Český politický cirkus:
Senátní volby skončily, ti nejvíc poražení - tedy komunisté - už našli viníka, totiž sociální demokracii, že prý je ideologická a že z ideologických důvodů komunisty nepodržela. Jenže ono je to jinak: právě proto, že se komunisté nevzdali své ideologie, že jsou schopni povykovat hesla typu máme na co navazovat, právě proto z nich jde hrůza. A to, že neprošel ani jeden komunistický kandidát, je jedno z velkých politických vítězství poslední doby, řekl bych že největší od doby, kdy se Sládek nedostal do parlamentu.

Debata o smyslu senátu
O smyslu senátu dnes hovořili Václav Klaus i Libuše Benešová. Mají pravdu - i slepý vidí, že lidi senátu nedůvěřují. Zajímavé jsou Klausovy náznaky jakési představy, že by senát měl být více zakotven v regionech. Ano, pak by dvoukomorový parlament měl smysl. Dolní sněmovna by byla ze své podstaty centralistickým orgánem, kdežto reformovaný senát decentralizovaným. Pak by i senátní volby dostaly zcela jiný obsah a jistě by se jich zúčastnilo víc lidí, než jeden z pěti.

Ale, probůh - ať se z této otázky udělá téma příštích parlamentních voleb, jistě ne téma jediné, avšak přece jen téma závažné! K ústavní změně (a o tu zde jasně jde) je třeba výrazného mandátu, a ústavní změna nesmí vzejít z oposmluvní pletichy, ta musí být potvrzena přitakáním volebního programu v řádných parlamentních volbách.

Aston

To se rochňáme ve zmatcích, které postihly někoho jiného než nás. Místo abychom nezištně a obětavě pomohli radou. Problém volby v případě rovnosti hlasů je přece už dávno popsán v literatuře. A to více než sto let.

Již v roce 1886 je popsána situace, kdy ani dvacet hlasování nepřineslo rozhodnutí o volbě předsedy Weldonova klubu ve Philadelphii. Phil Evans ani strýc Prudent nechtěli ustoupit. Pokladník Weldonova klubu, pan Jem Cip, tehdy přišel s pozoruhodným návrhem, totiž že nezpochybnitelná volba má být učiněna "středovou zkouškou".

Cituji: "Na dvou bílých tabulích byly nakresleny dvě černé úsečky. Délky obou byly matematicky stejné, protože byly určeny s takovou přesností, jako by šlo o základnu prvního trojúhelníku trigonometrické sítě. Pak byly obě tabule postaveny v týž den uprostřed volební místnosti, oba soupeři se ozbrojili tenkou jehlou a vykročili společně každý ke své tabuli. Ten ze soupeřů, který vbodne jehlu blíže středu úsečky, bude prohlášen předsedou Weldonova klubu."

A jak to dopadlo? Zase nerozhodně! Naštěstí měl člen klubu pan Truck Milnor v kapse náhodou Perreauxovo mikrometrické měřítko. A tak bylo změřeno, že strýc Prudent se přiblížil středu "na méně než šest patnáctisetin milimetru", kdežto Phil Evans jen na "méně než devět patnáctisetin". Strýc Prudent se stal předsedou Weldonova klubu, kdežto Phil Evans pouze tajemníkem. Pro pouhé tři patnáctitisíciny milimetru se pak oba muži velmi silně nenáviděli, to by se asi ani za sto let nezměnilo. Ale samotný problém nerozhodné volby byl tím vyřešen!

Jak praví odborná literatura: "Tohoto způsobu volby mohlo být užito všude, i když šlo o volbu nejčestnější, a mnoho docela rozumných Američanů pomýšlelo na to, použít ho i při volbě presidenta Spojených států."

(Jules Verne: Robur dobyvatel, vydal 1996 Mustang spolu v jednom svazku s Pánem světa v překladu Václava Netušila z roku 1964.)

ŠAMAN

Rodina a přátelé   
Tohle není nic legračního, co zde chci sdělit. Jde o počítačový virus NAVIDAD.EXE, je to worm, což znamená, že je schopen se množit a rozesílat po síti, a ničí spustitelné soubory. Naposledy jsme tu měli aféru s podobným padouchem zvaným ILOVEYOU - ten byl záludnější, protože se tvářil jako textový soubor, měl koncovku TXT, jenže lidi přehlídli, že za tou koncovkou TXT je ještě jedna, a to VBS (Visual Basic Script). A bylo neštěstí hotové, tenhle parchant si s mimořádnou oblibou pochutnával na obrazových fajlech.

V tomto smyslu je nový NAVIDAD.EXE primitivnější. Každý přece ví, že se nemají exáče spouštět, pokud si nejsem naprosto jist, že je to bezpečné. Automaticky exáče mažu, i když mě lidé ujišťují, že je to nějak spustitelná legrace a že se náramně pobavím.
Ano, nespouštějte exáče - ale je to jako ve filmu Obecná škola, když se dětem dostalo poučení, aby za mrazu neolizovaly zábradlí a okamžitě byla u zábradlí řada chlapečků přimrzlých za jazyk!

A ještě jeden faktor je ve hře - faktor falešných virů. Není to tak dávno, kdy opět (po kolikáté už) se po síti šířilo varování před neexistujícím virem Win a Holiday. Proto každého opakovaně (už pět let) zapřísahám - ověřte si, zda má varování nějakou rozumnou podstatu. Existuje několik výborných referenčních stránek na webu, já používám stránku firmy Symantec.

Bože, jak já jsem rozšafnej... A jak budu zuřit, až to chytí mě, starýho rozšafu... A určitě to bude tak, že z čiré blbosti kliknu na přílohu, která se bude jmenovat VIRUS.EXE
Ano, tak to bude. A nejhorší je, že se budu stydět o tom napsat legrační vyprávění do Psa.

Psí příhody   
Bart je odháněč, to pokládá za své hlavní zaměstnání, a právem. Připomínám, že psa jsem přivedl do domu před sedmnácti lety, kdy zloději u sousedů odmontovali na dvoře všechna čtyři kola od auta, u ob-sousedů vlezli do domu a udělali by z něho kůlničku na dříví, kdyby se ob-sousedé nevrátili včas a do třetice, navštívili i ob-ob-sousedy. No a když se za bílého dne pokusili ukrást u nás před domem tetě Blance jejího fiátka, rozhodl jsem se, že vybavím dům šelmou a šelmu máme dodnes.

Dnes se dostavil falešný popelář a prohlásil, že přišel poblahopřát k vánocům. Dvacátého listopadu je to zdvořilost poněkud předčasná, tím spíš, že to nebyl náš popelář - s našimi popeláři se dobře známe, všichni zde na kopci, ve vesnici zvané Černý vrch.
Volal jsem na falešného popeláře z okna něco v tom smyslu jako "huš, huš, falešný popeláři," on začal nadávat, a v tu chvíli Bart si dole frňákem otevřel domovní dveře a splnil časový limit, který občas vídáme na brankách JSEM U BRANKY ZA TŘI VTEŘINY, A CO TY? a v zápětí jsem z okna viděl prchajícího a nadávajícího falešného popeláře.

Uplynuly dvě hodiny a přijelo televizní autíčko. Milá paní redaktorka s mnou natáčela anketu na téma co vás štve a já jí vykládal, že mě štvou falešní popeláři a podvodníci všeho druhu.
Bart byl celou dobu uvázaný na řemeni u plotu, aby televiznímu štábu neoslintal objektiv. Bylo to hotovo raz dva, štáb v čele s milou paní redaktorkou zabalil fidlátka, prošel kolem běsnícího Barta, rozloučil se a odjel.

To už byla branka zase zamčená a Bart šílel u branky a řval a byl svým výkonem nadšený.
Když se zklidnil, obrátil se na mne:
To jsem jim to dal, viď, pane? Ti mazali pryč, zrovna jako ten falešnej popelář!
Nejsem schopen vysvětlit Bartovi, jaký je rozdíl mezi milou paní redaktorkou a falešným popelářem.
On na to prostě nemá to voko.