 |
Je v současné době zrušení superhrubé mzdy něčím přínosné? Má jednoslovná odpověď zní ano, ale zdůvodnění je spíše záporné. Odpovídám ano, jednak utilitárně jako občan, kterému se sníží daně, jednak jako ekonom přesvědčený o pozitivní roli nízkých a jednoduchých daní.
A teď k ďáblovi skrytému v detailu, v tomto případě v (hospodářském) kontextu doby. Další prohloubení schodku bude masivní. Z mínus 320 jdeme skokem přes mínus 400 mld. Kč. To zodpovědné úplně není. Zcela odhlížím od toho, jak by se takové změny měly dělat. Určitě ne poslaneckým pozměňujícím návrhem premiéra (sic!). Na jedné straně je pozitivní, že lidem zůstane v kapsách víc peněz, a zdálo by se, že se tak stát o něco zmenší. Ale k tomu by došlo, jedině pokud by onen výpadek neznamenal navýšení závazků do budoucna. Stát se na jedné straně zmenší, ale jinde naroste. Nikdo by nemohl nic namítat, kdyby proti snížení příjmů šlo i adekvátní snížení výdajů. My však vidíme pravý opak.
Zvyšující se úspory obyvatel naznačují, že lidé vyšší příjmy z větší části ušetří. Aktuálně ani není kde utrácet. Ve všech ohledech, jak co se týče dluhu, tak co se týče efektu na poptávku, bych tedy očekával dopady tohoto kroku spíš ve vzdálenější budoucnosti než v měsících následujících po vstupu daňového balíčku v platnost.
Samostatnou kapitolou je politická rovina. Premiér Babiš jakoukoli snahu o rozumnou fiskální politiku, o které snad dříve mluvil (snil?), evidentně vzdal. Volby se blíží a premiér ví, že mu je může koronavirus snadno prohrát jako Trumpovi. Část opozice, která návrh podpořila, si pak zadělala na problém v příštím volebním období, kdy se chystá vládnout. Bude potřeba pacifikovat rozbujelé veřejné finance směrem k elementární rozpočtové odpovědnosti a rozumnosti a je iluzorní si myslet, že by se koaliční vládě, nota bene tvořilo-li by ji ještě více stran než doposud, podařilo tak zásadně snížit výdaje. Bude tedy muset opět nepopulárně daně zvyšovat. A vzpomeňme na vládu Petra Nečase. Celý cyklus se tak zopakuje.
Daně se snižovat měly, ale v době konjunktury. A tehdy se měly hledat i úspory.
Filip Šebesta
|
|
Nemusíte hádat dvakrát, tlapu si poranila Gari. Pravou zadní, o ně+co se řízla, má ranku mezi prstíky. Ljuba ji ošetřuje léčivou lázní a betadinem. Musel jsem z almárky v garáži (nikdy v ní nestálo auto, ale na plánech domu je napsaná garáž, tak se tomu tak ze zvyku říká) vytáhnout kornout, co se navlíkne na hlavu, aby si pejsek ránu nelízal. Připomíná to pampelišku, takže tomu tak někdy říkáme.
Na Garinu ale není jen tak snadné vyzrát. Ona se dokáže zkroutit a natáhnout a smrštit a nohu vysunout, zkrátka, potvora si tím svým blemsťákem na nohu dosáhne! Nezbude než ji hlídat. Až do zahojení. Pak bude klid do další rány.