Český politický cirkus:
Klub radních ODS při pražské radnici v pondělí vyslovil nedůvěru primátorovi Janovi Kaslovi. O důvodech se veřejnost dozvěděla jen to, že Kasl "nekomunikuje". Zde nabízí Neviditelný pes rekonstrukci dějů z jednoho předcházejícího večera.

To se sešli v nejmenované pražské pivnici komunikující zastupitelé, členové klubu ODS a debatovali o veřejných otázkách, najmě pak o fotbale.
"A copak asi dělá Kasl," ozval se jeden. "Kdepak vůbec je?"
"Toho tady neuvidíš. Ten nekomunikuje."
Hostinský Mráček zvaný Pepas přinášel právě další věnec piv.
"Kdypak tady byl Kasl naposled?" oslovil kdosi Mráčka. Pepas se zakabonil.
"Ten chodí ke Korzárovi do Linhartský ulice," vrčel. "Slejzá se tam s tou Jungrovou."
"Slejzá?"
"No, teda... jak říkáte, von s ní jako komunikuje, že jo."
"Nekomunikuje... a eště vede nemravnej život!"
"Ale ne... uklidni se. Vždyť si ji vzal. Je to jeho žena, manželka."
"To je ale mizera mazaná... komunikuje, a vezme si ji, aby zakryl stopy."
"Já ho tuhle potkal," začal někdo z jiného soudku, "a povídám, ty Honzo, že nezajdeš si zakomunikovat? A von, že nemá čas, že má jednání kolem tý dálnice, co se chystá zase přes střed Prahy."
"Kolem Hradu," upřesnil někdo informovaný. "Slováci maj v Bratislavě dálnici po hradem a my ji budeme mít kolem Hradu, to je lepčí."
"Počkej... počkej... kašli na dálnici... Hrad... ťuky ťuk, je někdo doma? Dyť von se paktuje s Hradem! A my ho vodvoláme, von nekomunikuje a eště se paktuje s Hradem!"
"Neblbni," na to namítlo kdosi rozvážný, "i kdybysme ho vodvolali, kdo by přišel na jeho míst?"
"Ale prosim tebe... copak je nás tu málo, nás, co spolu komunikujeme?"

Tak to určitě nebylo, toto je zlovolný výplod novinářské hyeny. Ale když opustím hyení roucho a je ze mne obyčejný pražský občan, přece bych chtěl vědět, co strašného primátor provedl, aby byl odvolán - však i zítra o tom bude jednat grémium ODS. To že nekomunikuje mi připadá jako slabé kafe.

Aston

• ničí se virus teplotou 100st. ?
• jestli ano, jak to že se virus nezničí v kafilérkách (kde se myslím kostní moučka vyrábí) při vaření anebo tam mají něco jako papíňáky a teplota 100st. nedosáhne?
• zůstane virus v mase i při řádném vaření a pečení nebo je jen v krvavých biftecích a špatně propečených hamburgerech apod.?
• A co masné výrobky – lovecký salám, uherák ?

Dagmar Erhartová

Prosíme eventuálního experta o odpověď, kterou budeme tlumočit v nejbližším možném termínu.

Rodina a přátelé   
Nic nového - prostě to, že jsem naprostý debil. Stará vesta! Jenže, každé nové potvrzení mě radostně překvapí.
Příští týden nebudu v Praze - jedu na výzkumnou cestu do tajemné ciziny (podrobně poreferuji, pokud se vrátím, pokud nebudu sněden). Proti lidojedům - jak vím z reklamy - je dobré džu-džu kouzlo zvané roaming. Na mém eurotelecím mobilu roaming nemám, jak jsem si ověřil za svých nedávných cest do Bratislavy. Zavolal jsem tedy na infolinku Eurotelu, respektive na zákaznickou linku, aby mi ho zřídili.

Po více méně strastiplné virtuální pouti telefonní sítí jsem se dostal až ke sladkému oušku eurotelecí slečny. Sdělil jsem jí, co chci, ona, jaké mám číslo telefonu, odříkal jsem jí ho, a ona pak po mě chtěla šestimístné číslo. Odrecitoval jsem jí zákaznické číslo z výpisu z účtu a ona na to, že je to špatné číslo, že to správné jsem dostal v roce 1998 při inicializaci mobilu poštou.
Zavěsil jsem a po delším pátrání jsem objevil obálku s čísly od mobilu (kecám, jako obvykle, to Míša ji objevila). Volal jsem na zákaznickou linku znovu.
Opět více méně strastiplná pouť, nakonec jsem se dovolal a dostal jsem se k uchu mužského. Do ucha jsem sypal čísla. PIN ho samozřejmě nezajímal, PUK taky ne, pak tam bylo nějaké sáhodlouhé číslo, to též odmítl. Mobil je firemní, chtěl tedy vědět název firmy. Ten znám. Adresu též. Našel jsem i IČO. Načež mi sdělil, že stejně potřebuje číslo, které jsem dostal v roce 1998 při inicializaci mobilu poštou.

Ano, jsem blb. Zapomněl jsem si vytetovat šestimístné číslo na ruku, nebo ještě lépe na čelo.
Radil mi, abych si poslal žádost a že za ix dní mi přijde vyrozumění, anebo se mám dostavit do úřadovny s živnostenským listem, potvrzením o včasném zaplacení za tři měsíce a notářsky ověřeným tentoc...
Urrrgh...
Slyšíte, jak se zase zvolna nasírám?
Ano, jsem debil, že neudržím v okruhu svého dosahu papírek s nějakým zatraceným číslem. Jsem totální debil. Přesto si myslím, že mnohem debilnější je systém který mě k tomu nutí.
Až v dálné cizině vystoupím z pirogy, u nejbližší palmy si koupím telefonní kartu a budu volat budky, pardon, z křoví.

Psí příhody   
Včera jsem líčil transport tlakového stroje na čištění koberců za asistence dvou psů ve výtahu. Dnes nastalo samo čištění - za asistence jednoho psa bez výtahu.
Ten pes je samozřejmě Bart. Dalo se čekat, že tlakový stroj neunikne jeho pozornosti. Nemá jen jednu dlouhou hadici jako normální vysavač, má hned dvě hadice, jednu tlustou (vysavačové hadici jako by z oka vypadla) a pak jednu tenkou, na vedení tlakové vody. Zopakuji princip, pod hubicí je tryska, z ní pod ukrutným tlakem dští voda, vymývá špínu z koberce a ta se dostává podtlakem i s vodou do hrnce.

Šikovný stroj, ovšem asistence psa formátu a nátury našeho Barta mu nepřidává na funkčnosti. Pokusil jsem se Barta vyhodit, nakonec se úkolu ujala Míša, vyvlekla ho ven, já se zmocnil tlakového stroje a dal se do práce. Čistil jsem a čistil; čtvereční metry padaly v plen sací hubici a trysce, z níž ukrutným tlakem prýští voda. Za dvacet minut se přišla Míša podívat, jak mi to jde. Velký koberec v obýváku byl mokrý, taky malý koberec, tři křesla a dvě polstrované židle. Chtěla vědět, kolik náplní jsem spotřeboval.
"Jednu," řekl jsem. Průhledným víkem je vidět dovnitř stroje. "A pořád ještě mám dost. Ono to skoro neubejvá. To je tím, že voda tryská pod ukrutným tlakem.."
Málo kdy jsem se mýlil tak dokonale, jako teď.
Úspornost měla jinou příčinu.
Je fakt, že voda tryskala pod ukrutným tlakem, avšak navracela se jinam než měla - zapomněl jsem dát dovnitř nádobu, která se úředně jistě jmenuje nějak jako záchytná jímka a je to v podstatě kýbl na špinavou vodu. Takže nasátá špinavá voda se vracela dovnitř, mísila se s čerstvou vodou smíchanou se šampónem, pak se špína vracela ukrutným tlakem do koberce.

"Hezky to vypadá," chválila Míša. "Takový stroj se vyplatí. To je hned vidět - zpracování profesionální mašinou."
Bartovi se vyčištěné koberce taky líbily. Hned se po nich prošel a udělal na ni úhlednou, ba dekorativní řadu ťápot.