Jistě že tu jsou otázky.
Kdy bude dostupná? Nejdřív se s ní počítá pro lidi v první linii, to je správné a logické. Budou to zdravotníci v nejširším slova smyslu. Pak nastoupí další profese, napadají mě učitelé, u nás na vsi prý lehla celá škola. Kdy ale se dostane takzvaně ke každému? Těžko čekat, že to bude do konce roku. I půlrok bych pokládal za optimistický odhad. Budeme tak dlouho běhat s rouškami kolem zatažených rolet obchodů a restaurací, kolem zavřených divadel, kin a stadionů?
Co se stane, když se nedosáhne ideální 95% proočkovanosti? Já jako očkovaný si budu moci říct: nechytnu to, a kdo se nenechá očkovat, jeho smůla. Jenže ta epidemie coby společenská hrozba s dopadem na život v obecném slova smyslu tu zůstane. To je jedna velká neznámá.
Dnes na to asi nikdo neodpoví, ale je to otázka důležitá: jak dlouho bude vakcína působit? Té 95% proočkovanosti těžko dosáhneme, odhaduju na základě zkušeností z dosavadní reakce veřejnosti na pandemii. Kdyby se jí dosáhlo, pak asi by virus vychcípal. Pokud bude 50%, bude přežívat dál. Nezapomeňme, že ho k nám přitáhli lyžaři z Itálie a Rakouska a podzimní exploze má také zdroj v letním hemžení. Takže ti očkovaní si budou moci říkat, že jsou za vodou – zdravotně, ale jinak i oni budou, jak řečeno výše, pobíhat kolem zatažených rolet. Do deseti do večera, pak hybaj dom.
Přes všechny ty otázky je zpráva o úspěšné vakcíně pozitivní. A taky je dobře, že nový ministr zdravotnictví Blatný už chystá rozvolňovací program. Bylo by ale dobře, kdyby se soustředil na zde uvedené otázky, které jistě napadnou každého, kdo o problému bude přemýšlet déle než deset vteřin. Čtu ve zprávách, že Finové mají dobré výsledky, protože důvěřují v rozumnost kroků jejich vlády. To fungovalo u nás na jaře, přes léto se to podařilo prošustrovat a spadlý řemen důvěry se nepodařilo zatím nahodit. Informace by v tomto náročném procesu hodně pomohly.
Naši pejskové mají společnou misku na vodu. Snažím se ji průběžně doplňovat, taky Ljuba doplňuje, když si všimne, že je miska prázdná. Mám v poslední době pocit, že víc a častěji lemtá Garina. Tak když se k misce posadí, je schopná ji vyzunknout na posezení. Pro ne. Ale Nora, řekl bych, chodí častěji čurat. Kde se ta voda v Garině ztrácí? Jako by to byla psí řeka Okawango, která se na svém konci větví do delty a ta se vytratí v písčinách pouště Kalahari?
Nebudu o tom dál dumat. Jdu doplnit misku, Garina má žízeň.