 |
Více peněz na obranu
Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg oznámil před chystaným summitem paktu, že celkové výdaje na obranu stouply o 4,2 procenta a počet zemí splňujících žádoucí podíl dvou procent HDP stoupl na devět. Česká republika mezi nimi není, nicméně je mezi státy, kteří přislíbily mety dosáhnout do pěti let. To jsou dobré zprávy v době houstnoucího napětí. Si vis pacem, para bellum, chceš-li mír, chystej se na válku, říkali Římané. Každopádně je to dobrá odpověď na Macronovy diagnózy, podle něho je NATO ve stavu mozkové smrti.Vlivů posilujících soudržnost NATO je málo, mnohem víc těch rozkladných.
Za jeden z nich bývá považován koncept nějakých evropských ozbrojených sil. To je téma politické a názorové dělítko se tu nedá dobře určit. Základní idea zní: Evropa se musí spoléhat na sebe.
No, ve dvacátém století se Evropě podařilo rozpoutat dvě celosvětové války s nimiž si nevěděla rady a bez přispění Ameriky kdo ví, jak by to v Evropě dopadlo už po té první válce a zcela jasné je to kolem války druhé. Nicméně ideu evropské obrany nelze odmávnout jednoznačně.
Představme ti Evropu za dvacet, třicet let. Fatálně ekonomicky devastovanou zelenými koncepty ekonomiky. S obrovskými menšinami migrantů, teď už i druhé a třetí generace, frustrovanými podřadným postavením ve společnosti a relativně nuznou životní úrovní. Obklopenou mocnostmi jako je Turecko, Írán a Rusko, které sice nemají sílu, ale ani důvod, k ozbrojené invazi, ale mají mnoho sil a prostředků k hybridní válce pomocí manipulace prostřednictvím páté kolony, aktivistických skupin a zaprodaných médií. Neklid bude přecházet do nepokojů a nepokoje do gerilové války každého proti každému. Co tady zmůže NATO? Je někdo dostatečně šílený na to, aby si představil, že tenhle guláš bude řešit Amerika? Ta bude mít dost svých starostí, protože v USA to nebude o moc lepší.
Pak ano, pak prostý pud sebezáchovy stanoví nutnost koordinované celoevropské obrany. Ta nebude mít podobu tankových divizí a bombardovacích svazů.
Jakou podobu skutečně mít bude, to se uvidí.
Už brzy. Třicet let bude za chvíli. Nevěříte? Připomínáme si 17. listopad před třiceti lety. A to bylo včera.
|
|
Gari s Norou mají svoje pelechy v ložnici. Je stanoveno, který patří jedné a který druhé. Je v tom řád téměř vojenský, každý víme, kde kdo spíme, pejskové, Ljuba i já.
Přes den zavíráme dveře ložnice, protože ten nejoblíbenější pelech, zvláště nejoblíbenější u zlobivým jedinců, je lidská postel. Nicméně občas přece jen dveře zůstanou pootevřené a jedincové proklouznou dovnitř. Když je lidská posádka v domě, jedincové na postel nelezou, ale naprosto vždy a se stoprocentní jistotou si Gari vleze Noře na pelech a naopak Nora ulehne na pelech Garině.
V tom se postoj psí shoduje s tím lidským: víme, že ten druhý má všechno lepší.