Není to úplná kapitulace, na tu si počkáme později. Zatím Babiš pořád ještě hájí – slovně – dva principy, že totiž by se fond obnovy měl týkat následků pandemie a neměla by z toho být podpora ekonomik doplácející na dlouhodobě lehkomyslný život na dluh. Druhý bod se týká zelené agendy -ve hře je pořád ještě jaderná energie. Tu zelená levice nenávidí čistě z ideologických důvodů. Tady máme větší naději, že projde aspoň trochu rozumný kompromis, protože silnou jadernou energetiku má Francie a není tedy zvědavá na blackouty které postihnou Evropu, až dojde k přepnutí na soláry a větrníky.
Má to všechno svoji logiku, ale jsou tu i paradoxy.
Babiše nejvíc nenávidí progresivistická levice, svým založením bruselsky hujerská, přičemž Babiš musí všechno Bruselu odkývnout, protože od něho bere miliardové dotace. Volí ho ti, kdo obvykle mají vůči zelenému třeštění Bruselu výhrady. Kdo se v tom má vyznat?
Agility, to je taková ta lidsko – psí disciplína, ve které pejskové běhají a konají všelijaké úkony a jejich páníčkové běhají s nimi. Dneska jsem byl na prezentaci nového Canonu, na těch prezentacích obvykle mají všelijaké atrakce na focení. Tentokrát tu měli krom jiného i pejska agiliťáka. Měl jednoduchý úkol, panička ho vedla, aby skákal přes překážku, obíhal takovou tu šaškovskou čepici, co bývá na parkovištích a chytal míček.
Sledoval jsem to zpovzdálí a byl jsem zvědavý, jak dlouho to bude toho pejska bavit.
Zjištění je jednoznačné: mnohem déle, než mě bavilo to sledovat. Byl k neutahání.