Český politický cirkus:
Teď v neděli večer víme jedno: volby se setkaly s podivuhodně malou účastí. Pokud jde o volby do senátu, k této politováníhodné kauze nemám co dodat. Senát měl v uplynulém období několik příležitostí, kdy mohl prokázat svoje opodstatnění - jenže se ukázalo, že všechny řeči o tom, že je volen podle jiného klíče a že je to sněmovna osobností a že je to ústavní pojistka, to všechno se prokázalo s nezvratnou jistotou jako totální žvást, protože jakmile jde o něco skutečně závažného, stranická oposmluvní mašinérie bezpečně zafunguje a exotické figury typu senátora Fischera proti ní nezmůžou nic. Tak se kupříkladu oposmluvním spřežencům ČSSD a ODS podařilo prodloužit faktický monopol Telecomu schválením skandálního telekomunikačního zákona. Takže shrnuji: to že lidé hlasují nechuť vůči senátu neúčastí ve volbách do senátu je vcelku přirozené.

Volby do krajských zastupitelství, to je jiná kauza. Politiku je třeba vyvázat z Prahy, je třeba ji dostat do regionů, do krajů, do obcí. Tohle byly první volby, do institucí neznámých, nezavedených, a nezájem o volby byl veden jistě i nedůvěrou k novému.

Z večerních údajů vyplývá pozoruhodný neúspěch ČSSD (kolem 15%) a naopak vedoucí roli ODS (řádově cca 25%). Výsledky by měly být jasnější ráno našeho času kdy budu tento text doplňovat, podotýkám, že toto nejsou výsledky, lébrž odhady. Ovšem ten nejdůležitější výsledek, to je neúčast voličů, a ta se odhaduje teď, v noci, na 80%. A tak katastrofální nezájem nás opravňuje k titulku "po volbách jako po vejprasku".
6.00
Josef Zieleniec zatím jako jediný vítězí už v prvním kole. Ze známých politiků postupují do dalšího kola Petr Pithart a Jan Kavan - ten zatím jeden ze dvou sociálních demokrtů, kteří nepropadli volebním sítem. Z dosavadních výsledků se na Miloše Zemana šklebí monumentální volební propad - ono se s olovem na noze špatně plave a Mirek Šlouf je možná dobrý autobusák, ale jako plavčík, nu, neosvědčil se. Přesto, že na Chrudimsku nasadil se svým ochráncem Zemanem vše, propadl - a je třetí za Pithartem a Petrem Štěpánkem (ODS).
7.00
Nyní je to už jasné, strana vedená Milošem Zemanem utrpěla monumentální porážku. Zatímco osm komunistů postupuje do druhého kola senátních voleb, sociální demokraté se budou příští neděli tetelit jen čtyři! Také v krajských volbách propadla sociální demokracie na celé čáře, na čelním místě se ve většině krajů umístila ODS, někde čtyřkoala a KSČM. ODS například zvítězila v kraji plzeňském, karlovarském, libereckém, hradeckém, pardubickém, libereckém, kupodivu ostravské (následována KSČM). Sociální demokracie není podle dosavadních informací v žádném kraji na čelním místě.
Zdálo by se, že nastal čas na to, aby šel Zeman objímat stromy. Ale on nám to pěkně vysvětlí, který jiný idiot za tu porážku může!

Rodina a přátelé   
Proč si počítače klekají v sobotu ráno nebo v pátek večer? A neříkejte mi nic o Murphyho zákonu! Byla to docela slušná série, tuhle sobotu.
Počítač, co mám na záchodě (odtud řídí síť a na záchodě je proto, že mu hučí větrák), už nějakou dobu haproval. Větrák se občas zřetelně pomaleji točil. S ohledem na to, že i na záchodě se kopalo letos v létě topení a byl to jediný počítač, který zůstal na místě, byť zabalený v igelitu, je kupodivu, že se vůbec točil.
Takže v sobotu ráno jsem si usmyslel, že větrák vyluxuju a tím mu pomůžu. Pomohl jsem mu. Do hrobu. Přestal se točit absolutně a nereagoval ani na pošťuchování. Můj přítel Robert Rameš, který se mi o počítače stará, je náturou sova, chodí spát ve tři a vstává v jedenáct. Takže jsem si řekl, že půjdu fotit oslavu Dne veteránů a zavolám Robertovi, vrátím foťák domů, vezmu počítač a odvezu ho k opravě.
Jenže: zapomněl jsem si doma mobil. Den veteránů byl na Churchillově náměstí, odtud se kolona džípů měla přesunout na Hrad. Jel jsem tedy v předstihu na Hrad, zaparkoval někde v rovině Belverderu, prošel oborou až k Hradu a tam jsem narazil na vojáčka, který odháněl putující turisty - průchod je uzavřen a nikdo nebyl dost geniální na to, aby to napsal na začátek poutě - někam ke vchodu do zahrad! Pročež jsem veterány, jejich příjezd do Hradu, prošvihl, džípy projely dřív, než jsem se vrátil od Hradu k Belvederu a odtud k Hradu. Nasedl jsem tedy do auta a jel domů. Na Vrchlického jsem si vzpomněl, že mám koupit chleba. Řekl jsem si, vezmu to kolem Mövenpicku a zahnu do Kováků... Jak naivní jsem - a to mám za to, že normálně po Praze nejezdím, takže ji v poslední době znám asi jako občan obce Kozí Tůň. Všechno je na Smíchově zakázané a jede se hodinu krokem Kartouzskou ulicí až někam na Zborovskou... Uprostřed na mě někdo začal troubit a ukázalo se, že jsem píchnul. Řekl jsem si, aha, fígl, já se budu hmoždit s kolem a někdo mi sebere foťák... Zavolám mobilem Davida, aby ... V tu chvíli jsem zjistil, že mám mobil doma v jídelně na stole...

Mám pokračovat?
Přeskočím asi patnáct dalších nehod a zakončím jen jedinou.
Když jsem se vrátil domů, špinavý, hladový, a vešel do jídelny, zazvonil mobil.
Volal kamarád Slávek.
"Kde jsi?" ptal se.
Uvědomil jsem si, že mám být na jedné recesistické slezině někde u Nelahozevsi.
"Neříkej mi, že ti do toho něco přišlo...." vrčel kamarád.
"Budu upřímnej," řekl jsem mu. "Mně se nechtělo."
Zvlídněl.
"To jsem rád, že mě neoblbuješ nějakejma historkama," pravil. "Tak někdy přijď. Až se ti bude chtít."

Psí příhody   
Ještě nedávno bylo Karlovo náměstí Eldorádem pejsků. V poslední době tam nechodím moc často, ale zdá se mi - když tam tudy klušu, že jich je míň než dřív. Zato na Karlově mostě bylo husto.

Měl jsem dokonce pocit, že nejmíň půl tuctu těch psů se ztratilo svým pánům. Pobíhali, pletli se lidem kolem nohou, čmuchali u stánků a jeden dokonce si stoupl na zadní tlapy, předními se opřel o okraj a koukal dolů, zda tam náhodou jeho pán nevesluje na šináglu. Nevesloval, pejsek se tedy vrátil na všechny čtyři a běžel ho shánět jinam.

V jistém smyslu je to výhoda, když se pes zdejchne na mostě.
Se zdejcháním psů je to špatné. Takový čokl nabere libovolný kurs, zláká ho nějaká bludná molekula fenčí lákací medicíny a už je fuč. Když se zdejchne na mostě, může běžet jen tam a zase zpátky.

Ten pejsek co se koukal přes zábradlí byl barvy hnědé, a pak jsem viděl - krátce poté - dalmatina s nápadným monoklem na pravém oku. Hnědého psa jsem vyfotil - zkoušel jsem, jak se fotí s digitálním aparátem Canon EOS D30, to víte že dobrovolně bych na Karlův most fotit nešel, nota bene v neděli! Po návratu jsem vyprávěl Bartovi o zdrhlých psech.

Bart ležel způsobně a poslouchal.
Nad hlavou měl svatozář.

Dokonce dvojitou, jako je dvojitá pneumatika na náklaďáku.
Dneska ráno se neporval s dogou, taky černo - bílou, jako ten dalmatin.

Bodejď by se porval, když jsem ho držel na horolezeckém laně! Ale to jsou okolnosti, o kterých cnostní lidé a ctnostní psi nehovoří, když vystavují svoje ctnosti na odiv.