Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

[an error occurred while processing this directive] Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
STRUČNĚ: středa 11.10.2000
  • Do prostoru skladu munice na vojenské základně u Chotěboře se zřítily dva Migy 21, oba piloti zahynuli, munice naštěstí nevybuchla a nikdo další nebyl zraněn
  • Dočasným ministrem spravedlnosti se stane Pavel Rychetský
  • Senátorské kluby se shodly na Motejlovi jako na kandidátovi na ombudsmana
  • Skupina maskovaných teroristů zdemolovala kancelář Čedoku v Paříži
  • V Dolním Dvořišti je zablokován přechod a čeká se konflikt řidičů, ekologisté vyhrožují, že budou rozbíjet našim řidičům okna, zablokovány jsou další dva česko-rakouské přechody
  • Ministerstvo zahraničí hodlá požádat o zásah Evropskou unii, aby Rakousko neblokovalo vnější hranici EU, oznámil Jan Kavan
  • Václav Klaus je na Slovensku, kde jednal s nejvyššími činovníky, kriticky se tam zmínil i o rakouské blokádě hranic
  • Slovensko podporuje český postoj ve věci Temelína
  • Český průmysl nadále vzrůstá, meziročně o 11%, stavebnictví stouplo o 8,5% a čeká se, že tento trend bude pokračovat
  • Středočeský krajský soud potvrdil čtyřletý nepodmíněný trest Luďkovi Černému - ten jako řidič autobusu narazil do náklaďáku odstaveného na dálnici
  • V Temelíně pokračuje náběh jaderného reaktoru prvního bloku
  • Podle Sofres Factum spuštění podporuje 60% občanů a 16% je proti
  • Alexandr Kravz podezřelý z vraždy, znásilnění a loupeží, se pořezal žiletkou na tváři a proto soud s ním byl odročen
  • Počasí Praha: pošmourno, podzimno

Takže Motejl bude podle všeho ombudsmanem

Český politický cirkus:

Radostné překvapení: oposmluvníci nalezli v sobě soudnost a slušnost ba i rozum a přestali čachrovat s nominací na funkci ombudsmana podle oposmluvního receptu - ty do funkce, já náměstek, já do funkce - ty náměstek. Ještě minulý týden podmiňovala ODS Motejlovu podporu nominací "svého člověka", aby Motejla stínoval. To chválabohu padlo a senátní kluby se v úterý na Motejlovi shodly jako na vhodném kandidátovi. Pravda, kandidáti musí být nominováni dva, svého bude nominovat i prezident, pak je tu otázka náměstka, ale to jsou ztřejmě v podstatě jen podružné a technické záležitosti, neboť v kandidatuře Motejla panuje shoda. A tak se našlo rozumné řešení a musím opakovat to, čím jsem začal - je to radostné překvapení.


O pořadu Nadoraz aneb kauza Sazka
Před užaslými zraky televizních diváků odehrála se v pterý večer Klekánice - publicistický pořad o hospodaření firmy Sazka, pořad původně zakázaný ředitelem Chmelíčkem, vyděšeným z toho, že na něho ředitel Sazky houkl. Spatřili jsme v něm hromadu rozkydaného ekonomického hnoje, spatřili jsme lidoveckého poslance pobírajícího neuvěřitelných tři čtvrti milionu korun ročně, spatřili jsme ministra kultury Pavla Dostála, který hovořil tak drsně, jako kdyby si řekl "mám to za pár" (nemá, chudák, náhodou rakovinu, nepředpověděl mu doktor tři dny života?), zahlédli jsme prchajícího sazkového lobbystu Martina Nezvala, jehož knihu Premiér a jeho parta miluje Miloš Zeman (jelikož jde o tehdy ještě premiéra Klause), a nakonec jsme shlédli vysvětlující televizní šot, zaslaný Sazkou. A co je pikantní - televize tentokrát cenzurovala Sazku a odmítla materiál Sazkou dodaný odvysílat. Na Chmelíčkovu televizi je opravdu skvělé podívání. A to je všechno důsledek odvolání Ivo Mathého z postu ředitele veřejnoprávní televize - odvolaného proto, že dával televizní radě najevo, že ji považuje za bandu nekompetentních pitomců. Právem ji tak posuzoval.
Van Broekhovenův případ
V pondělí jsme ve Psu zveřejnili dokument Svědectví Michaela van Broekhovena. Jde o demonstranta, zatčeného při výtržnostech kolem MMF a drženého do pátku 29.9. v Balkové - v dokumentu vypisuje otřesná fakta. Pokouším se ověřit zde uvedené informace. Začal jsem na belgické ambasádě v Praze (viz včerejšího Psa) a včera jsem byl v Balkové.
V obci Balková (nikoli Bálková, jak bývá uváděno) je umístěno středisko cizinecké policie, ve kterém jsou shromažďovány osoby, které z těch či oněch důvodů musí "postrkem" opustit naši republiku. Funguje dva roky, před tím to byl komplex pro školu v přírodě a prapůvodně, ještě za starého režimu, zde býval pionýrský tábor. Rozhodně to není "ten koncentrák, kam StB vozila chartisty", jak se tvrdí po Praze. Ty tři zářijové dny byly pro lidi zde pracující naprostá rutina - každoročně tudy projde tři tisíce osob. Neměli nejmenší důvod k nějakým nezákonným excesům. A to je předmět mého zájmu - zda došlo k výstřelkům, k překročení pravomocí a porušení zákona. Zde v Balkové mi něco takového připadá vysoce nepravděpodobné. Stoprocentní jistotu bych smaozřejmě mohl mít, jenom kdybych zde těch osmačtyřicet hodin strávil taky. Návštěvě a poznatkům zde získaným je věnovaný samostatný článek.
Ještě jednou o paní doktorce

Rodina a přátelé   
O paní doktorce Ludmile Vojáčkové píšu v článku o Balkové, středisku cizinecké policie, kde nocovali výtržníci sebraní při zářijových kraválech v Praze. Paní doktorka mě zaujala jako člověk a proto se o ní chci zmínit i v této rubrice. Připomínám, co to je středisko Balková především: je to místo sto kilometrů od Prahy, někde na osmdesátém kilometru karlovarské se uhne do leva a pak se jede dvacet kiláků lesem, kam policie soustřeďuje osoby cizí státní příslušnosti, které budou z těch či oněch důvodů vyhoštěny ze země. Každý tento člověk musí projít lékařskou prohlídkou - a prochází tedy i rukama doktorky Vojáčkové.

Jen si představte ten nepřetržitý proud zoufalců. Lidé, kteří se k nám dostali z Afghánistánu, ze Srí Lanky, z Indie - tam přetrhali všechna pouta, prodali co měli, svěřili se pašerákům lidí a dostali se až sem , do Balkové a odsud budou expedováni bůhvíkam a jejich osud bude bůhvíjaký.

Vedl jsem s doktorkou Vojáčkovou běžné novinářský hovor a při tom jsem ji sledoval. Čekal bych... co asi? Tvrdost, možná. Nuže, tahle žena má vnitřní síly za tucet chlapů, to bezpochyby. Ta síla by za daných okolností mohla snadno přejít do otrlosti, neřku-li cynismu. Tak tohle se nestalo, ani v náznaku. Byla tu příležitost k exhibici před zvědavým pánem z Prahy. Nic takového. Náznak humorné nadsázky: "Svrab a neštovice je to nejmenší, s čím se tu setkáváme." A při tom smutek v očích.

A pak líčí, jak šla po dvoře a z oken na ni pokřikovali výtržníci posbíraní po zdemolovaných pražských ulicích. Ona tu není od toho, aby posuzovala jejich činy - a nedělá to. Vyšetří je, a kdyby jim něco bylo, pomůže jim, od toho tu je. Je to lékařka, která slouží - dozajista - na jednom z nejsmutnějších míst téhle země a myslím, že nebýt schopnosti humoru, nemohla by tu vydržet.
"Oni mi nadávali," vyprávěla. "Co mi asi říkali? Nerozuměla jsem jim." Pak pauza. "Utekla jsem." A dodatek: "Třeba mi nenadávali."
To je projev naděje. Spolu s humorem další záchrana v tomhle smutném místě.
Rád bych zde vyjádřil paní doktorce Vojáčkové úctu a hluboké sympatie (což snad pochopil i méně pozorný čtenář).

Pes, který štěká, kouše a naopak

Psí příhody   
Bylo to tak: už podruhé jsem se plížil s Bartem dolní částí ulice Fráni Šrámka, abych se vyhnul nežádoucímu konfliktu s jedlým psem. Když to bylo poprvé, napadlo mě, že je to tak trochu z bláta do louže. V této lokalitě totiž žije Max, úhlavní to Bartův nepřítel, statný německý ovčák, který přebývá -- stejně jako Bart - v zahradě u svého domu a hlídá zahradu i dům.
Když to bylo poprvé, Max spatřil Barta a začal strašlivě nadávat. A Bart? Předstíral, že si ho nevšímá a šel mi po boku (nebyl uvázaný) a nehnul brvou.

Dneska brvou hnul, za obdobných okolností.
Šli jsme pochopitelně po chodníku na opačné straně ulice. Bart se zastavil, pomalu se otočil k běsnícímu Maxovi. Být to Gordon, rozběhl by se a řval by a pobíhal by kolem plotu - tohle vydržel dělat do zemdlení.
Bart ne. Mlčky, zježený, svaly napnuté, že kdybych do něho praštil kladivem, udělalo by to beng a kladivo by odskočilo, pomaličku kráčel k Maxovi. Kráčel... spíš se trhaně pohyboval, vždycky popocupitl, jako nervózní koník při zkoušce španělské jezdecké školy. Nehlesl. Nezavrčel, natož aby zaštěkal. Jenom se přibližoval, centimetr po centimetru.

Nebejt tam ten plot, útočil by jako Junkersy na Krétu, střemhlav, bez zaváhání.
Jenže tam byl plot.

Přiznám se, že mě překvapil. Byl bych čekal všechno - třeba i ten předstíraný nezájem. Jenže on si Maxe všiml a naladil se do bojovna. Že by byl schopen tak racionální úvahy, že by si řekl - ne, tohle je marné mrhání enerýží?

A největší překvapení přišlo potom.

Zavelel jsem, nikterak grobinánsky "k noze" a Bart přiběhl, připlácnul se mi ke stehnu levé nohy a v klidu a pokoji jsme odcházeli od burácejícího Maxe.

[an error occurred while processing this directive]