Český politický cirkus:

Debata kolem chystané novele o státní správě a samosprávě ve školství mi připadá jako hůl se dvěma konci. Který konec je ten správný?
Jedni říkají, že lidé v místě lépe vědí, kdo je dobrý a kdo nedobrý, kdo schopný a kdo neschopný, a že tedy není nejmenší důvod, aby oni neměli mluvit do obsazování vedoucích pozic ve školách. Tenhle názor mi připadá rozumný a svou rozumností je mi i sympatický.
Druzí oponují, že místní správy jsou v rukou partají, že je tam spousta pletich a osobních zájmů a že se tyhle pletichy a osobní zájmy promítnou i do obsazování vedoucích míst ve školách. I tenhle názor není bez rozumného podkladu a reálností pohledu na poměry ve Fidlovačce je mi sympatický.
Kdybych byl poslanec, tak bych asi mačkal oba knoflíky, pro i proti...
A v tom je bída našeho stavu, v němž vězíme.
Kdyby totiž fungovala autentická občanská společnost, tedy kdyby občané měli aktivní a trvalý a nepřetržitý zájem o počínání svých volených zástupců na komunální orgány - i skrze poctivý a nezávislý místní tisk, lokální úřady by si nedovolily pletichařit a strýčkovat a nechávat se podmazávat.
Jenže u nás se pod pojmem občanská společnost rozumí vřeštění rozmanitých nátlakových skupin, kde se vzaly, tu se vzaly, kdežto občanstvo sedí v hospodě a nadává, jak to ti nahoře pomrvili.
Když toto vezmu v úvahu, přece jen je mi bližší ta skeptická strana hole, tedy ta, která je poznamenána nedůvěrou ve schopnosti férové hry na lokální úrovni.
Chvála bohu, že nejsem poslanec a nemusím mačkat puntíky. A kdyby se mě na to někdo ptal, řeknu, že se chovám jako katolická církev ve věci temelínské elektrárny: nerozumím, nevyjadřuji se.

Kdy bude rehabilitace?
Cituji ze zpráv: Vedení teologické fakulty v Olomouci vyloučilo ze studií V. Nováka, který podal dvě trestní oznámení na olomouckého arcibiskupa J. Graubnera. Připomínám notoricky známou kauzu - jde o sexuání obtěžování ministrantů knězem F. Mertou, které arcibiskup Gaubner podle Novákova názoru kryl. Proto ta trestní oznámení.
Ať má pravdu Graubner nebo Novák, v rádiu jsem poslouchal kulaté řečičky teologického papaláše z Olomouce, který ujišťoval veřejnost, že vyloučení nemá vůbec, ale vůbec žádnou souvislost se sporem Novák - Graubner. Na to jsem si pomyslel: nezměnili jste se vůbec. Pokrytectví zůstává stejné, morálka formální. Styďte se. Pokud jste toho schopni.
Jen jsem zvědav, kdy bude student Novák rehabilitován.
Čekám to někdy kolem roku 2500.

Rodina a přátelé   
Na záložních zdrojích není nic záhadného (leda to, proč stojí tolik peněz). Jenom dnes se u mě chovaly záhadně.

Mám záložní zdroje neboli UPSky dva. Jeden chrání počítač, na kterém smolím Neviditelného psa, a druhý střeží server, který mám na záchodě. Stručně vysvětlím, co to taková UPS je: v podstatě je to akumulátor obalený elektronikou. Počítač není zapojen rovnou do sítě, ale do UPS a z ní teprve vede kabel do zástrčky. Jakmile vyletí pojistky nebo elektrárna vypne proud, UPS začne čerpat ze svého akumulátoru energii, přetransformuje ji na střídavý proud a ten pouští - v daném případě - do počítače. Zároveň začne pípat, aby majitel compu, pokud zrovna u něho nesedí, byl varován, přiběhl a předepsaným způsobem uzavřel rozdělanou práci a počítač vypnul.

No a teď k té příhodě.
Seděl jsem zrovna u skeneru, když na mě Míša volala, že na záchodě pípá UPSka. Hm, to se ještě nikdy nestalo. Šel jsem tedy do pojistkové skříně, nic závadného jsem nenašel. Potvora pískala jak raněná. Zapojil jsem tedy server rovnou do zásuvky - a mašina se rozběhla, takže zásuvka byla v pořádku.
Takže tedy porucha je v UPSce.
Odnesl jsem vřeštící stroj (ona vřeští pořád, dokud má v sobě šťávu - a dokud nevypnete její vřeštítko) do kuchyně a kabel připojil do zástrčky, která obvykle napájí vařič kafe. UPSka přestala vřeštět - byla v pořádku. Vrátil jsem se na záchod (vřeštěla, protože byla odpojená), zapojil ji do zásuvky - a vřeštěla dál.

Řekl jsem si, no dobře, je nafrněná a nechce být na hajzlu. Odpojil jsem ji, server zapnul natvrdo, vypnul vřeštítko, a byl klid.

Ne nadlouho.
Začala vřeštět druhá UPSka, ta, kterou mám v pracovně u hlavní mašiny! Nemusím dodávat, že i tentokrát byla v zásuvce šťáva (běží na ní rádio, televize, napájení mobilu atd.) Rozumějte mi dobře - dvě UPS, od dvou různých výrobců, na dvou elektrických okruzích, a jedna po druhé začala blbnout úplně stejně v rozmezí minut! Drobná záhada, veliká náhoda. Kdyby se mi takováto náhoda se stejným počtem pravděpodobnosti stala ve Sportce, měl bych v kapse jackpot.

Psí příhody   
V podvečer jsem se šel protáhnout před vchod. Máme před vchodem plácek dlážděný betonovými dlažkami, v létě tu máme sezení a v klídku tu klábosíme. Teď je po sezóně a neděje se tu nic. Nebo skoro nic.

Pokud neuznáme za událost procházku sousedovic kocoura Zrzečka po hřebenu zdi, která dělí náš pozemek od zahrady našich sousedů. Počkal jsem, až Zrzeček (ve skutečnosti je černý, zrzavý byl jako kotě, barva srsti se změnila, jméno zůstalo) seskočí do své zahrady a bude tedy v bezpečí, a pak jsem zavolal do chodby, kde na pelechu ležel Bart.

"Tak to vidíš, Barte," oslovil jsem ho, "kamarád ti ufrnknul rovnou před nosem."

Bart neštěká na nepřítomného Zrzečka, ale na přítomnou Minďu. Strom je v úrovni opřených hrábí, jeho koruna a Minďa mimo záběr.

Bart vyběhl velmi přísně, zamířil právě k té části zdi, po které se před - dejme tou - půl minutou Zrzeček špacíroval, postavil se na zadní, tlapami se opřel a takto ve stoje, jako pantáta, hromově spílal.
Chvilku jsem ho pozoroval a taky poslouchal (nešlo neposlouchat) a pak jsem znovu promluvil:
"Kamaráde, to jsi ho propás. Zrzeček je už doma a ty tu zbytečně hulákáš. Nech toho," radil jsem, "zesměšňuješ se."
V tu chvíli se za hřeben zdi (je to nízká zeď, spíš zídka) objevila hlava naší sousedky Jany. A jestli prý jsem neviděl jejich kočky. Já na to, že ano, že jsem viděl Zrzečka, že se špacíroval po zdi a skočil na svou zahradu. Byl to obtížný dialog, protože Bart řval vskutku velmi velice.

Když na okamžik udělal přestávku, zaslechl jsem zamňoukání.
Oni mají ještě jednu kočku, Minďu... A ta, chudák, seděla na stromě přímo nad Bartovou hlavou a tetelila se strachem - aniž bych ji viděl, aniž bych o ní věděl! Bart moc dobře věděl, jak se to má s kočkami a neřval zbytečně - doufal, že mu hlukem otřesená ba omráčená Minďa spadne rovnou do tlamy!
Nespadla. Jana vylezla na zeď, Minďu sundala se stromu a odnesla domů.
Bart přestal štěkat.
"Tak promiň," omluvil jsem se mu.
"To je dobrý" řekl bezeslov. "Příště to vyjde."