Hyena  Hledání: NadpisAutorText článku  Sekce: NEVIDITELNÝ PES ZVÍŘETNÍK SCI-FI Zpět na hlavní     stranu

	O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
	[an error occurred while processing this directive] STRUČNĚ: čtvrtek 12.10.2000

Český politický cirkus:

Atomová elektrárna je atomová bomba s komínem - tohle je základ novodobé víry. Žádný rozumný argument ji nevyvrátí, nic nepřesvědčí toho, kdo jí propadl, stejně jako nevysvětlíte kouzelníkovi na Zambezi, že v placatém kameni nemá zazipované své předky. V našem konkrétním případě je nám toto zjištění platné jako žížale brusle.

Rakouskou hranici obsadili věřící, rakouská vláda je v tom podporuje a těžko si představit sílu, která by změnila její postoj. Nikdy jí nešlo o nějakou informovanost, nikdy jí nešlo o zvýšení bezpečnosti - vždyť právě kvůli tomu, že se bezpečnost pod politickým tlakem zvyšovala ad absurdum, takže dnes je Temelín pravděpodobně nejlíp zajištěná elektrárna světa, se stavba tolik protáhla a prodražila. Rakušané prostě chtějí, abychom sklapli kufry a Temelín zavřeli. Což si je věru těžko představit.

Zeman s Kavanem se rozhodli žalovat v EU. Je to pokus předat horký brambor někomu jinému, výraz přesvědčení, že někdo někde něco udělá za nás.
Byla by i jiná varianta - aktivní politika, cesta do Rakouska, styk s veřejností, politická práce.

Ale toho je milovník silných výrazů sotva schopen. Než to, půjde raději tančit umírající labuť do Labutího jezera.
(Pokud to udělá, koupím si lístek do první řady a budu dělat roztleskávače.)

Rodina a přátelé   
Jedenáctý milión padl jedenáctého, i to je zajímavá shoda... Sestřelil ho Jan Hovorka z Prahy. Zítra se s ním domluvím a společně pak miliónek oslavíme, nejspíš v Limonádovém Joe-ovi, ale o tom ještě poreferuji.
Včera večer mi bylo jasné, že je další milión na spadnutí. Obvykle je to tak, že pár šílenců začne závodit - snad na to mají nějaký softwarový udělátor. Tentokrát se to nestalo. Ráno jsem si otevřel comp a koukám, je to opravdu na spadnutí a neubránil jsem se klikání. Bylo to krátce před osmou hodinou. Šel jsem do toho dobrodružství směle, protože jsem ještě nikdy nevyhrál nic v žádné loterii a tady o nic jiného, než o loterii, nejde. Jedenáctý milión mi ulít o pět bodů, nacvakl jsem nula, nula atd. pět! Takže jsem v situaci toho chlapíka, co nadšeně vykládá, že kdyby zaškrt osmnáctku místo dvacítky a pětadvacítku místo jednadvacítky a čtyřku místo šestky atd., mohl být ve stejné situaci, jako ten pekař Pánek z Liliové ulice, který za první republiky v lotynce vyhrál milión a pak se rád vykláněl se svou ženou z okna a volali dolů:
"A my máme milión, a celá Liliová ulice nám může políbit prdel."
Jejky, ten tam byl voblíbenej, a dyš pak po Černým pátku o všechno přišel, jak ho všichni litovali!

Ale přece jen nějakou výhru jsem utrhl. Pes si vede statistiku přístupů a za září jsme překročili hranici čtyř miliónů shlédnutých stránek za měsíc (v červnu tři milióny). A to mě těší.

Ale abych si zase tak nefoukal - odpoledne jsem instaloval nové počítadlo na Hyenu, klasického to Psa v té koncepci, jaký byl na začátku. No a na počítadle byla jednička a teď je tam 132. Abych si nevyskakoval a nebyl hrdopýšek!

Psí příhody   
Už jsem se vracel z procházky. Cesta vede kolem dubového mlází, a protože mám vycvičené stopařské oko, zahlédl jsem mezi napůl olysalými haluzemi pohyb. Chňapl jsem po Bartovi a přicvaknul ho karabinou. V téhle oblasti se zvířata nevyskytují, chodí tam moc lidí a pejsků, ale sichr je jistota.

Nebyla to zvířata. Chlapečkové se tam hemžili, bylo jich asi šest. Čekal bych, že tam hulí trávu, nebo znásilňují stařenu, nebo zakopávají pytel uloupených autorádií, jak už to dnes chlapečkové dělávají - a oni ne!
Když mě spatřili, nekřikli "dědek de", ale naopak, s jásotem se vyhrnuli z houštin a běželi ke mně.

"Pane, pane, poraďte nám!"
Tím mě už úplně vyřídili. Chtěli vědět, jestli se v tom lese dají najít houby, nebo ne. Odpověděl jsem moudře, asi v tom smyslu, že možná ano, ale taky možná ne, neboť záleží na tom, zda houby rostou a na tom zda oni mají dost bystré oči a dost trpělivosti - a tím jsem je, myslím, navždy vyléčil z důvěry, že ve starcích najdou oporu.

Pak se zajímali o Barta.
"Můžem si ho pohladit?"
"Můžete," děl jsem vlídně, abych zahladil nepříznivý dojem, vyvolaný prezentací životní moudrosti.
"A nekousne mě?" chtěl vědět chlapeček, který byl, jak se zdá, vůdcem té party činorodých chlapečků.
"Nekousne," řekl jsem.
"No to jsem zvědavej," pravil chlapeček a pokusil se proti Bartovi vystřihnout tobi-ura-mawashi-geri, což je nejsložitější kop karate, ovládal ho dost dobře Bruce Lee a z trénování toho kopu se namoh, až umřel.
Takže bylo dobře, že byl Bart na vodítku a že jsem vůči těm chlapečkům choval podezření.

Jak říkával můj tatínek:
"I když si budeš o lidech myslet to nejhorší," kázal moudro, "nedohlédneš do nejtemnějších hlubin jejich podlosti."