Český politický cirkus:
V uplynulých dnech se debatovalo o tom, jestli je dobře, že ministr zahraničí Jan Kavan nejel na evropský summit do Nice. Je v těchto dnech v Latinské Americe, a v Nice je premiér Miloš Zeman. Jeho přítomnost bude jistě zaznamenána jako projev seriózního zájmu, ale nic víc, nic míň.

Summit v Nice totiž není jednáním o rozšíření. I kdyby před evropskými dveřmi nestála přešlapující fronta otrhánků, nějaký takový summit by se musel konat. Členů Unie je patnáct a jejich politické i ekonomické síly jsou nevyrovnané. Některé jsou velmi bohaté, jiné méně bohaté, některé lidnaté, některé dokonce mrňavé, viz Lucembursko. V Nice se v podstatě bude jednat o to, zda Unie nadále bude fungovat jako patnáct států více méně harmonicky fungujících v jakémsi souručenství suverénních států, anebo zda se Unie pozvolna přemění v jeden evropský superstát. Jde tedy o rozhodování v klíčových otázkách, zda má být většinové nebo jednomyslné s právem veta ze strany i toho nejmenšího a nejchudšího, to především. A pak jde taky o složení institucí. Klíčovým orgánem je Evropská komise, podivný politický útvar, který má některé charakteristické rysy vlády (každý z dvaceti komisařů je něco jako ministr) a zároveň rysy parlamentu (komise přichází s iniciativami, podobně jako parlament). Dnes mají velké státy po dvou komisařích, malé po jednom. Dvacet komisařů je setsakra hodně komisařů. Kdyby jich mělo být dejme tomu osmadvacet, za daných podmínek by se nedohodli nikdy a na ničem.
O tomto především se bude v Nice jednat a na výsledek nebude mít vliv ani přítomnost Zemana a nepřítomnost Kavana a řádění spasitelů světa venku na ulici (vypálili banku a chtěli vyrabovat obchod se zbraněmi - jsem zvědav, zda budou extremističtí poslanci Evropského parlamentu prudit proti počínání francouzské policie, jako prudí proti policii české - asi ano). Jak to dopadne? Čekám, že hora porodí jakéhosi těžko pochopitelného parchanta mimo prostor a čas, který bude mít jenom funkci chlácholivou - podoben kříženci stonožky a Šmouly.
Tu příležitost, posunout Evropu o tisíc kilometrů dále na východ a vytvořit pásmo stability a budoucí prosperity, tu příležitost propásli tak zvaní Evropané už dávno. Řekl bych, že asi tak o deset let.

Rodina a přátelé   
Kdo ještě doufal, musí ztrácet poslední špetky naděje: Vánoce nebudou zrušeny, Vánoce jsou zde! Ulice Prahy jsou plné Vánoc. Vánoční osvětlení už nenajdete jenom na Václavském náměstí a blízkém okolí - vypadá to, jako by se městské čtvrti předháněly, které budou mít více vyšňořené ulice. A to, jak si myslím, je moc dobře.

Vánočně vyšňořené jsou i výkladní skříně. Asi nejvíce kuriózní nabídku dárku jsem našel v jednom krámku v Lidické ulici: je to kříženec plyšového medvídka a pivní flašky, tedy - plyšová láhev s plyšovou etiketou Plzeňského prazdroje! V každé druhé výloze najdete koloběžku. Nikdy bych nevěřil, že se dočkám renesance koloběžky, muselo se čekat, až bude k dostání v ceně dvou až pěti a více tisíc. Pak teprve jdou na dračku. Tu a tam zahlédnete jet na koloběžce dospělého muže (zatím jsem neviděl ženu), s trochou štěstí můžete potkat i našeho znalce architektury Zdeňka Lukeše, an koloběží. Jinak ale většinou koloběží na koloběžkách za čtyři a půl hadru chlapečkové, kteří by se nad obyčejnou koloběžkou ofrňovali.

Kenworth zkřížený s vánočním stromečkem - září v podvečer

Zajímavý je i nástup profesionálních Santa Klausů. Z dětství pamatuji režimní snahy o implementaci Dědy Mráze, ve škole se povinně pořádala slavnost jolka, a my zpívali na melodii rock and rollu "děda Mráz, není náš, je to ruský šmelinář". No a teď vidíme kolem sebe Dědů Mrázů v americkém provedení několik habadějů - dokonce jsem dnes viděl sošnou blondýnu v převlečení za Dědu Mráze. Pila cosi z kelímku, chci věřit, že to byl grog.

Z vánočních atrakcí, které jsem dnes spatřil, se mi nejvíce líbil náklaďák Kenworth před Prašnou bránou. Tahle legenda amerických dálnic není u nás často vídána, po pravdě řečeno, viděl jsem ji jen jednou, brzy po plyšáku, na stadióně na Strahově, kde se konal neúspěšný (bohužel) pokus o Track and country zábavu. Tenhle Kenworth je ale nejapně pozměněn na vánoční stromeček a neveze sudy s nitroglycerinem nebo něco podobně zajímavého - veze boudu na kolečkách a v ní se prodávají mobily EuroTel.

Psí příhody   
Včera jsem dostal poštu tak zvanou reklamní, v ní nabídku na... jak to charakterizovat:? Je to něco jako síťovka, ale má to velká oka, a je to upleteno z ocelových lanek. Tuhle síťovku můžete zámečkem připnout k něčemu pevnému, i s taškou uvnitř uzavřenou. Šikovné. Měli tam i dvou - fotku tašek: jedna je střežena high cost maintenance device, což je rottweiler, druhá low cost maintenance device, a to je ta síťovka.
Prostě, rotwík je dnes vnímán jako superhlídač.
Jako superhlídač se projevil kupříkladu dnes, bohužel ve čtyři ráno.
Spal na svém pelechu vedle Míšiny postele. Najednou se probudil a začal hulákat a štěkat, běžel ven ke dveřím. Vstal jsem a vypustil ho ven.

Myslíte, že venku byla banda Babinského nebo shromáždění zachránců světa prahnoucí po salámu v naší lednici? Nikoli.
Štěkali sousedovic psi a ti štěkali, protože štěkal ob-sousedovic Čip a ten štěkal, protože štěkali nějací psi, které jsem po hlase nedokázal identifikovat.
Počkal jsem, až bengál utichne, a zahnal Barta domů. On ulehl na pelech, já zalezl do postele.
Nerozčiloval jsem se. Včera to bylo právě tak.

V půl šesté se Bart znovu probudil a rozštěkal se a běžel ke dveřím. Tentokrát mi bylo jasné, o co jde - jde pán s novinami a dopouští se - z Bartova hlediska - nedovolené manipulace se schránkou na dopisy. Ne snad, že by Bart slyšel rachocení schránky, slyšel štěkání Sáry&Báry a Aríska, kteří shledali, že pán roznášející noviny nedovoleně manipuluje schránkou.

Nerozčiloval jsem se. Včera to bylo právě tak.