepřijme. Nejde o to, že je to nějaká šmytcokracie: novinařina je tvůrčí činnost a nelze ji dobře provádět za každých okolností, pod šéfováním kohokoli. A jakmile inaugurace šéfa je provázena morálními pochybnostmi, tým nebude správně pracovat, tak je to prosté.

A je tu ještě jeden aspekt - všímejme si, kdo všechno se snaží na aféru nabalit, kdo všechno se snaží do vagónu naskočit. Dnes večer na demonstraci vystoupil i ministr Zemanovy vlády Miloš Kužvart. Podpořil rebely - a hned v zápětí si ohřál svoji aktivisticko-ekologistickou polívčičku. Někteří čtenáři mi vytýkají "přílišnou nestrannost". Od začátku doporučuji zachovat chladnou hlavu a - krom jiného - bedlivě pozorovat, kdo všechno se snaží naskočit do vagónu s kapelou, toť vše...

Rodina a přátelé   

Dva tisíce lidí obklopily improvizovanou tribunu

S Ivanem Gentlemanem Strakou jsme měli v pondělí jakési pojíždění po Praze a když jsme jeli přes Pankrác, napadlo nás zahnout na nedaleké Kavčí Hory. Byl to Ivanův nápad. Od té doby, kdy se ukázalo, že dva bloky za jeho barákem bydlel Kajínek je k neudržení a touží být přítomen nějaké historické události.
No a skoro se mu to vydařilo: všude bylo pusto prázdno, ani noha, jen jedna, respektive dvě nohy (úplně po pravdě čtyři, protože s Bobošíkovou šel nějaký pán): Malý Boboš šel po chodníku a nesl si lejstra.
Mohly to být výpovědi ale taky nemusely. Bude záležet na tom, jak tu událost Ivan vstřebá.
Malý Boboš se objevil znovu v prostoru Kavčích Hor - na velkoplošné obrazovce před budovou zpravodajství, kam přišly dva tisíce lidí demonstrovat sympatie protestantům uzavřeným uvnitř. Nejdříve jsme shlédli protestantské události, poté Bobovizi.

Marně se Jiřina Šiklová ďruhá červená bunda zleva) snažila zjednat ticho pro Janu Dědečkovou (zelenomodrá bunda)

Nu, jestliže jsem ještě před několika dny vytýkal protestantům, že vymývají mozky, to co se line z Bobovize je supervymývání mozků. Ale v zájmu spravedlnosti (a vyváženosti zpravodajství!!!) dlužno připustit, že ani ten dav shromážděný před budovou zpravodajství na Kavkách nebyl příliš velkorysý. Na pódiu se střídali řečníci (m.j. Miloš Kužvart, Petra Buzková, Cyril Svoboda - ty jsem viděl, pak zřejmě i Jiří Dientsbier a Josef Zieleniec a další) a pokusila se promluvit i členka rady Jana Dědečková. Marně se snažila Jiřina Šiklová zjednat jí ticho - lidi Dědečkovou prostě vypískali.

Co dodat? Je jasné, že teď už zdaleka nejde jenom o televizi, v tom má Ivan Langer v článku v Neviditelném psu pravdu. Jeho teze ale je poněkud jinam posunutá: on tvrdí, že zde jde o respektování či nerespektování demokratických zásad. Jenže politik musí respektovat i mínění lidí a ty štve, že při zachování formálních právních norem se prosazují skupinové zájmy partají a jednotlivých lidí v těch partajích. A mezi těmito stanovisky není smíru.

Malý Boboš vznáší se nad hlavami

Co bude dál?
Možná, že na rebely pošlou policajty. Právo na to asi mají. Jenže to bude konec kariéry Stanislava Grosse a s ním i mnoha dalších veleduchů.

A příští demoška nebude už na Kavkách, ale na Václaváku, a nepřijde na ni dva tisíce lidí, ale dvě stě tisíc velice nabroušených občanů. 

P.S.
Pokládám za neuvěřitelné a nepochopitelné, že ta tlupa hňupů z Rady si nenašla ještě čas se sejít. Sejdou se prý ve čtvrtek. Oni si neuvědomují, že v situacích jako je tato hrají roli hodiny, ne dny.

Psí příhody   
Vojta je pejsek. Zatím jsem o něm jen slyšel, dnes jsem ho i viděl. Bart bohužel taky. Vojta je pejsek rasy, kterou nedovedu popsat - velikost a určité charakteristiky bígla, ale pravděpodobně je to míšenec. Slýchám o něm od majitelů rozvážných a pána se držících psů a psíků, že je to samorost, který rád svému pánovi zdrhá a potuluje se po našem kopci. Něco jako setr Sean, ale v malém.

Nu a dnes jsme po ránu kráčeli s panem Suchým a jeho fenami Andulou a Darinou a rozšafně hovořili, když tu se pan Suchý ohlédl a povídá:
"Heleme, a je tu Vojta."
Vojta se vynořil ze zátočiny, byl v plném prchacím běhu - a Bart taky někam spěchal, přímo k němu.
No, nic se nedělo, Vojta nepatří do kategorie velkých černých chlupatých psů a Bart ho tudíž nemá na jídelním lístku. Prostě, běžel k němu, aby se na něho podíval, a moc velký zájem nejevil, protože stačilo, abych na něho zařval a vrátil se ke mně.
Vojta ale byl zdrcen Bartovým zjevem.
Strnul, chvilku zíral, pak se otočil a metelil zpátky a bylo slyšet jeho mekotání.
Vyjadřuji se přesně, to bylo mekotání, ne štěkot, takové to brebentění, které má každý pes specifické. Bart ve chvílích duševního pohnutí opakuje "Mle,mle,mle" a Vojta povykoval něco jako z loutkové hry o Faustovi "Pidluke, padluke, pidluke, padluke."
Přeloženo do lidské mluvy:
"No tohle, to je mi ale svinstvo, já si du a proti mě takovej parchant rotvajleří, fuj tajksl, to jsem se lek, to jsou mi Vánoce, todleto!"
Mohlo to dopadnout hůř, Vojto.
Stačilo, abys byl dvakrát tak velký, černý a o moc chlupatější pes.