Pondělí 18. prosince 2000
Dnes se vedoucí ing. Duto Hlav nevrátil z pracovní porady na Severním Městě vůbec. Sekretářka Vykulená štkala: "Jak jsme v říjnu nahlásili potřebu sponek a připínáčků jako havárii, tak dneska přišla faktura na Podavač Sponek SDI. Za čtyřicet osm a půl miliónu. Cymbuch chce, aby to Duto zaplatil ze svého!"

Český politický cirkus:
Tento víkend nepřinesl mnoho pozoruhodných politických témat - snad jen je hodno zaznamenání napětí ve čtyřkoale, kdy lidovci projevili nelibost nad tím, že Unie jmenovala Karla Kühnla svým kandidátem na hlavního koalu. Lidovcům vadí, že Kühnl je šéf strany, kdežto oni sami nominovali pana Kopřivu. Asi by raději viděli nominaci pana Pivoňky. Kdo je pan Pivoňka? Nevím... ale oplátkou, jste vy stoprocentně schopni říci, kdo je pan Kopřiva, v novácké hře o milion byste si byli stoprocentně jistí a nehodili byste ručník do ringu? Bylo by lépe, kdyby Unie jmenovala některého ze svých odborníků, pravil k tomu lidovecký šéf Kasal.

Má to svoji logiku. Odborníci jsou přece ti, kteří se v politice nedostávají na špici.

Padne kosa na Špidlu?
Vladimír Špidla v neděli exceloval v mediálním vlnoprostoru myšlenkou, že by poslanci a senátoři a další papalášové měli působit ve správních radách zadara.
Na tohle bude dobře slyšet veřejnost - ale budou na to slyšet i naši zákonodárci, kteří by nakonec museli ono rozumné opatření schválit? Taky se z jejich strany ozývá, že práce ve správních radách je práce navíc a že tudíž musí býti zaplacena.
Na to se asi ozve ze strany voličů na to jsme vás nevolili, takže koukejte dřepět v parláči a makejte a když se vám to nelíbí, vypadněte a pusťte za sebe náhradníka.
Nu, vyčkejme, jak tohle dopadne.
Ale už první odezvy naznačují, že Špidlův úmysl nebude snadno převoditelný do reality, že nebude možné zůstati u slov a slovíček a že to bude krušný politický zápas. A troufnu si říci, že pokud ho Špidla podstoupí a vyhraje, jakékoli příští volby dopadnou pro soc - dem jistě líp než ty poslední.

Rodina a přátelé   
Na ČT1, jak se dozvídám, dávali v závěru týdne dramatizaci pasáže Tří mužů ve člunu (Jerome Klapka Jerome), ve které vystupuje strýc Podger v podání Vlastimila Brodského...
Nerad bych se mýlil - tím spíš, že v Británii jsou znalci Tří mužů ve člunu, jako u nás jsou nebo přinejmenším bývali znalci Švejka. Pokud jsem něco nepřehlédl, Podger se vyskytuje v této skvělé knize jen jednou, a to v líčení, kterak věší obraz.

Dnes odpoledne jsem měl šanci se dostat do stejné role: věšel jsem obraz, v součinnosti s mým synem Davidem.
Babrácké kutilství plyne z nedostatečných nástrojů. Proto jsem si připravil řádné kladivo s jadrným topůrkem, dva háčky, čtvero ocelových hřebíčků (obraz má dva závěsy), ocelový metr (kvůli vyměření, a patentní štafle, ty, co se mohou na jedné straně vysunoout, takže je lze postavit na schody. Obraz totiž měl viset na schodišti, na čelní stěně, aby byl pěkně vidět, když jdete po schodech dolů.

Já věšel a David dirigoval: už toto je Podgerovské, protože strýc Podger je přesvědčen, že nikdo nedovede pověsit obraz tak dobře, jako on, tudíž nikoho k tak odpovědné práci nepustí. Takže jsem držel obraz nad hlavou, David říkal vlevo nahoru, doprava atd., když řekl dobrý udělal jsem znamínka, kvalitním kladivem jsem bez problému zatloukl ostré a pevné háčky, a stoje na důkladných, neviklavých a nepadacích štaflích jsem obraz zavěsil.

"Je to křivý," konstatoval David.
Slezl jsem ze štaflí a sám zkontroloval polohu obrazu.
Byl nakřivo.
Znovu jsem vylezl na štafle a pečlivě vše ocelovým metrem proměřil.
Ukázalo se, že obraz je rovně vůči podlaze, měřeno od levé stěny visí nakřivo pravým rohem nahoru, měřeno od pravé stěny naopak, navíc vrhá stín a ten stín vyvolává dojem, že je visí křivě nalevo a když se ale rozsvítí lampa, vrhne jiný stín a pak se zdá, že visí křivě napravo.

Nelze rovně pověsit obraz - přinejmenším, nelze rovně pověsit obraz pověšený na dvou závěsech. To proto, že takto přísně geometricky definovaná poloha koliduje se subjektivním vjemem... Kdyby visel na jednom závěsu, žďuchal bych do něho tak dlouho, aby celá rodina zvolala: teď je to správně!

A tak je to se vším.
Věci by měly být žďuchatelné k všeobecné spokojenosti.

Jestli se těšíte na pointu ve stylu a pak jsem spadl ze štaflí, zklamu vás.
Měl jsem málo inspirace v tomto smyslu. Neviděl jsem tu inscenaci v televizi, asi proto, že ji nedávali ve zpravodajské relaci, a já na nic jiného v TV nečučím... (s pár výjimkami)

Psí příhody   
Asymetrické neboli nesouměrné či nevyvážené mohou být konflikty, ba dokonce i válečné. Někdy na tuto politologickou tezi myslím - například v těchto dnech, konkrétně - dnes.
Z Ameriky přijel Vašek Větvička a přivezl Bartovi jakoby kost z buvolí kůže - tak už je to zavedeno, návštěvy vozívají Bartovi tento objekt na pomezí hračky a pokrmu. Smotek je zavařen do igelitu - a přesto Bart bezpečně pochopil, co Vašek nese v tašce a dobejval se dovnitř jako knírač protidrogové brigády, když cítí náklad heroinu za milión dolarů.

Bart se dočkal, Vašek dárek vytáhl, já jsem rozřízl nožem igelit, Bart popadl kůži a zalezl s ní pod stůl. Míša mu z výchovných důvodů kost sebrala a zase vrátila, a vše proběhlo jak proběhnouti má.
Bart je vcelku snesitelně vychovaný a nehájí ani buvolí kůži, ani misku, ani svoje hračky jako Moravané Hvězdu. Ale dává najevo rozmrzelost. To je samozřejmě - když ne špatně, tak ne dobře, ale jak chcete psu nařídit nadšení, když to nelze způsobit u člověka? OK? respektuju to, a kosti si nevšímám, tím spíš, že po pěti minutách Bartovy péče je to předmět nevábný, který by v soutěži Hnus roku konkuroval i některým fotkám znázorňujícím politické špičky. Respektuju Bartovo výhradní právo.
Jenže - respektuje Bart výhradní právo na vanilkové rohlíčky, slepovaná kolečka zvaná v naší rodině už sto let špicbuby a medvědí pracky z čokoládou syceného těsta?
Ani v nejmenším.
Je to zcela asymetrický vztah podle zásady, co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není (asymetrie na straně Barta).
Zcela? Ne úplně.
Vašek nám taky přinesl flašku kentucké whisky - a o tu nejeví Bart ani ten nejmenší zájem.