Český politický cirkus:
Za situace, kdy se zesměšnilo tolik účastníků toho, čemu se u nás bůhvíproč říká vrcholová politika, nazrála doba k podání inzerátu: Hledá se státník, tedy muž nebo žena, který si nemyslí a nebude myslet, že aktem zvolení a jmenování stává se majitelem či spolumajitelem tohoto státu.
Věru pěkná výstavka kašparství a mrzkosti se nám tu pohupuje před očima!
Tak nejdřív se odporoučí guvernér Národní banky Tošovský, aby umožnil prezidentovi jmenovat do této funkce svého člověka ve zbytkovém čase platnosti ústavního zákona, který bude podle všeho od prvního první příštího roku změněn. Předchozí domluvu s prezidentem nelze dokázat, ale toto podezření by mi vyrazilo z hlavy leda tak kladivo od pěti kilo výš.
Prezident dlouho přemýšlí, jakou osobou by vytočil své protivníky z oposmluvních řad nejvíc a volí Zdeňka Tůmu, který proklamuje koncepci zcela opačnou, než Václomil Klauzeman zastávají. To vyděsí muže, bez něhož by se tohle všechno nemohlo vůbec stát, totiž právě Josefa Tošovského, takže odstoupivší guvernér zařadí zpátečku a začne prezidentovi rozmlouvat a nabádá ho, aby neudělal to, k čemu mu on sám svou rezignací napomohl. Tím si v této šaškárně získal právo na nošení nosu nejčervenějšího a čepice nejšpičatější, s třemi bambulemi.
Další jednání frašky - Miloš Zeman spěchá na Hrad a svým diplomatickým umem a kulturou projevu vytočí nejen prezidenta, ale i First Lady, načež tato vzkazuje svoje kletby po ministrovi týdlectý gultůry do vlády, odkud to někdo vykecá, samo sebou do Práva. A mezi tím, aby smíchu a gagů nebylo dost, Strakovka na Hrad hází stížnosti ústavnímu soudu, Hrad se na poslední chvíli (v neděli) této radosti vzdal.

Ve slavné Ladově Hospodské rvačce zasahuje do klubka rváčů hostinský s vykasanými rukávy a rákoskou v ruce. My bychom potřebovali člověka, který by se v tomhle třeštění nezodpovědných bloudů zachoval jako státník.
Věděl bych o jednom, který by to mohl udělat: Mohl by to být Zdeněk Tůma, prezidentem jmenovaný guvernér Národní banky. Stačilo by, kdyby za těchto nedůstojných okolností ze své funkce rezignoval. Bylo by to ostatně to nejrozumnější, co by mohl udělat, nebo snad má zálibu spaní s pistolí pod polštářem?

Sociální demokracie hledala viníka - Zeman má plnou důvěru
Výkonný výbor socdem podal vskutku skvělý výkon, když v sobotu v Hradci Králové plně podpořil Miloše Zemana na zasedání, na kterém se měly zkoumat příčiny posledního volebního debaklu. Důvěru má podle všeho i Zemanův věrný autobusák Miroslav Šlouf - který po všech těch nechutnostech a skandálech obvinil za svůj groteskní debakl na Chrudimsku - Petru Buzkovou. Další zločinec je podle Šloufa Lubomír Zaorálek.
Ono je to užitečné. Občané se budou moci snadněji orientovat, kdo je v sociální demokracii slušný politik. Možná, že by i pánové Gross a Kraus mohli poslat Šloufovi supliku: "Míro, buď tý dobroty a řekni o nás něco hodně hnusnýho!" A šéfporadce, možná, se poradí se svým Mistrem, a řekne.

Rodina a přátelé   
Minulý týden Psa dělala za mne Edda - byl jsem študýrovat Evropckou unyji v Bruselu. Zde je pár povrchních nejapností.
Vím, že jste zvědavi právě na povrchní nejapnosti a proto nebudu s EU dlouho otravovat - k tématu se budu vracet jindy. Můj celkový dojem s velmi nabitého programu: naše reprezentace v Bruselu mě příjemně překvapila, Pavel Telička je každopádně imponující muž, dobrý dojem dělá i náš velvyslanec u Unie Libor Sečka, a sama naše unijní ambasáda vypadá velmi úctyhodně. Z rozhovorů s tuctem různých unijních papalášů jsem nabyl dojmu, že není pravda, že by nás Unie nechtěla: Unii na nás štve přesně to, co štve naše občany, totiž impotence v reformách, bordel, alibismus, korupce, klientismus. A máme-li žít ve slušném státě, to co jsme jmenoval prostě musí zmizet, Unie Neunie.

No a teď k tomu Bruselu.
Byl jsem tu poprvé. Město mi bylo hned sympatické, protože je to město milující comics, je tu muzeum comicsu, Tintin je, jak se ukázalo, Belgičan a vyskytuje se tu stejně často, jako čurající chlapeček, dokonce i namalovaný na fasádách.
Čurající chlapeček

Za tohle mříží je soška čurající holčičky. Klikněte a v novém okně tu necudu uvidíte.

Opravdu v Bruselu Manneken pis je a čurá. Méně je známa existence čurající holčičky zvané Jenneken pis. Dost těžko se hledá, musíte šmejdit v hospodských uličkách poblíž Královské galerie (jde o průchod s obchody, nikoli obrazárnu). Až od příštího roku se bude moci vydávat za památku z minulého století - na svém místě se capí od roku 1985. Skutečně čurá, a pozor - to čurání je poháněno pumpou a občas se stane, že obsluha pumpy přidá a proud zasáhne okouněče. Holčička je skryta za důkladnou mříží, protože mnohé lidi pohoršuje.

Řidiči v Bruselu
Až na místě samém jsem pochopil to, co o nich napsal už před válkou významný, bohužel zcela neznámý belgický básník Maurice de Boulignard:
Lže ten, kdo označuje belgické řidiče za nejhorší na světě. Ovšem, ta lež je tak blízká pravdě, že se s ní takřka prolíná a je od ní nerozeznatelná. Kdo se jí tedy dopustí, nemusí se obávat rizika, že komukoli ublíží.
Další výklad o belgických řidičích a další nejapnosti zde najdete zítra.

Psí příhody   
Ne, Bart neví, že se před dvěma tisíci lety narodil Ježíš a že by měl žít v mystickém očekávání Velké události. Spíš kouká, kde by co sežral. To je pro něho ta Velká událost a proto žije v mystickém očekávání. Největší událost nastane o příštím víkendu, protože Míša využije mé nepřítomnosti (jedu na scifistický Dracon do Brna) a bude péct vanilkové rohlíčky a čokoládové pracky a linecká kolečka. To bude Bart v tom největším adventním vytržení.
Dnes to bylo slabší. Koupil jsem v Baumaxu vánoční stromeček, ten se cestou rozbalil, větve se mu rozvinuly, od poloviny cesty jsem řídil v pozici partyzána vyhlížející z chroští transport wehrmachtu a nebylo zcela snadné strom z auta vydolovat - byl to hlavolam typu ježek v kleci, hlavolam o to obtížnější, že mi chtěl Bart pomáhat.
Dalším objektem jeho zájmu je adventní věnec, ten visí od nedělního poledne na domovních dveřích, ozdoben červenými mašlemi. Bart by ho strašně rád strhnul a sežral, ale moc dobře ví, že se to nesmí a však taky, myslím, že když bude somrovat vanilkové rohlíčky, bude argumentovat tím, že je to odměna za šetrné chování k adventnímu věnci.

Třetí oblast jeho zájmu - líska s vlašskými ořechy. Tu máme na na polici na schodech do sklepa. Bart mne rád do sklepa doprovází - vždycky, a v tuto dobu obzvlášť. Vždycky čmajzne jeden ořech a trpělivě se snaží ho rozlousknout a vydolovat z něho jádro. Nakonec to ale dopadá tak, že ořech celý rozžvejká a sežere, jádro i dřevo, takže po něm zbude na podlaze jen pár kousíčků. Když je Míša objeví, laje: "Kdo to udělal?" A hledí přísně na Barta. Bart se tváří nevinně a pokukuje po mně, aby naznačil, že já jsem ten pravý viník.

No a ještě jedno musím na Barta prozradit: kromě stromečku jsem koupil v Baumaxu zobání pro ptáky, a Bart by nejraději sezobal celý pytlík. Moc mu nerozumím.
Můj práh poživatelnosti je přece jen podstatně výše posazen.