Jak ochrana hranic, tak navracení nepřijatých migrantů je silová záležitost. Násilí na hranicích je však nadále na tom krajním bodě Overtonova okna, je nemyslitelné. Je svědecky doloženo, že Angelu Merkel v roce 2015 vyděsila vize fotek pořízených na hranicích, pokud by se silové složky pokusily invazi migrantů zarazit. Takže jsme pořád u nemyslitelného.
Nicméně už to, že sama idea ochrany hranic se overtonovsky posunula do kategorie rozumného řešení znamená naději, že se i v tom druhém stupni otevírá škvíra.
Bude ovšem třeba ještě mnoha uřezaných hlav, aby se okno ještě více pootevřelo. Nepochybujme, že se už na tom pracuje.
Děti do škol už příští týden
Nazítří po stáním svátku půjdou prváci a druháci do školy. Je to vlaštovka, která sice neudělá ještě jaro, ale potěší. Exekutiva ještě nechce o nějakém uvolňování ani slyšet. Není divu po zkušenostech z léta, kdy s premiérem na Krétě a ministrem zdravotnictví poslaným i s rouškami do háje se situace vymkla z rukou. Nicméně je to aspoň náznak, že se situace nezhoršuje.
České řešení
Jsou dvě koncepce, zde jsou jejich radikální varianty. Podle jedné je třeba všechno zakázat a pozavírat a virus se nebude šířit a vychcípe. Podle druhé je třeba všechno uvolnit a virus všechny nakazí a dostaneme imunitu, načež vychcípe. Existuje české řešení: restrikce spojená s buzerací udrží virus na uzdě do té míry, že se zdravotní systém nezhroutí a nebude třeba mrazáků před nemocnicemi. Český bordel zajistí dostatečnou polofunkčnost systému a tím způsobí promořenost obyvatelstva.
V čistě teoretické rovině, za bolševika tento princip způsobil, že se v zemi dalo žít, aniž bychom zešíleli. Je třeba, aby učenci míru buzerace a stupeň bordelu kvantifikovali, zařadili do vzorců a udělali z toho matematický model. Mohl bych si na to požádat o grant, ale musel bych dokázat, že umím do pěti počítat a to je meta, přes kterou nepřelezu.
Jdeme s pejsky alejkou vedoucí k našemu Šmoulovu (čtvrť metropolitní Zvole) a tu se k nám připojí pejsek. Moje dámy ho vlídně přivítají, on doráží, přestanou být vlídné, obě podle své nátury. Nora se tváří pohrdavě, Gari pejska seřve, on je nadšený.
Přibíhá paní od pejska. Ječí, máchá rukama, snaží se ho lapit. Jsem asi trochu zlomyslný. Stačilo by mi Gari s Norou zavolat, ony by přiběhly, pejska bych chytil a předal. Nějak se mi ale nechce spolupracovat. Nakonec se na scéně objevila jiná paní s pejskem na vodítku a ta nezbedu odchytila a předala povykující dámě.
Poučení z toho není žádné, protože lidé jako ona jsou nepoučitelní. Princip je jednoduchý. Musíte být pro toho pejska víc atraktivní než jiní pejskové. Povykováním a mácháním rukama se toho nedosáhne.