 |
Senátní bezpečnostní výbor je pro to, aby se Listina základních práv a svobod doplnila o výslovné právo bránit zbraní sebe i jiné. Lidé toto právo ze zákona mají už dnes a tudíž by se mohlo zdát, že jde o nadbytečné opatření. Nadbytečné není, protože je to pokus čelit tlaku evropských institucí. Ty reagují na prudce se zhoršující bezpečnostní situaci zákazem, pokud možno zákazem všeho, co střílí, řeže a bodá. Úterní vražda doktora Fritze von Weizsäckera tuhle zákazománii jistě posílí.Dlužno ale k tomu podotknout, že by z Bruselu nešel takový tlak, kdyby zákazománii nepodléhaly jednotlivé členské státy Unie. Na to se obvykle zapomíná, když bědujeme nad tím či oným nesmyslem pocházejícím z Bruselu. Senátní iniciativa posílit právo na držení a užití střelné zbraně jde proti proudu převažující politické nálady. Než se rok s rokem sejde, držení zbraně se i u nás vrátí do předlistopadových poměrů. Možná to bude i horší. Tehdy u nás existoval Svazarm a samozřejmě pokrýval i střelecký sport. Tento sport bude v nastupujícím ráji možná taky zrušen. Zbraně se budou obstarávat pokoutně, načerno. Možná také špičaté nože. A v půli století dojde i na vidličky.
Duka neuspěl
Kardinál Dominik Duka neuspěl u brněnského Krajského soudu svou žalobou na uvedené dvou utrhačných a proti menšině nenávistných divadelních her režiséra Olivera Frljiče. Dalo se to čekat. Posuzování takových věcí je u nás silně asymetrické. Křesťanstvím si smíte vyčistit boty. A zůstanete vyznavačem pravdy a lásky, i když veřejně zhanobíte Václava Klause mladšího, když půjde se svým dítětem na oslavu vítězství demokracie. A rektora Karlovy university? Toho smíte třeba i pozvracet. Ale opatrně, aby nějaký stříkanec těch zvratků neulpěl na revolučních studentech okupujících ve jménu Karla Marxe prostory filosofické fakulty.
|
|
Už jsem tu popisoval naši ranní situaci. Ráno pijeme čaj (Ljuba) a kafe (já) v obývacím pokoji. Pejskové podřimují na křesílkách vedle prosklených dveří do zahrady. Občas se stane, že jeden z nich, zpravidla je to Nora, vyhlásí poplach: u sousedů chodí kočka po střeše!
Kočka nechodí po střeše. Střecha je prázdná, pustá. Ani sýkorka na ní nesedí. To jenom pes, pak dva psi poskakují u dveří a hulákají a musíme je vypustit a oni pak řvou na zahradě.
Včera ale chodila kočka po střeše a následovala uvedená scéna.
Záhada tkví v tom – jak, u chlupa chlupatého, ji může Nora zahlédnout, když leží stočená do klubíčka na svém křesílku. Má nějaký radar nebo existuje mezi ní a kočkou telepatické spojení. Každopádně je to záhada ve výsledku značně hlučná.