Hyena  Hledání: NadpisAutorText článku  Sekce: NEVIDITELNÝ PES ZVÍŘETNÍK SCI-FI [an error occurred while processing this directive] Zpět na hlavní     stranu

	O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
	STRUČNĚ: pondělí 9.10.2000

Český politický cirkus:

V tomto vydání Psa najdete dokument Svědectví Michaela van Broekhovena. Poslal mi ho v pátek z Austrálie dlouholetý čtenář Psa Mike Jarolím, vyděšený z toho, co se u nás děje. Spojil jsem se okamžitě s tiskovým oddělením ministerstva vnitra, tento text jim předal se žádostí o vysvětlení a taktéž jsem se pokusil se spojit s belgickou ambasádou, zřejmě, žel, po úředních hodinách.

Vím dobře, že textů tohoto druhu koluje po České republice i v zahraničí bezpočet. Já jsem si usmyslel, že chci vědět fakta právě o tomto konkrétním Michaelovi van Broekhovenovi. Ve výpovědi je mnoho konkrétních faktů. Uvádí místo svého zadržení. Shodou okolností jsem se právě v těchto místech pohyboval a krom pozůstatků řádění extremistů (hořící barikády, vypálený automobil, poničený majetek České dráhy a pod.) jsem tam nebyl svědkem ničeho mimořádného. Ale to neznamená, že k něčemu násilnému ze strany policie nedošlo po mém odchodu.

Myslím si, že našinec nemusí být zrovna ynvestikativní novynář, aby se pokusil přijít pravdě na kloub. Pokud by se mělo ukázat, že toto líčení je opřeno o skutečnost, pak veškerý ten - bez přehánění hrdinský výkon našich policistů, jehož jsem byl - podotýkám - svědkem, by byl k ničemu. A právě ti muži, kteří se zachovali se stoprocentní profesionalitou, když se nechali dvě hodiny kamenovat a zraňovat a nepodlehli emocím a počínali si se stoprocentní kázní a organizovaností, právě tito muži by museli žádat nejtvrdší postihy uvnitř policie včetně nejvyšších míst.

Ta kauza je na stole a veřejnost se musí dozvědět pravdu - ne od ministerského mluvky nebo tiskového odboru, ale z nezávislých, objektivních zdrojů.

Rodina a přátelé   
Nejsem bloudič - jsem ztráceč. Přesto mám mnoho zkušeností s blouděním druhých. Bydlím v Praze 5, v ulici U Mrázovky - již bezmála třicet let. Za tu dobu k nám bloudily jistě tucty lidí. Vždycky každého instruuju, jak se k nám dostane, ale lidé vymýšlejí stále důmyslnější způsoby zabloudění.
Když jsem býval začátečníkem, udal jsem jen adresu - a hodinu po termínu nešťastník volal telefonem, že prolezl celý dům od sklepa až po půdu ve čtvrtém patře a nenalezl mě: prohledal dům číslo 1 v ulici Mrázovka..., a ten dům je od našeho dobře kilometr vzdálen, na druhém svahu stejnojmenného konce. Když otevřeli metro, musel jsem si navyknout instruovat, kterým východem metra dlužno vyjít. Několik kvalitních zbloudění vzniklo z toho, když Dopravní podnik přejmenoval zastávku Na vinici na zastávku Malvazinky. Zastávka je na náměstíčku, tam ústí patero ulic = jen jedna správná, tedy čtvero příležitostí ke zbloudění.
Jeden člověk se vypravil k nám s přístrojem GPS, který určuje polohu podle umělých družic - byl to jeden z nejtěžších případů zbloudění.

Trochu se ulevilo, když sousedé natřeli dům na červeno, takže radím - jděte, a až uvidíte červený dům, zahněte doprava a tam to je. Jenže když někomu řeknete, aby zahnul doprava, určitě půjde rovně nebo doleva. V pátek večer jsem čekal návštěvu. Hlásila se mobilem od autobusu, navedl jsem ji do ulice U Mrázovky. Čekám... a po deseti minutách jsem s Bartem vyrazil do noci. Muž se vydal temným slepým bahnitým cípem, který vede k propasti, na jejímž dně spočívá tucet zasypaných automobilů...
Vytáhl jsme ho z bláta.
"Přece jsi nemohl myslet, že tady bydlím," říkal jsem mu, hlasem zvýšeným, abych překřikl táhlé vytí vlků.
"No vidíš," přisvědčil nadšeně, "a mě to bylo hned divný!
Ten cíp se jmenuje Nad Mrázovkou a vyskytuje se jen na těch nejpodrobnějších mapách Prahy.

Ve čtvrtek jsem byl na tiskovce Canonu v Ledeburských zahradách. Zmocnil jsem se tam tikitálu G1 a šel jsem fotit do zahrad. Byl jsem tam sám, dokud se nepřihrnula výprava turistů, odněkud z Moravy.

"Nevíte - čirou náhodou - kudy se jde na Hrad?" chtěla vědět vedoucí výpravy.
Vzhlédl jsem. Masiv Hradčan se tyčil nad námi jako útes Annapurny. Ukázal jsem prstem.
"Nahoře. Hrad je nahoře. Musíte jít nahoru."
"To není možné," pravila ta žena pevně.
"Jak to, že to není možné?"
"Protože my tam odtud jdeme," pravila pohrdavě a šla ode mne pryč, zeptat se někoho jiného, lépe informovaného o tom, kudy se jde správně na Hrad.

Psí příhody   
V pátek jsem se zmiňoval o natírání prahu na balkón. Natíralo se ovšem i v koupelně. Máme v koupelně skříň na prádlo (v dolní části) a na toaletní potřeby (v horní části). Skříň je částečně potažena omyvatelnou tapetou, částečně natřena bílým lakem. Je geniálně řešena = vymyslel jsem ji sám.

Bartovi se taky líbí. Projevuje skříni náklonnost především ráno. Když se vzbudím, vzbouzí se i on, jde vzbudit Míšu a pak cvičí - válí se po dlaždičkách a drbe se o několik vybraných kusů mimořádně odolného nábytku, mimo jiné i tuto geniálně řešenou skříň.

Za pět let pobytu u nás ohobloval lak až na dřevo.
No a řemeslníci, kteří objevují nové a nové nešvary v našem příbytku a napravují je (budu tomu muset udělat přítrž, jinak ho zkrášlí natolik, že bude prohlášen za národní gulturní památku a přírodní div a krasoduši nám zakážou v tomto uměleckém díle bydlet - v Kapli svatého kříže na Karlštejně taky nikdo nesmí bydlet, natož aby si v ní Bart drbal záda!), tedy řemeslníci natřeli tu geniálně řešenou skříň na bílo.

Večer mi Míša říkala, že budeme muset něco udělat, aby Bart ráno, až se probudím a probudí se on a probudí ji a začne svou ranní rozcvičku, neodrbal tu čerstvě natřenou skříň. Bude to technický problém, protože do koupelny vedou dveře z ložnice a druhé dveře z chodby a stačí malá nepozornost a...
Zatímco jsem vymýšleli, jak zabránit Bartovi, aby ráno nesetřel při cvičení svými zády čerstvý lak, kráčeli jsme do koupelny.
Kráčeli až dokráčeli.
Kdež jsme zjistili, že Bart cvičí i večer.
Skříň není ohoblovaná , zato krapítek chlupatá.