Český politický cirkus:
Píši tyto řádky v neděli večer, kdy není ještě zveřejněné jakékoli oficiální komuniké. Z toho, co zveřejněno bylo, moudrý nejsem. EU se dohodla téměř na všem, zní titulek zprávy ČTK na teletextu ČT1. Co to je, to "téměř"?

Tak především přerozdělení hlasů v Radě Evropy. To je orgán, který v podstatě rozhoduje a schvaluje to, co připraví Evropská komise, tedy oni známí komisaři a jejich aparát, ze všech komisařů známe nejlépe pana Verheugena, který má na starosti rozšíření. Jde o to, že velké státy mají v Radě více hlasů než státy malé, tudíž, jde i o to, kolik hlasů budeme mít my, až (pokud) nás do EU vezmou. Jestliže se summit na této otázce nedohodl (zřejmě zásluhou Belgie a Portugalska), dohoda dostala ránu pod čarou ponoru.
Další, co bylo dohodnuto nedohodnuto, je počet komisařů. Těch je dnes dvacet, přičemž velké státy mají po dvou, malé po jednom. Tato otázka byla zametena pod koberec, takže nějaká "česká židlička" v podobě židličky komisařské je zatím v nedohlednu.

S tím souvisí i dohadování o počtu křesel v Evropském parlamentu. Když jsem se byl v (prázdném) sále EP podívat, říkal jsem si: sedí jich tu šest stovek, to je pěkné klubko. Kolik jich bude po rozšíření? Přidají další židle? Anebo se stávající poslanci zvednou a řeknou, ano, chápu, na tuhle židli patří Polák, Čech, Maďar, a já se vzdám křesla, požitků, platu, diet, vyžírandy, přístupu do parlamentního "tuzexu", kde se za režijní cenu dostane to, co Unie prodávat jinde zakazuje (národní speciality) a vrátím se domů a zapojím se do pracovního procesu?
Připomenu, že když se po poslancích tehdy Federálního shromáždění chtělo, aby zrušili Československo jako stát, byli podplaceni slibem, že vznikne horní komora zvaná senát a do ní přejdou. Oni rozdělení státu schválili a byli vtipně vykopnuti kolegy z někdejší České národní rady, z níž se stal český parlament. Jaký trik by se měl aplikovat na poslance Evropského parlamentu, aby se část z nich vzdala luxusního poslaneckého života v Bruselu ve prospěch, jak jsem řekl, Poláků, Slovinců, Malťanů...
Když se díváme do džbánu jakékoli politiky, nezapomeňme, že na jeho dně je usazena mrzkost.
Někdy v tlusté vrstvě.

Dodatek z rána
Jednání skončilo v půl páté ráno- a pozorovatelé se liší v interpretacích, podle toho, co kdo od koho zaslechl. Podle CNN rozdělení hlasů v Radě vypadá takto: Německo, Francie, Itálie a Británie 29 hlasů, Španělsko 27, Holandsko 13, Řecko, Belgie a Portugalsko 12, Švédsk a Rakousko 10, Finsko, Dánsko a Irsko 7 a Lucembursko 4. Pokud jde o kandidátské země, CNN uvádí, že počty se liší od 27 pro Polsko po 3 pro Maltu, bližší údaje neuvádí.
Pokud jde o komisi, došlo k dohodě, jejíž detaily nezná ani CNN, podle níž se stávající struktura měnit nebude, dokud počet členských států nepřesáhne 27, a do té doby budou nové státy na komisařských postech rotovat. Jak? To si lze těžko představit.
Jisté je, že se v Nice nestalo nic, co bychom mohli chápat jako přibouchnutí dveří před nosem. Pokud se potvrdí zpráva, že nám bude přisouzeno 11 hlasů v Radě, mohli bychom dokonce mluvit o příjemném překvapení.

Rodina a přátelé   
Jako tradičně, sezónu uzavírá brněnský Dracon. Měl jsem ho letos mírně komplikovaný. Na jednom z letošních conů jsem se zavázal, že se přijedu podívat do Kopřivnice. Funguje tam klub fanoušků sci-fi, a misionářská činnost patří k povinnostem nás, scifisticých veleještěrů. Odskočil jsem si tedy do Kopřivnice z Brna, kd se konal Dracon, po Parcou druhááááááá nejvýzamnější sci-fi akce. Program měl začít v sedm večer, ve tři čtvrtě na sedm mi pípnul mobil a na displeji se ukázala esemeska ČTK, sdělující, že policie chytla Kajínka.

Šel jsem tedy za scifisty, čekali, co jim povím převratného, a já jim sdělil, že chytili Kajínka.
Bylo vidět, jak se jim trochu prodloužily obličeje. Kvůli tak starýmu fóru vážil ten paprika cestu až z Prahy, respektive Brna?
"No a co dál?"
"Nejspíš ho odvezou zpátky na Mírov," řekl jsem. Nedošlo mi hned, že se domnívají, že je to fór. Pak jsem mobilem volal tu novinu do Brna Vladovi Ríšovi, aby ji roznesl mezi ostatní účastníky Draconu.
"Chytili Kajínka," sdělil jsem mu. Ve sluchátku šuměly kočkující se elektrony.
"A co dál?" chtěl vědět Ríša.
"Nejspíš ho odvezou zpátky na Mírov," řekl jsem. "Tohle není fór, hlásila to četka.
"To je teda gól," pravil Vlado Ríša a šel to předat dál. Myslel jsem na to, kolikát se ho zeptají "a co dál".

Ostatně, taky bych rád věděl, "co dál". Jestli se někdy dozvíme, jak to s Kajínkovým útěkem bylo, a taky, jak to vlastně bylo s těmi jeho zločiny.

Psí příhody   
V neděli po poledni jsem se vrátil z cest. U Vrátek mě vítal Bart (což je obvyklé). Měl hubu od cukru a voněl vanilkou (velmi neobvyklé)

Hi-tech příprava cukroví - z kuchyňského stolu se stal velín

Zpravidla Bart očichává mne (tedy, i tentokrát mě očichával a zkoumal, jestli jsem ne nezapletl s nějakými nedovolenými psy), tentokrát jsem oplátkou očichal i jeho - výsledek zkoumání nedával prostor ke spekulacím, vše bylo jasné: Bart do sebe ládoval vanilkové rohlíčky a od toho okamžiku neuplynula dlouhá doba.

Brzy se vše vysvětlilo, protože za Bartem vyšla z domu Míša. Bart se nedopustil vánočního pychu a nevyluxoval dávku cukrové chystanou na štědrovečerní stůl. Jako správný pes spořádal odpad a nebylo ho málo - celý jeden plech spálených vanilkových rohlíčků.

"Může za to polívka," dodala Míša na vysvětlenou.
Divil jsem se, co má polívka společného s rohlíčky a namítl jsem, že desátý prosinec je přece jen podle mého laického názoru příliš brzké datum na přípravu rybí polívky.
Vše se vzápětí vysvětlilo.
Nešlo o polívku, ale o Polívku s velkým "p", o Bolka Polívku a jeho manéž. Míša tentokrát zapojila do výroby cukroví elektroniku. Na stůl v jídelně postavila přenosnou televizi a sledováním Manéže si zpestřovala jednotvárnou práci. Až moc, jak se ukázalo, když se z kuchyně začal valit dým.

Sálení rohlíčky k vánocům nezbytně patří. Není to tedy nehoda, natož neštěstí - je to součást rituálu.
Co tyto řádky píšu, Míša vyrábí novou várku rohlíčků, kouká při tom na televizi, Bart leží pod stolem a nejspíš doufá, že budou Manéž reprizovat.