 |
Možná mi něco uniklo, ale zdá se mi, že vzpomínky na Václava Havla, jeho odchod před osmi lety, jsou letos intenzivnější. Jistě to bude i tím, že jsme si letos připomínali třicáté výročí pádu komunismu a tou událostí je Václav Havel neodlučně spjat.
Nevytratil se z historie. Když budeme bilancovat, tak srovnatelně silnou stopu opravdu zanechal jen .G. Masaryk. Ani Masaryk nevyhovoval každému a ani Václav Havel není ani zdaleka reprezentant většinového názoru. Ale i jeho oponenti mu nemohou upřít, že se proti němu musí polemicky vymezovat. V této souvislosti je také dobře si uvědomit, že fakticky český stát v pravém slova smyslu vzniká v roce 1990. Za sto, za dvě stě let bude Československo vnímání jako funkční prototyp, zatížený konstrukční vadou multinacionalismu. Kdyby nebyl trhacích zkoušek soupeření dvou totalit, komunismus versus nacismus, prototyp mohl vydržet. Ale dějiny neznají kdyby, znají jen výsledky. Václav Havel byl v čele státu, když se prototyp rozpadal a ustavil se typ finální, čistě český stát v historických hranicích. Hodně přispěl k tomu, že se nově vzniklý stát začlenil do západních struktur.Dávám v úvahu, zda nebylo velké štěstí, že po Václavu Havlovi nastoupila další silná osobnost, zcela jiného ražení, totiž Václav Klaus. Ten jako premiérministr se zasloužil o ustavení českého samostatného státu, napomohl jeho strukturování coby standardní zastupitelské demokracie čistě západního stylu. Uvažujme přece o variantách. Představme si, že by po Václavu Havlovi nastoupil nějaký Havel druhého nálevu a trapně rozpatlával velikánův odkaz. Václav Klaus nastolil zcela jiný styl a historickou transformaci završil.
Současné vzpomínání na Václava Havla jsou jistě ovlivněna aktuální politickou situací. Určitě není vhodná doba na hodnocení a srovnávání a bilancování. Nicméně je možno konstatovat jako fakt, že dokud byl Václav Havel prezidentem, Prahou se nevalily davy žádající jeho demisi.
Bilancovat dozajista budeme, až se na Hradě čtvrtý prezident.
Abychom pak prstíčkem nehrabali. Přímá volba je záludný čaroděj.
|
|
Při odchodu z domu Nora vždycky ječí. Je to pitomé, je to zbytečné, ničemu tím nepomůže, odchod neurychlí. Jenom mi jde na nervy.
Dneska jsem ji zkusil sprdnout delším souvislým nadáváním. Ve výsledku jsem ječel víc a déle než ona. A výsledek?
br>Pak už neječela. Ječel jsem ale já.
Bude Hospodin spokojen? Ten to musí poslouchat všechno.
V pokusech budu pokračovat a podám správu.