Hyena  Hledání: NadpisAutorText článku  Sekce: NEVIDITELNÝ PES ZVÍŘETNÍK SCI-FI Zpět na hlavní     stranu

	O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
	[an error occurred while processing this directive] STRUČNĚ: úterý 14.11.2000

Lidé už potřetí ukázali, že senát nechtějí
Charakterní Petr Štěpánek, kandidát do senátu

Český politický cirkus:
Vsadím se, že mezi vámi není nikdo, kdo by nevěděl, jak to dopadlo: všichni vyhráli všichni se radují, jenom jedni prohráli a jedni bědují, totiž sociální demokraté. Volby byly dvoje, připomínám, první kolo do třetiny senátu a pak krajské. V těch krajských vyhrála pravice, tedy ODS se 185 křesly a 4koala se 171 křesly, třetí byla KSČM se 161 místy a na konci se usadila ČSSD se 111 křesly. A nemylme se, toto byla důležitější část voleb, protože byly ustaveny krajské parlamenty. Ty mají takové či makové pravomoci dané zákonem, avšak hodně bude záležet na tom, jaké další pravomoci si vydupou. V Praze může být zaprděno pod oposmluvní duchnou, ale ta nedosáhne do krajů! Tam se bude dělat opravdová politika se vším, co je a politice dobrého i špatného.

Nesmyslné jsou řeči o tom, že vyhrála pravice. Jistě že velký podíl má na úspěchu čtyřkoaly strana lidová a ta má velké, až převelké sympatie k sociální demokracii. Takže v krajích se může situace ještě zajímavě vrbit až vyvrbit.

Volby senátní
Velkou pravdu pronesl Václav Klaus, když řekl, že ty volby příští neděli jsou vlastně nové volby, protože nikdo si do nich nepřináší ani jediný hlas. Takže se ještě hodně může zvrátit. ODS a 4koala uzavřely gentlemanskou dohodu, podle níž budou podporovat jedna druhou tam, kde jedna či druhá stojí proti vyznavači třešní. Jenže to je pouze - dohromady - v osmi případech. Celé další klání by mohlo mít špetku významu, kdyby v něm šlo o ústavní většinu v senátu - pak by stranické sekretariáty mohly mávat senátem stejně snadno, jako mávají sněmovnou. Uvidíme tedy příští neděli, ale - zůstaňme v klidu, Vždyť jde jen o senát, totálně zbytečnou, parazitní strukturu, která má je ten význam, že umožní výrazným osobnostem profilovat se na politické scéně. Většině jde jen o prebendy, cestování po světě na státní útraty a bezpečí před policajty s balónkem na kontrolu alkoholického dechu za volantem.

Odpovědnost za průšvih ČSSD
Až do dnešního dne jsem nevěřil, že Zeman opravdu odejde na jaře objímat stromy, avšak teď už tomu věřit začínám. Ukázalo se, že přes Bamberk, olověné doly, přes Šloufy, přes kufříky a urážky cesta nevede, respektive, vede, ale končí v prdely.
Ono je to totiž trochu až k smíchu, jenom kdybych byl sociální demokrat, asi bych plkal. Tahle vláda zdaleka není tak špatná, jak vypadá. Jakmile opustí ideologické schematismy, je dokonce velmi úspěšná - například v lákání zahraničních investorů. Katastrofa je samozřejmě tam, kde zůstávají v převaze ideologické pohledy, jako je zdravotnictví, školství - a zcela neschopná je v oblasti obrany, kde armáda vede hrdinskou válku proti pokusům ministerstva obrany armádu definitivně udolat.

A navíc, tato země je potencionálně sociálně demokratická. Tady nevládne žádný amerikánský selfmademanovský duch. Lidi se tu rádi popelí pod státními křídly, a rádi se spokojí s málem, ale zaručeným. A lid je tu bystrý, vzdělaný, od dob Marie Terezie povinným školstvím postiženým, přičemž vzdělanci všude ve světě podporují koncepty sociálně demokratického typu. Je to titánský výkon - odradit od sebe společenskou vrstvu, které se říká trochu legračně inteligence. A vidíte, Zemanovi se to povedlo.

Úspěch komunistů, neúspěch Šloufa
Neúspěch Míry Šloufa, přes Zemanovu masivní podporu, jeho propad na čtvrté místo v okrsku Chrudimsko, to je jedna z nejlepších zpráv těchto voleb. Jestliže Zeman nepochopí toto poselství, tak je větší idiot, než my všichni novináři dohromady.
Pokud jde o ty komunisty, pokusím se o optimistický pohled: oni totiž to jsou zkrotlí komunisté a jistě jsou pod tlakem soudruhů Štěpánů a ještě ostřejších hochů, kteří by je všechny, Ransdorfem a Grebeníčkem počínaje a Rujbrovou konče, pověsili na šibenici, kdyby došlo k novému Vítěznému Únoru. Mají za úkol udržet trade mark do doby nové historické situace. Daří se jim vyvolávat dojem, že jsou normální politická strana. Jenže komunisté, pokud chtějí být autentickými komunisty, nemohou být normální politickou stranou, oni musí být stranou revoluční, která chce stávající systém zničit. A tohle, jak si myslím, by jim ani současná veřejnost, blbou náladou prosycená, nesežrala. Je tedy otázka, jak dlouho v této poloze chytré horákyně, tedy revolucionářů, kteří si nechají říkat dámy a pánové, vydrží.

Rodina a přátelé   
Dopoledne jsem měl nějaké běhání po Praze. Zrovna dneska, když jsme čerstvě po volbách a čerstvě před volbami! Řešení - tranzistorové rádio.
Já mám moc pěkné tranzistorové rádio SONY, maličké, kapesní, s předvolbami, nádherným designem, který nezestaral ani po 15 letech. Jediná vada toho kusu - nefunguje. Musel jsem vzít zavděk méně elegantnímu kusu, bakelitové obludě taktéž made by SONY.
Za mého mládí byl tranzistorák mor. Každý ho měl, a každý s ním chodil po světě a každý ho měl vyhulený naplno. Napájely ho drahé devítivoltové baterky, proto důvtipní lidé k němu připojovali zavařovacími gumami dvojici placatých čtyřapůl voltových baterek. Vypadalo to velice profi, velice žoldnéřsky, jako když vrahouni z občanských válek mívají zásobníky kalašnikovů slepené do dvojic izolepou.

No, budil jsem pozornost.
Dneska už nepotkáte člověka s tranzistorákem (díky bohu)! Pátral jsem po sluchátkách, nalezl jsem jich po šuplatech spoustu, jenže koncovky byly jiné. Přece nemůžu poslouchat v tramvaji tranzistorák, staral jsem se. Jenže jsem musel. A tak nezbylo, než v tramvaji ztlumit hlasitost na minimum a takto jsem poslouchal Petra Nováčka a nechával si vysvětlovat taje politického zákulisí, jako kdyby mi nějaká milenka šeptala do ucha sladké hloupůstky.
Lidi se na mě dívali podezíravě.
Vidíte toho plešouna? Co to má za blbej velikej mobil?
A proč nic neříká?
Asi mluví se starou.
Když dospěli k tomuto stádiu úvah, odvrátili zrak a já mohl dál poslouchat sladké hloupůstky z úst Petra Nováčka.

Psí příhody   
Kdyby se všichni sousedé na celém světě měli vzájemně tak rádi, jako my tady na tom našem vršíčku, zbrojovky by zkrachovaly, armády by byly rozpuštěny a nad světem by se trvale klenula duha. Přebíráme si vzkazy, lidi si u nás nechávají věci pro sousedy a u soousedů pro nás, je to idyla vhodná pro Staré Bělidlo.

Když k něčemu takovému djde, když máme kupříkladu balíček pro sousedy, taková akce probíhá tak, že při ho dáme na vyhrazené místo a pak, až dozraje chvíle, balíček popadnu a nesu ho k sousedům. Zazvoním, a vyletí na mne Sára&Bára a Aris, a od nedávna i ob-sousedovic doga jménem Chip, rozkošné štěňátko s hlasem, jakým má Godzilla v únoru, když omylem spolkne arktický ledovec. Pejsánkové řvou u plotu, ze dveří domu vyjde Miládka, převezme dopis a já se vracím domů. Na naší zahradě na mne čeká Bart a štěká, protože slyší štěkat Sáru&Báru a Arise, jakož i Chipa. Zajdu do domu, psi utichnou. Tak i dnes. Našel jsem na místě vyhraženém pro vzkazy a balíčky a květiny pro sousedy dopis. Popadl jsem ho a odnesl k sousedům a předal Miádce, za doprovodných zvuků, jež jsem byl právě popsal. Vrátil jsem se domů. Za chvilku zvoní Miládka. Ukáže se, že dopis, který sem právě byl doručil, nepatří jí ani Richardovi, ale našemu Davidovi a že ho Míša na to vyhrazené místo dala, aby si ho David všiml, až se vrátí domů! Miládka musí na mne křičet, protože u vrátek štěká Bart a od vedle mu pomáhají Sára&Bára a Aris a z dálky duní Chipův štěněčí hlásek.

A vtom mi to došlo:
To dělají ti čoklové!
Oni nějak vytvářejí zmatek, telekineticky nebo bůhví jak, aby si mohli zahulákat, když se na zahradě otravují. Je to jejich temná chlupatá lest a já jednou odhalím její mechanismus.
Až jej odhalím, napíšu o tom referát do Neviditelného psa. Tím to skončí. Přece bych neměl to srdce, abych jim kazil radost z bujarého podvečerního hulákání na legračního člověka s dopisem.