 |
Ministryně financí Alena Schillerová oznámila na tiskové konferenci, že EET přinese v příštím roce 15,2 miliardy korun. Jednu věc neoznámila. Jak zjistila, že nějakých iks miliard přinese EET? Je to jako když Rakušané zaváděli měřiče, které dokázaly odhalit, jaká elektřina prýští ze zásuvky a je z čistého zdroje z hydroelektrárny v alpském potoce, anebo ze špinavého zdroje Temelína. EET je evidence tržeb, tečka. Nejsem ani hospodský, ani instalatér. Do hospody ale chodím na oběd. Konstatuji, že za tři roky od zavedení EET restauratéři zdražili minimálně o 30%. Skokově zdražili okamžitě po zavedení EET. Ptal jsem se tenkrát na to, samotné EET jim nedělalo vůbec žádné potíže a velmi pochybuji o jeho likvidačním účinku. Ale byla to záminka ke zdražení. EET jim umožnilo namastit si kapsu a k tomu přispělo i snížení DPH na pivo. Výsledek?Politická kauza, napakovaní hostinští, odrbaný zákazník a stát, který kasíruje více peněz na nakupování hlasů rozhazováním. Takový je to mechanismus.
O něm nepadlo na tiskovce ani jediné slovo.
Petr Pithart v Právu
Velmi zajímavý článek přineslo čtvrteční Právo. Petr Pithart v něm sumarizuje a srozumitelně vysvětluje to, o čem se rozsáhle psalo a píše v souvislosti s třicátým výročím 17. listopadu 1989. V článku dokládá svoji tezi, že nešlo o revoluci, ale o předání moci a naznačuje, jaké byly varianty, kdyby se věci udály jinak. Nestraší vizí masakrů – nicméně velmi přesvědčivě vykreslil obraz chaosu, který hrozil, že nastane s důsledky, které se dají těžko odhadnout.
Z toho ovšem plyne pohled na roli disentu, personifikovaném postavou Václava Havla. Bylo to sice volné uskupení, ale přece jen to bylo uskupení lidí spojených dobrou vůlí a schopných diskuse a domluvy. Jistě to není zdaleka jediná jejich zásluha. V těch kritických chvílích ale fungovali jako strukturovaná politická síla. Jak by to dopadlo, kdyby zde nebyli? Takto otázku Petr Pithart nestaví, ale nad jeho řádky nelze si ji nepoložit. Režim by padl, musel padnout, když ztratil oporu koloniální metropole a křesla složená z ruských bajonetů se rozložila. Ovšem na troskách zpuchřelé moci by vyvstali a profitovali a vzájemně by se porvali lidé jiného typu, než byli vzdělaní a konsensuální intelektuálové typu Petra Pitharta a Václava Havla. Bůh pomoz tomu, kdo si myslí, že by to bylo k dobru nás všech.
|
|
Gari s Norou mají svoje pelechy v ložnici. Je stanoveno, který patří jedné a který druhé. Je v tom řád téměř vojenský, každý víme, kde kdo spíme, pejskové, Ljuba i já.
Přes den zavíráme dveře ložnice, protože ten nejoblíbenější pelech, zvláště nejoblíbenější u zlobivým jedinců, je lidská postel. Nicméně občas přece jen dveře zůstanou pootevřené a jedincové proklouznou dovnitř. Když je lidská posádka v domě, jedincové na postel nelezou, ale naprosto vždy a se stoprocentní jistotou si Gari vleze Noře na pelech a naopak Nora ulehne na pelech Garině.
V tom se postoj psí shoduje s tím lidským: víme, že ten druhý má všechno lepší.