Český politický cirkus:

Při pohledu na televizní šoty zobrazující návštěvu Václava Klause ve Vídni, kde jednal s prezidentem Klestilem o Temelínu, se mi ulevilo - konečně se nemusím stydět. Klaus teď sklízí co zasil, když ODS vyslovila nelibost nad sankcemi Evropské unie proti Rakousku. Však taky Klaus v tomto směru dále bodoval, když prohlásil, že problémy mezi Českem a Rakouskem si vyřeší Češi a Rakušané bez pomoci nějakých z nebe spadlých tří moudrých. Prezident Klestil k tomu řekl, že éra blokáda je za námi a že se nyní bude jednat.

Hezké. Jenže, jestli ono to není příliš hezké.
Rakouským militantům přece nejde o jednání, ale o to, aby česká hovada zavřela atomovou elektrárnu, kterou nedovedou ani vyrobit, ani řídit, aby prostě ten schrott zmizel. Takže, co se stane, jestli páni učitelé ohlásí další demonstrační prázdniny a s podporou traktorové bojové vozby vyženou žactvo k závoře? Kancléř Schüssel demonstrantům slíbil, že proti nim policii nepošle.

Nedělejme si starosti do foroty, každopádně je návštěva předsedy poslanecké sněmovny Václava Klause nesporný obratem v sérii idiocie a buranství, charakteristického pro Zemanův styl. Je zřejmé, že návštěva nemohla situaci zhoršit, a už to samo o sobě je velký klad.

Rodina a přátelé   
Přibývá důkazů, že počítač se stal naprosto obyčejným spotřebním předmětem. A to je dobře. Všiml jsem si toho na jaře - ve výloze obchodu s elektrickými hejblaty měli vystavené vysavače a pračku a mikrovlnku a žehličky a mandl - a pentium trojku se sedmnáctipalcovým monitorem. Tak jest správně! Z vyššího hlediska mravního není rozdílu mezi mandlem a počítačem. Jakmile do toho jednou strčíte pracky, už je nevytáhnete, vím o čem mluvím - v počítačích mám pracky už patnáct let.

Roztomilou kuriozitku jsem nalezl onehdy v Kobylisích, hned naproti zastávky tramvaje, kde trať zahýbá do Střelničné. Je tam sympatický krámek s velikou žlutou markýzou, na ní je nápis: TRAFIKA - KRAB. Ten Krab je zřejmě jméno firmy. V druhé řádce: hračky - smíšené zboží. Na skle výlohy je nalepený motejl (ne Otakar, jakási babočka) a u toho nápis čistírna. No a nad výkladní skříní ještě jeden nápis - SERVIS A PRODEJ POČÍTAČŮ.

Tak to má být.
Už se těším, jak to půjde dál a panímáma půjde nakupovat a prodavač povede svou:
"Tak to máme čtyřicet deka předního, mladá paní, a měli bysme tu firewirovou kartu, apartní kousek? Nemáte zájem. Magi máme, chcete vitanu nebo heinz? Heinz. Jo a přepisovatelný dévédéčka, ty, bohužel, došly, ale můžu vám objednat. Kartrič do barevné ejčpí tiskárny máme, to samozřejmě. Ještě něco? Basičku piva, jako obvykle, já vám to donesu do auta, má úcta."

Psí příhody   
Tohle pochopil letos v létě topenář, z party která nám vyměňovala v baráku topení. Jak se později zjistilo, v jeho škodovce, dvacet let staré sto desítce, mají přes noc pelech kočky. Bart si myslel, že kočky jsou v autě i přes den a chtěl jít na návštěvu.
On se do auta ani tolik nedobejval, on se chtěl dovnitř proslintat.
Majitel auta to pozoroval ze začátku s úsměvem, po pěti hodinách nepřetržitelného proslintávání mu úsměv definitivně vyhasl a po další hodině auto přeparkoval a v příštích dnech ho nechával za plotem.

Říkal jsem si, jestli není přecitlivělý. O kvalitě před-volkswagenových škodovek vím své (měl jsme postupně tři), ale přece jen - ve vodě rozpustné nebyly.

Ale podobně jako senátor Jan Voráček, který nejdřív hlasuje proti ombudsmanovi a pak se jím hodlá stát, jsem i já v této věci svůj postoj přehodnotil.
Odpoledne u nás byl na návštěvě Bohouš Herwig. Když odcházel, vyprovázeli jsme ho s Bartem, a Bart, jak má ve zvyku, hosta vlídně propustil, avšak, jakmile se host ocitl za brankou, začal štěkat. Má to svůj řád - Bart pobíhá kolem branky, vždy na jedné a druhé úvrati se na chvilku zastaví a pak běží a pohybuje se jak řvoucí chlupaté kyvadlo.
A to jsem si všiml, že na levé i pravé úvrati jsou železné pruty branky silně napadené korozí - tam Bart nejvíc slintá!

Je jasné, že pokud to bude dělat ještě dvacet , třicet let, možná padesát, že se proslintá ven a pak se stane, že Herwig, v té době už vetchý stařec, se vybelhá, pruty prasknou a šedivý Bart se vykulí ven - a bude se kolem sebe nechápavě dívat: co jsem to, hrome, jenom chtěl?