Ono to vypadá, že je to strašně daleko. Pro mladého člověka je limit osmnácti let nepředstavitelný. Mladý člověk netuší, že po většinu života bude starý. A že rok 2018 je za humny.
Do toho roku se tedy musí zavřít všechny tepelné elektrárny a taky teplárny, a nepochybně i všechny domy a byty budou muset se vytápět elektricky. No a elektrická budou i všechna auta. Potěš pánbůh. Zatím se zdá, že se lidé moc touhle vizí nezneklidňují. Nějak jim nedochází, co by to pro ně znamenalo, kdyby to mělo nastat.
To je dobře. Je velmi pravděpodobné, že se na ten nesmysl časem zapomene.
Když to tak dopadlo vždycky, proč by to teď mělo dopadnout jinak?
Vždycky mě z kraje zimy překvapí, jak málo pejskům vadí sníh. Déšť vnímají. Zvlášť Nora, ta se v lijáku přitiskne k mé levé noze (výcvik!) a kouká nahoru a říká mi: zastav to, pane, ty umíš všechno. Ale ve sněhu nepřiběhne a neřekne mi, abych zatopil.
I kdyby řekla, neposlechl bych. Sníh a mráz jdou dohromady. Mráz je nepřítel bláta. Já jsem tedy nepřítel bláta. Nepřátelé mých nepřátel jsou moji přátelé, tudíž jsem s mrazem jedna ruka. Ale ta ruka je v rukavici a na nohách mám pořádné boty a trup zabalený do tří výhřevných šlupek. Je to tedy z mé strany trochu nefér, ale co mám dělat? Svlíknout se do naha? Nebo obléct pejskům svetry?
Nechám to tak, jak to je. Ostatně, zbytečné starosti, žene se na nás oteplení a bude plus deset.