Český politický cirkus:
Václav Havel si nominaci Zdeňka Tůmy na post guvernéra České národní banky nevycucal z palce. V novinách se už psalo o tom, s kým vším konzultoval tento důležitý politický krok, nevzpomínám si, zda na soupisce byl i Ferda Mravenec a dalajláma, ale Rychlé šípy tam nechyběly dozajista! Jenže, i kdyby ten soupis byl dlouhý jako seznam zbankrotovaných bankovních ústavů, prezident nevzal v úvahu názory dvou lidí, které zřejmě staví za Rychlé šípy, Ferdu mravence a dalajlámu, totiž názor ministerského předsedy a názor předsedy sněmovny.

Je to , jako kdyby zhýčkaný chlapeček na panském sídle si umanul při recepci, že hodí cihlu do louže a voda vyšplíchne a každého umaže a všichni budou nadávat a jemu se nic nestane, protože on to udělat může.
Neměl by to dělat, tuto radu mu dal i dosavadní guvernér Josef Tošovský. Ten jistě není na seznamu oblíbenců ani Klause, ani Zemana a těžko od nich dostane k vánocům coby dar pytlík karamel s cedulkou "Milému Pepovi". Přesto by Tošovský pokládal "za velmi nešťastné" takové složení bankovní rady, které by bylo "politicky kontroverzní".

Naproti tomu, zůstane nám položiti si otázku, zda existuje nějaké složení bankovní rady, které, kdyby prezident navrhl, by nebylo pokládáno za "politicky kontroverzní".

Vztahy mezi Hradem a politickým dvoudomkem obývaným Václomilem Klauzemanem jsou totiž "velmi nešťastné".
Do jaké míry jsou tyto úvahy opodstatněné uvidíme dnes, tedy v pátek. Havel na Tošovského varování reagoval kozultací s Milošem Zemanem, čili Tošovského slova zapůsobila jako ledový náčinek na rozpálenou hlavu. Jenže konzultacemi vzbouřené vlny neutiší. Bude záležet na tom, koho jmenuje. Pokud Tůmu, budeme tu mít otevřené dvojvládí jako ve Třech mušketýrech (ale bez d´Artagnana a spol. - kam pohlédneš, samej padouch!).

Rodina a přátelé   
Přišel onehdy papírek, že prý nám vypnou ve čtvrtek odpoledne elektriku. Řekli, že ve dvanáct a zapnou ji ve čtyři. Co se dá stihnout do dvanácti? Dívám se na papírek a uvažuju o tom, jak strašně jsem na elektrice závislý. Kdybych se živil poctivou prací a byl, dejme tomu, truhlář, byl bych na tom líp. Jiná řemesla... jak která. Vždyť i ten pekař jistě potřebuje elektriku v peci.

Pracoval jsem u počítače od rána, abych stihl do oběda to, co bych normálně dělal do odpoledne. V jistém smyslu to bylo i zábavné, adrenalinový sport. Kdy to vypnout? Přesně ve dvanáct? Stojí někde u vypínače přísný pán v šedomodrém plášti, drží v ruce cibule a jakmile se velká ručička překryje s malou, ukáže palcem dolů a poskok zatáhne za páku a zajiskří to a je po elektrice?

Koukal jsem na svoje hodiny, a uvažoval, že by bylo docela zábavné, kdybych v líčení atmosféry vzrušeného očekávání tmy skončil upr


Takhle nějak jsem si to vymyslel.
Oni skutečně tu elektriku vypnuli, asi pět minut po dvanácté, s rozumnou mírou nepřesnosti. A zdaleka ji nenechali vypnutou až do čtyř, vypnuli ji na slabou půlhodinku.

Jenže ona pak sice naskočila, ale v místnosti, kde pracuju, nenaskočil okruh! V zásuvkách jsou nastrkané všelijaké stále zapnuté spotřebiče, záložní zdroj, napaječe telefonu stabilního i mobilního, tiskárna, a jakmile jsem zapnul jistič, hned zase vyskočil.

Představa, že budu muset všechny kabely vytahat ze zásuvek mi vehnala slzy do očí (takřka).
Zapajtloval jsem zoufale jističem - a okruh se sepnul.
Pojistkám se zželelo mých slz (takřka).

Psí příhody   
Mládež poučovati... to je úctyhodná činnost slušící starcům. Když si při ní naběhnou na vidle, dobře jim tak, dědkům. Tak i onehdy.
Šel jsem prudce se svažující cestou zvanou Věneček, která vede z Černého vrchu dolů ke stadionu Nikolajka a tam navazuje na ulici Ostrovského. Vlevo i vpravo jsou pozemky zahrádkářských kolonií. V blízkosti stadionu jsou vstupní vrátka do levé části zahrádkářské kolonie. Asi tak dva metry za vrátky je cedule s nápisem OBJEKT JE STŘEŽEN PSY.

Cedule je tam odjakživa a nikdy jsem si nevšiml, že by vzbudila něčí pozornost.
Tentokrát tomu ale bylo jinak. U vrátek byl houfec chlapečků docela malinkých, odhadoval bych je, že jim bylo tak pět, šest let. Když vidím houfec chlapečků, musím zápasit s neblahými názory, které by se daly charakterizovat jako "presumpce viny". Tihle ale se nechystali ke znásilnění stařeny nebo vyloupení nedaleké pošty. Bylo zjevné, že je zaujala ta cedulka a že se dohadují, co znamená.

I oslovil jsem je:
"Chlapci! Na té cedulce je napsáno objekt je střežen psy. To je varování každému, kdo by kupříkladu přelezl plot a chtěl na pozemek zahrádkářů bez dovolení vlézt. A nemuselo by to být ze zlého úmyslu. I kdyby někdo, dejme tomu, náhodou hodil přes plot míč a chtěl si pro něj vlézt, tak..."

Ty starej blbče, četl jsem v očích těch chlapečků.
Přestal jsem přednášet.
Promluvil ten nejodvážnější, ten který se jednou stane ministerským předsedou, nebo Hlavním tunelářem České národní banky či jinou úctyhodnou osobností:
"My taky umíme číst, pane. Jenom nám neni jasný, proč tam ta cedule je, když v tý zahradě nemaj - a nikdy neměli - žádnýho psa!"