Hyena  Hledání: NadpisAutorText článku  Sekce: NEVIDITELNÝ PES ZVÍŘETNÍK SCI-FI Zpět na hlavní     stranu

	O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
	[an error occurred while processing this directive] STRUČNĚ: pondělí 16.10.2000

Český politický cirkus:

Co tyto řádky píši, tedy v neděli večer, schylovalo se k přerušení blokády hraničních přechodů. Nebo k odvolání? Blokádníci hovoří o přerušení.
Téměř ve stejnou dobu oznámil premiér Zeman slib ČEZu: že totiž by velkoodběratelé měli dostat slevu na atomovou elektřinu, místo 70 háků 55 za kilowatthodinu. My maloodběratelé bychom mohli slevu pocítit taky, protože zdražení se promítá do ceny výrobků (já vím, že zlevnění nákladů se do ní promítá mnohem, mnohem míň, ale přece jen...)
Toto byl od Zemana chytrý tah, bez ohledu na to, že - když ke zlevnění nedojde a někdo mu slib připomene, dozví se, že je idiot a hnůj. České občanstvo tedy oblbovat umíme. Dostane Zeman i nějaký chytrý nápad stran uklidnění veřejného mínění v Rakousku?

Už jednou měl v tomto směru nápad - když vzkázal Rakušanům, že se s nimi nebude bavit.
Jenže to se ukázalo být nedobrým nápadem. Čekáme něco lepšího.

Řídila bandarlogy tajná organizace?
Od samého začátku jsem si říkal: když má něco rohy jako koza a kopýtka jako koza a vemeno jako koza a mečí to jako koza, s největší pravděpodobností je to koza - ovšem s jistotou to nemohu prohlásit. Pokud jde o samotnou teroristickou akci, zvláště o události z 26. září, tam je strategie naprosto jasně čitelná. Vlna protestů proti policejní brutalitě se samozřejmě taky dala očekávat - tak je tomu vždy a všude, po každém vystoupení bandarlogů v ulicích proměněných v bojiště. Pokud jde o reakci tisku, představa, že redakce jsou napojeny na nějakou tajemnou centrálu, je groteskní. Při holém pupku zde prohlašuji, že mě nikdo neřídí - a přesto žádám: tajemné organizace si laskavě zasuňte za krempu kloboučku, buď hovořte naplno, nebo tiše mlčte. Protože, když se budete ohánět tajemnými organizacemi, jaké organizace to jsou, vaši přítelíčkové budou o vás psát nejenom to, že zásilňujete ženy ve sklepeních a shazujete spoutané muže ze schodů, ale že jste jahody.

Rodina a přátelé   
Listů je na stromě v danou chvíli konečný počet, jenomže nikdo nedovede určit, kolik listů to je. To ovšem není jediná potíž, ta nejhorší je, že každý z listů má svoji vůli a podzim vnímá jinak.

Špičkovic dům

Jedinou výjimku činí psí víno na domě našeho přítele a souseda Daniela Špičky. V tuto roční dobu zčervená a zahaluje polovinu domu jako šarlatový závoj. Druhou polovinu má v péči věčně zelený břečťan. Jsou to dva koncepty sebeprezentace, zelená stálost a proměnlivá barevnost. Kdybyste šli kolem, dali byste zapravdu koncepci psovinné, je to pohled náramný.

Pak, jednoho dne všechny listy najednou spadnou. Místo závoje je tam černavá krajka, taky moc půvabné podívání. Ale proč o tom mluvím, rozhodně ne z důvodů krasodušných : Daniel může shrabat listí najednou.

Všechny ostatní stromy a keře jsou neukázněné v tom smyslu, že poskytují svým listům nehoráznou volnost a dovolují jim, aby si skočili svůj poslední bungee-jump bez záchytného lana, kdy si zamanou.
První, samozřejmě, byly listy chudák kaštanů, napadených klíněnkou, nevyhlo se to i našemu krásnému stromořadí před hotelem Blaženka. Javory na plácku jsou hnědé, buk na naší zahradě červený... Jsou to dohromady desítky stromů a ony trousí a trousí, lístek po lístečku a větve se jim třesou smíchy při pohledu na mne, když se dole snažím zametat.

To padání listí, to není dramatické, masové počínání.
A přece už dostoupilo hodně daleko.
Poznám to při procházkách s Bartem po vyhlídkové cestě Mrázovka. Ona vede cik cak, serpentinou. A já už křovím vidím dolů, jestli tam nejde jedlý pes.

Psí příhody   
Seděli jsme v sobotu odpoledne na zahrádce u Káji Saudka. Pohodové odpoledne - sluníčko pěkně hřálo, kolem nás veselé podzimní vyštafírování, víno správně vychlazené - taková pohoda, kdy čekáte, že se někde vysune ďáblova opruzená zadnice. A taky jo. Venku zastavilo auto a z vyjížďky / procházky se vrátil Patrik Saudek, se dvěma psy, fenkou Mordou a psem rasy neurčitelné a jména podivného - Gris / Kačenka. Je to pejsek - něco jako bígl, ale větší, s plandacíma ušima, barvy hnědé.

Krvácela mu tlapa.
Míša a Haničkou Saudkovou se jaly psa léčiti, zatímco my, mužové, jsme z povzdálí děj pozorovali a moudře ho komentovali. Ženy přinesly kbelík vody a obvaz a po bližším ohledání zjistily, že Gris / Kačenka si vrazil mezi bříška drápů úlomek klacku. Fragment vytáhly, ránu vyčistily, tlapu zafačovaly a Gris / Kačenka odběhl.

Nemohl jsem si nevzpomenout na našeho Barta, jak by si počínal v takové situaci. Košík a horolezecké lano by byly nezbytností. Dva muži by drželi Barta, třetí muž tlapu, čtvrtý by ošetřoval. Bart by temně hučel v nepravidelných okamžicích by se pokoušel lano přervat. Teprve po operaci, až by měl tlapu ovázanou, by všem přítomným na znamení díků olízl ruku a odběhl by někam do ústraní, kde by se pokusil obvaz servat.
No, po pravdě řečeno, Bart není zas tak moc velký servávač obvazů. To když jsme měli kocoura Macka, ten dokázal nejen servat obvaz v deseti vteřinách, ale rozvěsit ho po keřích na zahradě jako po vánočních stromečcích!