Potíž je v tom, že doposud dosud v dějinách se problémy řešily až poté, kdy způsobily katastrofu a až posléze se napravovalo to, před čímž osvícení lidé varovali už před desítkami let.
Na konferencích se pochopitelně nevyřeší nic. Řešit musí velcí hráči. V otázkách klimatu a životního prostředí se angažuje Evropa, ale ta přestala být velkým globálním hráčem. Směšná je viz, že půjde příkladem. To není ani pro zasmání. Ona se vzdala jakýchkoli mocenských pák, nedokáže se ubránit ilegální migraci, natož aby jiným ekonomickým a politickým oblastem uměla vnutit koncept ohleduplnosti k budoucnosti planety.
Ten problém je ale objektivní a dokud se jím nezačnou zabývat velcí hráči, a to je zejména Čína, řešen nebude. Vždyť Čína je hlavní znečišťovatel, musí tedy začít! Vzhledem k tomu, že je to největší producent elektroautomobilů na světě, je zřejmé, že téma bere vážně. Je to důvod k optimismu.
Měli jsme doma Eliáška. Oba naši pejskové o něho pečují a my se snažíme Eliáškovi pečovat o pejsky. Jedno i druhé se dbře daří. Den se nachýlil do večera, v čase vánočním zapálen krb a na stole v obývacím pokoji hořely čtyři adventní svíčky. Eliáškovi se to líbí. Zkoumá koš na dřevo, líbí se mu klapka na ovládání přívodu vzduchu. Pak ho napadne sáhnout si na krycí sklo krbu, spálí se a brečí.
Ljuba: Tobě svěřit dítě! To ho nemůžeš ohlídat? Pojď sem ke mně, broučku, já ti pofoukám prstíček!
Brouček se přesouvá k Ljubě. Na stole je plno zajímavých věcí, brzy zapomene na bolest. Je to dítě zvídavé. Zalíbí se mu i svíčky a tak ho napadne sáhnout si na ohýnek svíčky , spálí se a brečí.
Ljuba: Jinak se nenaučí, že plamen pálí. Žádné řeči, jenom zkušenost je ta správná učitelka.
Což oba naši pejskové dobře vědí, ke sklu krbu nečuchají a tím méně, aby strkali čenichy do plamene svíčky.