Český politický cirkus:
No samozřejmě že televizního generálního, Dušana Chmelíčka! V kruzích novinářských hyen se tato novina ví přinejmenším týden, možná déle. Rada České televize ho vyšoupla hlasováním, kdy sedm členů dalo palec dolů, jeden nahoru a jeden horizontálně. Veřejnost byla informována o tom, že se Chmelíček netajil pochybnostmi stran kompetence Rady. Proto byl odvolán. Nuže, netajil se pochybnostmi o kompetenci... To se říkávalo o Ivo Mathém, že považoval Radu za tlupu hňupů a dával jí to najevo. Proto byl odvolán. Možná, že příští ředitel veřejnoprávní televize by měl přísahat... ne na bibli, třeba na svazek scénářů seriálu o majorovi Zemanovi, slovy "nebudu Radu považovat za nekompetenty, k tomu mi dopomáhej Bůh."
Pokud by se to stalo, Bohu by přibyla jedna těžká, přetěžká práce.

Tak máme ombudsmana
Jak se dalo čekat, sněmovna zvolila Otakara Motejla ombudsmanem, tedy bojovníkem proti přezíravé nadutosti úředníků. Neshodla se ale na zástupci - neprošel oposmluvně navržený bývalý senátor Jan Voráček, který se proslavil tím, že hlasoval proti zřízení postu ombudsmana a pak, když mu to nabídli, se vrhl ke korytu s ubrouskem uvázaným pod bradou.

Tak tedy, poblahopřejme Otakarovi Motejlovi a popřejme mu úspěch v práci, o které nemáme přesnou představu, co bude obnášet.
Pokud jde o stupidní nadutost úředníků, měl bych... nesměle navrhuji... první kšeft. Měl by se zeptat jednoho úředníka, proč se tak hrubě zachoval k člověku okradenému za blahovolného dohlížení státu. Viz následující příběh:

Miloš Zeman má štěstí, že Češi mají žabí krev
Situace: ve sněmovně má Miloš Zeman vysvětlit spojení zaměstnanců Lidového domu s podvodnou firmou H-system. Na vysvětlenou zejména zahraničním čtenářům: jde o firmu, která slibovala stavbu rodinných domků, pár jich postavila, ale okradla o miliardu 1200 zákazníků, kteří platili předem dle zásady "plať hned, bydli poté". Nuže, někteří okradení se shromáždili ve Sněmovní a měli to obrovské potěšení potkat Miloše Zemana, který se do sněmovny právě ubíral. Televizní kamera zaznamenala, jak Zeman "vysvětloval" okradenému své stanovisko:
Četl jste moji odpověď poslanci Mlynářovi? Nečetl. Tak nevíte, o čem mluvíte!
Kdyby Češi neměli žabí krev, přinejmenším ti Češi, kteří byli této scénce na doslech, asi by se Zeman musel spasit útěkem.

Jedno je velmi pravděpodobné: jde skutečně o soukromou věc oněch pracovníků (m.j. zřejmě i spisovatele Václava Erbena). Vyskytlo se však podezření, že existovaly ze strany sociální demokracie politické tlaky s cílem znesnadnit vyšetřování kauzy. A jedno je stoprocentní: v demokratickém státě by takto hovořil s okradenými jen politický sebevrah. Česká televize Zemanovu odpověď okradenému profesorovi Karlovy univerzity úslužně vystříhla.

Rodina a přátelé   
Ne, neužíral jsem vanilkové rohlíčky až k mrtvolnému přežrání! Vskutku, jde o čistě technickou záležitost. Vánoce a technika jdou někdy proti sobě. Úvodem prozradím jeden trik z mé technické kuchyně: instalace woken 98 mi umožnila použít duálu, mám kartu Matrox Millenium Dual Head, a k ní připojené dva monitory, sedmnáctipalcový a patnáctipalcový. Je to mnohem a) lepší, b) levnější, než jednadvacetipalcové monstrum. A navíc, když čučíte na dva monitory a přesouváte aplikaci z jednoho okna do druhého, máte pocit, že šéfujete letu Apolla v Houstonu. A to taky není k zahození, plně ocení jen ten, kdo šéfoval letu Apolla v Houstonu.

Radost kalí jen jedna drobnost: jakmile postavíte dva monitory vedle sebe, obraz se začne klepat, protože elektromagnetické vlnění sousední monitory ruší. Takže co dělat? Jednoduchá rada. Mezi monitory jsem vrazil plech z plynové trouby a a bylo po rušení.
Už jsem si na to zvykl a na existenci plechu mezi monitory jsem zapomněl. Tak je to vždycky, vnímáte to, co vám vadí a zapomínáte na to, co způsobí, že věci fungují, jak fungovat mají.

Takže mě trochu zaskočila Míša, když pravila:
"Hlavní zásluhu na tom, že Pes vychází, mám já!"
To je samozřejmě pravda, protože bez její kontinuální péče bych dávno zahynul bídnou smrtí. Přál jsem si ale bližší objasnění této teze.

"Kdybych byla krutá žena, zabásla bych ti plech, co máš v tom svým Houstonu a pekla bych na něm vanilkový rohlíčky!"

Někdo by mohl namítnout, že bych, mohl žít i o jednom monitoru...
Mohl, ale byl by to krušný život.
Napadá mě - pokud jednou přejdu na tři monitory, jakpak asi budu vzpomínat na krušný život s pouhými dvěmi, a s plechem na pečení vanilkových rohlíčků vraženým mezi nimi?

Psí příhody   
Tuhle patálii kupodivu nezavinil Bart. Zavinil ji Bohouš Herwig. Herwig přišel a vykládal, co nás všechno čeká k testování a Míša bědovala, že bude všude zaškatulováno a že pomíchám kabílky a manuály a cédéčka a já se ji snažil ujistit, že ne, rozhodně ne, že tentokrát rozhodně ne.

Bart byl celou dobu venku na zahradě a hlídal. S Bohoušem jsme dohodli vše potřebné, načež host odcházel. Šel jsem první, abych Barta polapil, připnul na vodítko a vodítko přivázal k plotu - aby pes Bohouše neposlintal, anebo aby mu nehamtnul na kalhoty zablácenou tlapou. No a jak jsem tam lapal Barta, nestačil jsem Bohoušovi říct, aby...
Zkrátka, Bohouš vyšel z domu a zabouchl za sebou dveře a já neměl klíče.
U dveří nemáme zvonek, zato na nich máme klepadlo. Jenže na klepadle visí adventní věnec, takže klepadlo neklepá. Zabušil jsem tedy na dveře pěstí. To Barta rozveselilo, začal štěkat, tím přilákal Sáru&Báru a Aríska, ti přiběhli a přidali se z povzdálí basoval Čip, dvoumetrové štěňátko německé dogy.

Tradiční prostředky selhaly, musela nastoupit technika. Bohouš zavolal Míšu mobilem.
"Cože? Kdo volá? Neslyším... Ty zatracený čoklové strašně řvou!" křičela do mikrofonu.
"Co říká?" ptal jsem se Bohouše.
"Neslyším... Ty čoklové strašně řvou."

Nebudu to protahovat. Nakonec - v jedné přestávce štěkotu - stačil Bohouš Míše sdělit, co se stalo a ona přišla a otevřela dveře a podala mi klíče.
Vyprovodil jsem Bohouše a vrátil jsem se k Bartovi. Radostně mi oslintal kalhoty a přidal ještě bahenní ťápotu. Nevadí. Moje domácí kalhoty jsou k tomu uzpůsobeny léty tréningu.