Český politický cirkus:
Studenou sprchou pojednal vládu parlament na svém středečním zasedání. Odmítl odložení nového zákona o provozu na pozemních komunikací a zákona o řízení motorových vozidel - konev s ledovou vodou drželi v rukou pravicoví poslanci.
Ministr dopravy Jaromír Schling se před kamerami tvářil, jako kdyby mu bylo velmi ublíženo a že pravice způsobila něco, jako je zatopení Troubek a bude třeba nezměrného hrdinství, aby důsledky jejího počínání byly odstraněny.
"Musíme spustit všechna ta krizová opatření, která máme připravena," řekl doslova, "abychom byli co nejdříve schopni vydávat nějaké řidičské průkazy, nějak zabezpečit zkoušky..."
Jaképak nějak?
O tom, že se agenda přesune do civilního sektoru, ví pan ministr (doufám že to ví, že tu dobu nespal) už minimálně rok - ve skutečnosti jistě déle, protože rok to ví široká veřejnost. Jenže ministr předpokládal, že vše půjde osvědčenou česko-socialistickou cestou, že problémy vyhnijí. Protože nový zákon nejde úředníkům pod fousy, prostě se odloží.
A on se neodložil.
Občané si neplatí na servis vlády nějaké daně, takže nejsou zvědavi na nějaké řidičské průkazy a nebudou skládat nějaké řidičské zkoušky, mají právo na servis se vším všudy. Tohle není zatopení Troubek, toto je normální legislativní proces a ministr měl dost času na to, aby ouřady na nový režim připravil. Pokud na to nestačí, ať uvolní místo někomu, kdo to zvládne.

Rodina a přátelé   
Několik čtenářských ohlasů mě vyprovokovalo k poslednímu, ale opravdu poslednímu dílu.

Na nádvoří jednoho z europaláců stojí toto eurokrmítko

Samozřejmě, že nejvíce vás zaujalo líčení o poměrech v dopravě. Postřeh čtenáře T.F.: v Belgii se šmahem jezdí s předností zprava, což je příčina onoho divného jevu, že každé druhé auto zde má nabourané pravé dveře. Já si toho sice nevšiml, ale asi je to pravda. Podrobnější líčení automobilových poměrů v Belgii umístil na svoje stránky pan Václav Chaloupka.

Tento šílený pomník umírajícího eura stojí před budovou Evropského parlamentu

Málem jsem ale zapomněl na to hlavní, na Evropskou unii. Sídlí v Bruselu v tuctu obrovských moderních budov, některé jsou i docela pěkné. Do jedné jsme jeli taxíkem. Pokyn řidiči zněl - asi jako kdybychom v Praze řekli, aby nás odvezl k Muzeu. Odpověď:
"Já nevim, gde to je."
"Jak to, že to nevíte? To přece ví v Bruselu každej!"
"Já nejsem žádná informační kancelář!"
Nakonec jsme se tam dostali. Kolegyně, která tam taky přijela taxíkem, měla jinou příhodu:
Cesta stála 190 belgických franků (jedna marka=20 bfrs). Taxikář si řekl o 400.
"Jak to?" divila se česká novinářka. "Vždyť na taxametru je 190!"
"Jenže to je málo a to by se mi nevyplatilo s váma ject," zněla odpověď.

Z toho plyne poučení, že na debilní a zlodějské taxikáře nemáme v Praze patent. To mě se stalo v Ne Yorku, že mě taxikář směřující ke Kennedymu letišti odvážel z Mannhattanu někam směrem na Wyoming a vymlouval se na zácpy na mostech, načež jsem vytáhl šrajtofli, ukázal jsem mu, že mám posledních čtyřicet dolíků a jako zázrakem - hned příští most byl volný a za pět minut jsme byli na letišti.
Takže historkou z New Yorku definitivně své belgické vyprávění končím.

Psí příhody   
Na jiném místě Psa píšeme o dobročinné aukci Ligy na ochranu zvířat, která se koná tuto sobotu v Praze na Žofíně od 13 hodin. V sobotu jsem se zúčastnil podobné aukce v Národním divadle - inzerovali jsme ji ostatně i na Psu. Aukci pořádalo ArtForum 2000, které provozuje virtuální galerii na webu. Je to moc zajímavý web - a měl jsem radost, když se ukázalo, že se vydražilo uměleckých předmětů za milión korun, které jdou do nadace podporující opravu divadla v Novém Bydžově. Držím palec, aby aukce Ligy na ochranu zvířat měla přinejmenším stejný efekt - nabídka výtvarných děl je skutečně obdivuhodná.

Asijský pes dhoul. Měl radost z návštěvy. On by si hrál, podotkl jsem. Ošetřovatel přisvědčil: Hrál, ale on si hraje tak, že vás pokouše.

Odpoledne jsem podnikal svou soukromou akci takového druhu. V nedalekých Butovicích je Záchranná stanice pro divoká a exotická zvířata. Je to podnik založený na čistém entuziasmu několika lidí, kteří tu přechovávají zvířata, od šelem přes rohaté mekotavce až po ptáky - ty sem lidi přinesli poraněné, zmrzačené, ve volné přírodě by zahynuli.

Takže jsem se tu byl poptat na bankovní konto - kdybyste chtěli přispět na dobrou věc, číslo toho konta je 692859-018/0800.

A Bart?
Nechal jsme ho zavřeného v autě. Čekal jsem, že bude šílet - když nechám auto se zavřeným Bartem a jde kolem pes, auto začne skákat na všech čtyřech kolech a kdyby se objevila kočka, Bart by snad nastartoval a pronásledoval by ji za volantem.
A tentokrát - nic. Vyjeveně civěl na tu podivnou zoologickou zahradu a ani neblaf.
Těžko se v něm vyznat.