|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Český politický cirkus:
Pavel Rychetský nechce být považován za pašáka a nehodlá dělat populistická opatření. Co to
znamená? Odmítl odvolat šéfku vězeňství Kamilu Meclovou. Pozornosti této vrcholné
funkcionářky vězeňství unikl nepochopitelný šlendrián v nejtěžší věznici v Mírově, kde jsou
ti nejhorší zločinci, kteří by za méně liberálních poměrů velmi pravděpodobně skončili na
šibenici. Co znamenají slova Pavla Rychetského o pašáctví a populismu? Protože
veřejnost vcelku logicky žádá, aby se funkcionáři zodpovídali; veřejnost čekala, že bude
odvolán principál toho mírovského cirkusu, tedy ředitel basy. Až po týdnu otálení byl
ředitel odvolán (Byl to akt populismu a pašáctví? Nevím.). No a teď byla na tapetě Kamila
Meclová.
Rychetský nechce být pašákem, protože si myslí, že je pašákem dost velkým i bez skalpu
Kamily Meclové. Co je ale zarážející: snížil jí "osobní ohodnocení", tedy prémie, o šest a
půl tisíce měsíčně. To je vskutku podivuhodné. Tak buď Meclová nese odpovědnost za
bordel na Mírově a pak by měla odevzdat funkci někomu jinému. Nebo nenese odpovědnost a
pak, proč jí Rychetský sráží peníze? Nebo nese ždibíček odpovědnosti oceněný šesti a
půl tisíci měsíčně? Co se vejde do tohoto trestu? Skácený plot kolem Mírova? Stráž zašitá v
budce, zatímco měla být s puškou na hradbách? Lážo plážo poměry v base, o které se
veřejnost naivně domnívala, že je hrobem živých?
To se nedozvíme. Rychetský jde po české cestě. Na ní potkáte ledajakou kreaturu, ale
paní, která se jmenuje Odpovědnost, nikoli.
Aby mi bylo rozuměno: kdyby Meclovou vyhodil, její nástupce by jezdil po nečekaných
inspekcích jako vzteklá vážka, těkal by od basy k base a tam by srážel hlavy jak kuželky.
Aby mi bylo ještě víc rozuměno: v normálním státě by padl i ministr spravedlnosti, byť
dočasný.
Perlička na konec: ve Všehrdech uprchl v úterý další vězeň.
A ještě jedna perlička: Meclová se rozjela na kontrolu čtyř věznic. Měla to
dělat před tím, než utekl Kajínek.
Rodina a přátelé
Svět přišel o knihovnu v Alexandrii, svět přišel o Jantarovou
komnatu, a jak to tak vypadá, svět přišel o filmové zpracování Starých pověstí českých.
Někdy před šestnácti lety si usmyslela trojice kamarádů (Honza Krasl, Vladimír Kovařík a
já), že natočí na 16mm film hrané drama na téma Staré pověsti české. U firmy Havlík,
nyní firma Patera, jsme si koupili kameru Paillard, nakoupili jsme materiál a pustili se do
práce. Za pomoci mnoha přátel vznikla velkolepá filmová epopej. Jako režisér a kameraman
jsem natáčel Luckou válku na pláních u Valašského Meziříčí, Kovařík točil Dívčí válku,
Honza Krasl tuším že Dalibora - a vše nám to stříhal filmový střihač Míša Kořán.
Zachovalo se jen pár fotek - například tato, která mě zachytila při pádu do rybníka, v ruce mám náhradní kameru typu, tuším, Krasnojarsk nebo tak nějak.
|
Ten zatracenej film, kterej jsme tenkrát natočili!
Psí příhody
Vy se nedíváte na dinosaury? To děláte chybu. V úterý běží na ČT od cca
osmi seriálo životě dinosaurů. Je třeba se dívat. Bart to činí.
Není to hraný film, není to žádná Godzilla nebo King Kong. Je to anglický dokumentární film,
který popisuje do neuvěřitelných detailů, jak vypadal život na naší planetě před stovkami
milionů let. Jestli vám dosavadní dva díly unikly, vřele doporučuji nápravu - přinejmenším
příští úterý máte příležitost.
Je to podívaná počítačově animovaná. V reklamě říkají, že při "natáčení nebyl poraněn žádný dinosaur" - je to pěkný přípodotek, naznačuje smysl pro humor, který prolíná i do tohoto jinak naprosto seriózně pojatého díla, přičemž slovo "dílo" naprosto nechápu nějak ironicky. Vzpomínám při tom na několik hodin, které jsem měl to štěstí strávit s Mistrem Zdeňkem Burianem - a vyprávěl mi, jak s profesorem Absolonem vymýšleli, jak asi pravěká zvířata skutečně žila. V tomto seriálu je to vidět, jak žila. S ohromující přesvědčivostí.
Díváte se a najednou vám něco vlhkého a zároveň drsného přejede po ruce.
Zařvete leknutím.
Je to Bartův čenich.
Tedy, byl to Bartův čenich, v mém případě.
Míša mě kárá, že lekám to zvíře a já zase kárám Barta, že se chová jako dinosaurus a leká mě a Bart
nekárá ani Míšu, ani mě - přibatolil se a chce se účastnit toho, co pokládá za domácí pohodu,
zatímco na obrazovce televizoru, na které nevidí vůbec nic, se požírají příšery, které
opustily povrch tohoto světa před stovkami milionů let.
Za několik set milionů let někdo tuhle scénku natočí. Bude to skvělá animovaná prezentace.