 |
Ve čtvrtek večer debatovala šéfka strany TOP09 o čerstvé volbě Štanislava Křečka v ČT. Seděla vedle Tomio Okamury, ten Křečka podporoval, Pekarová Adamová byla proti, to ale není podstatné. Na úplný závěr Okamura argumentoval, že Křečka zvolil parlament a že parlament byl zvolen ve svobodných volbách. Na to Pekarová Adamová odpověděla, že svobodné volby mají autoritářské režimy taky.To byl tedy gól, takový ten v poslední minutě utkání. Byl to gól do vlastní branky.
Na omluvu sličné předsedkyně TOP 09 budiž připomenuto, že v listopadu 1989 jí bylo pět a tudíž tahala ještě kačera, jak se pěkně říká, tudíž nemá osobní zkušenost ani s autoritářskými, natož totalitními režimy. Brala rozum a na politickou scénu vstoupila v demokratické zemi. Svobody, včetně svobodu voleb, bere jako cosi přirozeného.
Nicméně v pozici předsedkyně parlamentní strany by přece jenom měla vědět, že svobodné volby jsou v naprostém rozporu s autoritářským režimem. Autoritářské režimy, typicky třeba v Rusku, hrají hru na svobodné volby a zvou si pozorovatele staví více kandidátek a podobně. Ryze svobodné volby to ovšem nejsou, protože režimu protivní politici jsou šikanováni, pod směšnými záminkami vylučováni z kandidátek, v krajním případě vražděni. Nic z toho v České republice v posledních třiceti letech nebylo. Pokusy o filtrování kandidátů tu jsou, profesionální spolky jako je Milión chvilek kádruje kandidáty to mediálních rad a na ombudsmana a chce určovat, kdo smí a kdo nesmí být premiér nebo prezident nebo ministr spravedlnosti, ale jde o soukromý podnik s poněkud podivným účetnictvím a není součástí státní moci. I ona sama, Markéta Pekarová Adamová, se stala poslankyní na základě svobodných voleb a náleží jí v plném rozsahu všechna práva a povinnosti s výkonem funkce poslance spojená. Výrok o svobodných volbách v autoritářských režimech padl na poslední chvíli, kdy byla pod Okamurovým tlakem a rád věřím, že sedět tak dlouho vedle Okamury není žádný med. Není tedy nutné brát ten výrok jinak, než jakési uřeknutí. Není to politický program, který by měl zlehčovat význam a váhu svobodných voleb. Něco v tom smyslu nic nám tady o svobodných volbách nevykládejte, to není nic podstatného.
Ale i když jde o uřeknutí, v kontextu s jinými postoji je příznačné. V progresistických kruzích se opravdu svobodné volby netěší takové vážnosti, jaké si zaslouží. Vylíhly se i nápady napůl vážně míněné, že by se měl vydávat nějaký volební řidičák, jakési volební oprávnění. Zkoumá se inteligence voličstva toho či onoho subjektu. Strana volená penzisty a venkovem je z tohoto pohledu méněcenná. Volby nějak končí, mají výsledek, ale politický boj pokračuje. V Americe je to soustavná difamace, policejní šťourání a nakonec impeachement, vše bezvýsledné, když nepokládáme za výsledek ,mizernou atmosféru v zemi, štěpení a rostoucí nenávist.
U nás je to podobné. Tím se zvolna suneme zatím nikoli k autoritářskému režimu, ale k bordelu latinoamerického typu, kde nějaká strana zvítězí a ta poražená okamžitě začne protestovat, v lepším případě střílet.
Takže pozor na náš vztah ke svobodným volbám. Lidé seděli v kriminálech a končili na popravišti, abychom je měli. Bez vzájemného respektu budeme jen zabetonovaný Blbákov a ne prosperující demokratická Česká republika.
|
|
Šlo o přivrtání nové lampy ke stropu v kuchyni. K výkonu jsem přistoupil za asistence své ženy. Měla starost, že se bude prášit. Ujistil jsem ji, že jsem viděl na internetu video s návodem, jak na to. Vezme se kelímek, ten se natáhne na vrták – samozřejmě dírou vzhůru. Pak se vrtá do stropu a prach padá do toho kelímku.
Postup schválen, přistoupil jsem k výkonu. Vrtám díru, prach usedá na dno kelímku. Přistoupim k druhé díře. Vrtám, prach už vytváří slušnou kupičku. Povzbuzen dosavadními úspěchy zatínám třetí díru. Žena drží dole palce. Tajně doufám, že obdivuje moji obratnost a důvtip.
Tuším, že tušíte. Ano, stalo se to. Vrták se smekl, vrtačka ječí, kelímek se točí zběsilou rychlostí a prach vymetán ven cenrtifugální silou a rozptyluje se v pravidelné vrstvě po celé kuchyni.
Vrtačka umlká. Pejskové přicházejí podívat se, proč najednou ten jekot. To nic, pejskové. To jenom maminka tatínka rdousí.