Ono je totiž sucho. O tom se nemusí hlasovat, jako se hlasuje o tom, zdali za výkyvy počasí může člověk nebo nemůže. Sucho je a postihuje značnou část Evropy. Když kovidová krize začala slábnout, ožili západoevropští ekologisté a vytáhli ze šuplete Zelený úděl, projekt na likvidaci posledního zbytku konkurenceschopnosti Evropy jako ekonomického a kulturního celku. Jaksi stranou ale existují i jiné projekty, směřující k ochraně životního prostředí. Projekty, které nevyžadují likvidaci průmyslových odvětví a bombastické investice do šílených projektů, jako jsou větrníková pole a solární elektrárny bez možnosti dlouhodobého ukládání vyrobené elektřiny. Jsou to projekty na zadržování vody v krajině, na rozšiřování lesních ploch, na podporu biodiverzity.
Nepíše se o nich mnoho, skoro vůbec ne. Nejsou v první linii zájmu zelené lobby. Ale existují.
Všímejte si, kdo tyto projekty aspoň slovně podporuje. Velmi rozumně o nich hovoří europoslanec za ODS Saša Vondra. Čerstvě se o zadržování vody v krajině pozitivně zmínil prezident Miloš Zeman.
Možná slyším trávu růst, jak kdysi trefně řekl Petr Pithart. Ale tuším, že se brzy dozvíme, že se zadržování vody v krajině a vysazování remízků a šíření smíšených lesů neslučuje s evropským,i hodnotami a je dílem Putnových agentů. U nás bude hodně záležet na tom, zdali se ODS ideově vzpamatuje a zvedne toto téma naplno, místo aby marnila čas planým antibabišovským krasořečněním. Je to silné téma a hlavně – má smysl (což není vždycky totéž).
Ráno svítilo sluníčko a popolední procházku jsme s Gari a Norou zvládli zmoklí, ale vcelku šlo o májový deštíček. Kéž by takový byl denně. No ale pak se rozpršelo. Pejskové podřimovali v obývacím pokoji ve svých křesílkách. Čas plynul.
Gari má v hlavě hodiny. V pět vstane z křesílka, kde ke mně a kouká: To jako nevíš, kolik je hodin?, ptá se mě její pohled.
Vím to moc dobře, Garčo, odpovídám a vedu ji ke dveřím.
Následuje hra s čenichem. Gari, s Norou v patách, vystrčí nos, dotkne se jím souvislé vodní stěny natažené mezi nebem a zemí a pak couvne.
Takto se to odehrávalo hodinu co hodinu.
Večer, opravdu až večer, vyhnala pejsky na procházku Ljuba. V holinkách, v kabátě, s deštníkem. Došli až za někdejší Prasečák do lesa nazývaného Cíp. Místo cestičky potok. Místo pejsků vodníci. Kontroloval jsem na zahradě měrnou nádobu. Podle předpovědi mělo spadnout 15 mm. V deset večer bylo dvaatřicet. Teď je ráno a jsem zvědav, kolik napadalo ještě v noci. A na procházku abychom šli v neoprenu (nemáme).