 |
Americký miliardář Soros opět vyjádřil obavy o osud Evropské unie. Tentokrát mu starosti udělal německý ústavní soud. Ten opatrně, nikoli v plném rozsahu, zbrzdil finanční operace Evropské centrální banky, zaměřené na podporu slabších členů eurozóny – na úkor ekonomiky německé, která je v eurozóně tahounem. „Obávám se o přežití Evropské unie,“ řekl doslova. Je rozpad EU strašák, anebo reálná alternativa?Tady je dobře připomenout, že Evropská unie trvá od listopadu 1993 a navázala na Evropské hospodářské společenství ustavené v roce 1958 a ani tato EHS nespadla z nebe. Myšlenka kooperace a koordinace sahá až k poválečným létům a má své opodstatnění dodnes. Nějaký mega-exit anebo pan-exit je těžko představitelný. Pandemie zamlžila důsledky brexitu, nicméně ta agenda se zvolna otevírá. Brzy se ukáže, jak silné jsou dostředivé síly oproti těm odstředivým.
To, o co se Soros zjevně obává, je krach ideje superstátu. S odkazem na případ řešený německým ústavním soudem běduje nad vizí, že by národní právo mělo mít převahu nad právem evropským. To je federalistický evergreen. Tento evergreen ale odsouvá princip, který je formálně proklamován, ale evropskou praxí soustavně překračován, totiž princip subsidiarity: rozhodování má se odehrávat na nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům. V tomto smyslu se za pandemické krize výborně zachovala vláda Angely Merkelové – která nechala maximum rozhodovacích pravomocí spolkovým vládám.
Ovšem tento princip subsidiarity naráží na federalistické projekty, prosazované Sorosem. Jestliže tedy Soros běduje nad osudem EU, mělo by být zřejmé, že běduje nikoli nad Evropou, nikoli nad perspektivou další koexistence a kooperace v evropském rámci: tato kooperace je reálná a přínosná a bude jistě pokračovat a ponese dobré výsledky. Co je zpochybněno jsou ideologické koncepty sociálního inženýrství, které provazuje unifikovanost a jednolitost, přestože obecný trend směřuje k diversifikaci. Subsidiarita, pružné, živoucí, kopírující jednotky, sdružující se při plnění jasně definovaných úkolů, to je obecný trend doby. Soros běduje, že se trhá deka, která tento čilý organismus dusí. Nejde o konec EU, o konec evropského souznění. Jde o konec diktátu, který nefunguje a lidé jsou čím dále méně ochotni mu naslouchat.
|
|
Vždy ve střehu, učil nás Nick Carter a kéž bych se jeho maximou vždy řídil! Jako například včera. Návrat s pejskama. Kdybych byl ve střehu, uvědomil bych si, že předešlého dne, večera a noci napadly tuny vody a že pejskové budou nejspíš mít zablácené tlapky. Tudíž že ten hadr co visí u vchodu by neměl jen tak viset. Že by bylo dobré ty tlapky otřít. Toto všechno bych si uvědomil, hadr popadl, tlapky utřel.
Dějiny šly jiným směrem. Nebyl jsem ve střehu, hadr nebyl aktivován. Tlapky se nakonec utřely samy, ale do bílého potahu na psích křesílkách.
Takže, napříště: Vždy ve střehu!