2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska

říjen / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / pauza - cesta na Island


/ 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

listopad / 1. / 2. / 3. / 4.-5. / 8. / 9. / 10.-11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

prosinec / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 1.3. 2005,
  • Exploze sebevrahova auta naloženým výbušninou zabila v irácké Hille přes 125 lidí
  • Sociální demokraté se údajně shodli, že je třeba domluvit s lidovci pokračování kabinetu
  • Miloš Zeman ve své nové knize přiznal, že je Václav Klaus lepším prezidentem, než by byl on
  • Podle předsedy poslanců ODS Tlustého je KDU-ČSL spolehlivá v tom, že podrazí každého
  • MMR podpoří v letech 2005 až 2006 opravy panelových domů 440 miliony korun
  • Téměř třetina Čechů si přeje předčasné volby, přes 50% chce Grossovu demisi
  • Na Staroměstském náměstí proběhly dvě demonstrace proti Grossovi
  • FC Bohemians přišel o profesionální licenci a končí v druhé lize
  • Počasí v Praze: slunečno, slabě pod nulou

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vidle v oku
    České úsloví se vyjadřuje o úspěších pochybného typu konstatováním, že je to "lepší než vidlemi do oka". Někdy je ale pochybné, zda by nebylo lepší držet "jednu vidlemi". Jakpak asi je Ivanovi Rulfovi po poslední peripetii jeho soudní anabáze? S jakými pocity přijme oznámení z banky, že mu na konto přibylo deset tisíc korun… od státu jako odškodnění za fatální přehmat, který ho stál kariéru a zničil mu osobní život?

    Mimoděk pátráme v paměti, s kolika podobnými případy jsme se už setkali. Záměna jména způsobila uvěznění? Známe to z filmu Brazil. To ovšem byla vize orwellovského typu, kdežto "záměna" o níž jde řeč je tvrdá realita. Rulfův případ je a není ojedinělý. Není v tom smyslu, že úředníci policejní i soudní konají chyby. Chyby mohou udělat i lékaři, ovšem ti nesou za své chyby odpovědnost nejednou byli za přehmaty trestáni. Občas bývají trestáni policisté, když jejich přehmaty do nebe volají. Jak je to s odpovědností soudců, to je otázka zcela jiného druhu. V tomto smyslu jde, bohužel, o případ snad ten běžný, ale rozhodně ne unikátní.¨

    Ojedinělost spočívá v tom, že se Ivan Rulf brání. Dokonce to vypadá, že boj se státním molochem se mu stalo náplní života, když už ho úředníci připravili o kariéru, zničili mu rodinu, pošpinili ho, nespravedlivě zavřeli. Jeho boj odhaluje hrůznou míru lhostejnosti soudní mašinérie. Ještě loni v listopadu se našla soudkyně městského soudu, která zcela vážně vyřkla rozsudek, že křivé obvinění ze strany státu napraví omluva. Musel zasáhnout odvolací vrchní soud. Takže soud udělal "opravu". Místo omluva - odškodnění ve výši deseti tisíc korun. Musíme se ptát, jakou představu má český soud o ceně lidského osudu? Rulf žádal milión. Tento stát zaplatil deset miliard za "pochybení" ve věci televize Nova a nebyl schopen ani doložit, čí pochybení to bylo a kdo nese odpovědnost. Jenže to si na něm musely došlápnout zahraniční instituce - a on nebyl v důsledku své neschopnosti obhájit svoji kauzu.

    Případ Ivana Rulfa, to je "něco jiného". Jde o jednotlivce, jedince, kterého může stát beztrestně pošlapat, pošpinit, poškodit, nikdo za nic nemůže a to, že žádá odškodnění, je od něho jistě drzost svědčící o tom, že bude beztak pěkný lump.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Ječná a Žitná
    Taky se vám ty dvě ulice pletou? Mně ne. Jenom někdy.
    Žitná a Ječná, pletou se tak často, že na to existuje pamatovací pomůcka: v Ječné ulici jezdí tramvaj, kdežto v Žitné nikoli. Když chodím do Institutu digitální fotografie (Hálkova 2), jedu tramvají, tudíž nutně vystupuji v Ječné, kousek jdu Ječnou, pak zabočím do Štěpánské a pak ulicí Na rybníčku do Hálkovy.
    A nazpět, pochopitelně.
    No a jednou takhle jdu z IDIFu a koupil jsem si v jednom šikovném krámku náplně do tiskárny. Měli tam velký výběr, lidi tma byli příjemní, ochotní, ceny rozumné, podstatně nižší než dole na Smíchově v Cafourovi, řekl jsem si, ejhle, zde budu kupovat krmení pro moji tiskárnu!
    Uplynula nějaká doba, tiskárna začala hladovět, hlásila že dochází žlutá a purpurová fotografická a já si řekl, půjdu do IDIFu a krmení koupím.
    Jenže já ten krám nenašel.
    Samozřejmě že je v Žitné. Však taky večer, když jsem si stěžoval,že mi někdo ukrad krám, Ljuba říkala, a eslipak von nejni v Žitné?
    "Nemůže být v Žitné, protože já nikdy nechodím Žitnou, proč bych chodil Žitnou, když jezdím tramvají a tramvaj, jak známo, jezdí v Ječné?
    "Myslím, že ten krám bude v Žitné, pravila Ljuba.
    Takhle ženská vlastnost "míti pravdu" je velmi protivná ve své důslednosti, myslím.

    PSÍ PŘÍHODY: Medvěd, který nepil
    Tak nějak se jmenovala jedna bajka od Jamese Thurbera. Včera jsem byl já trochu tak jako onen "medvěd, který nepil".
    Nejdřív tedy stručně o té bajce. Onen medvěd žil nezdárným životem, flákal s e po barech a vracel se domů opilý, krokem vratkým, nemohl odemknout dveře a když se to povedlo, vrávoral, porazil věšák a žena nadávala, děti byly vyděšené a pes skučel. Pak se dal na dobrou cestu, sportoval, cvičil a vracel se domů unavený, krokem vratkým, nemohl odemknout dveře a když se to povedlo, vrávoral, porazil věšák a žena nadávala, děti byly vyděšené a pes skučel.

    Já tedy včera nesportoval, ale měl jsem poměrně hodně na práci a byl jsem tahaný a nevrlý a navíc jsem vlekl fotografickou brašnu a ještě nějaký balíky a pytlíky. Tramvaj mě dopravila k autu, došel jsem k němu - po ledě - krokem vratkým a nemohl jsem ho odemknout!
    Napadlo mě, že kdyby mě pozoroval polecajt, musel by si myslet, že jsem nadrátovanej, jistě by si neřek: podívejme se na toho ctihodného gentlemana, ten má jistě za sebou perný den!
    Začalo to být kritické, já fakt nemohl to auto odemknout!
    Bodejť by jo. Vono to bylo iný auto!
    Ach jo. Nakonec jsem našel to svoje, odemkl, odjel domů a tam jsem neporazil věšák (nemáme doma věšák) a Ljuba nenadávala a pes neskučel.
    O psu se zmiňuji hlavně proto, aby tohle povídání mohlo vyjít ve psí rubrice. To je taková autorská lest.