Dovolte mi ale volnou úvahu, o vyjádření dojmu. Jestli nejde o nějakou novou tendenci, která může narůstat a nabývat na významu? Dejme tomu Hřibova Praha. Ve výkonu jde zjevně o nejhorší vedení metropole, jaké jsme dosud zakusili. Přitom konkurence špatných vedení metropole je velká – infrastrukturní projekty zamrzly, nic zajímavého se v Praze nepostavilo od doby Tančícího domu, z historické slavné, Libuší předvídané Prahy se zvolna stává trapný skanzen plný rusáckých obchodů se suvenýrovým šmejdem, zamořený ožralými Angličany a stády vyplašených Číňanů. Za to samozřejmě Hřib nemůže, navíc je to sdílený osud i dalších historických měst napříč Evropou. Nevím, co proti tomu dělat, a zcela jistě to neví pan Hřib, a tak tedy vede válku s Čínou.
No a najednou je tu pan Novotný v Řeporyjích. To je vesnice, která připadla do sféry hlavního města v roce 1974. Aktuálním starostou je Pavel Novotný, momentálně ve sporu s Ruskem. Usmyslel si postavit pomník Vlasovcům, tedy těm původně Stalinovým rudoarmějcům, kteří se masivně přiklonili k Hitlerovi a na konci války si ve snaze zachránit kůži pomohli Praze. Když začne zlobit starosta města, anebo i vesnice, dělá to vrásky i předákům z velké politiky, v konkrétním případě ministru zahraničí, potažmo premiérovi.
To je tedy fakt, ověřitelný denním pozorováním. A teď k té volné úvaze. Není to součást trendu? Copak občané určité lokality nemají právo vyprofilovat svůj názor? Hřib se postavil proti imbecilní klauzuli ve smlouvě o partnerství. Je to dobře nebo špatně? Vzhledem ke stavu pražských záležitostí je snadné mu radit, aby si opravdu hleděl svozu odpadků. Je svoz odpadků všechno? Novotný chce postavit pomník Vlasovcům, ti skutečně zachránili mnoho českých životů a generace pamětníků květnových dnů roku 1945 měla k nim převážně pozitivní vztah, pokud mohu lovit ve vzpomínkách. Díky moderním technologiím, zejména komunikačním, nabývají menší územní celky na sebedůvěře a sebevědomí. Je to špatně, nebo správně? Má se starosta Řeporyj ohlížet na názory Řeporyjských, nebo na ohledy politováníhodného ministra zahraničí Petříčka?
Jako konzervativec podporuji koncept řádného svozu odpadků, budování infrastruktury a rozvíjení města hodnotnými novými stavbami. Nicméně v atmosféře houstnoucího podvolení na všechny azimuty, směrem k Bruselu, k Moskvě, k Pekingu a třeba i čertově prdeli, vnímám takové magistrátní a starostenská rebelie přinejmenším jako osvěžující jev.
Je krásně hnusné počasí a vyhlížím na sobotu lokaci, kam bych chtěl jít fotit svým velkoformátovým foťákem, americkým Graflexem z roku 1949. Pejskové jsou moji asistenti. Přemýšlel jsem o té lokaci, když jsem byl byl s pejsky v Břežanech na procházce. Tam je jezírko s kachnami a to je předmět jejich velkého zájmu.
Zajel jsem se podívat do Prahy k Železničnímu mostu, měl jsem ve vzpomínce, že je to tam hodně starosvětské, na té smíchovské straně. Přijel jsem tam s asistentkami v autě. No jo, ale sídlí tam podle mého odhadu tak sto padesát labutí. Že by asistovali, ti moji drazí čtyřnozí průvodci?
Nemohu o tom pochybovat. Najdu tedy jinou lokaci.